03.07. 2013
3 otázky pro Sudetype
rozhovory
A je tu pokračování naší série rozhovorů. Jako druhý přichází rozhovor s tvůrčím duem Jiří Toman – Lucie Pacalová, tedy studiem Sudetype, které je i letos zodpovědné za grafickou stránku soutěže.
3 otázky pro…
…Sudetype
autory vizuálního stylu Národní ceny za studentský design 2013. Odpovídá Jiří Toman.
1. Pozorní čtenáři si jistě všimli, že ve vizuálním stylu letošního ročníku Národní ceny za studentský design se poměrně netypicky střídá více druhů písma. Mohli byste tento koncept více přiblížit?
Mottem letošního ročníku, z nějž jsme vycházeli i při návrhu konceptu vizuálního stylu, je „Design si nevybírá“. Což lze chápat hned několika způsoby. Každé člověkem vytvořené jsoucno, ačkoliv si to nemnoho lidí uvědomuje, musel někdy někdo navrhnout, ať již vědomě či nevědomě. Pojem design, designér, designový atp. však dostává díky zkreslené představě získané četbou life-stylových magazínů a „design“ blogů, rozporuplným akcím typu Designblok či Czech Grand Design v zásadě pejorativní význam. Jako „designové“ se obecně často označuje cokoliv nekonvenčního, často však nepříliš funkčního a zcela jistě předraženého. Málokdo si však uvědomí, že i tak „banální“ věc, jakou je písmo, má svého autora. Písmo, díky kterému právě čtete tento rozhovor, někdy musel někdo navrhnout, řešit nejen jeho ryze výtvarnou stránku, ale i funkčnost a použitelnost. A právě v těchto „obyčejných“ návrzích spatřujeme gros designu, jeho nejdůležitější podstatu — neboť mimo jiné i nenásilnou formou kulturně vzdělávají širokou veřejnost a pomáhají žít kvalitnější život.
Konceptem letošního vizuálního stylu je tak dvojí připomenutí. Tím prvním je připomenutí autorství a jeho významu, tím druhým je pak upozornění na mladé talentované české designéry. Ve všech tiskovinách používáme písma, která nám s laskavostí poskytli studenti designu zabývající se type designem, tedy písmařstvím. V podstatě tak jen pokračujeme v základní myšlence Národní ceny za studentský design jako takové – upozorňovat na výjimečnou úroveň studentských prací. Je paradoxní, že na tzv. trhu práce jsou často cennější ti, kteří se sice nedostali na žádnou vysokou školu výtvarného zaměření, avšak mají 5 let praxe, než ti, co se na onu výtvarnou školu dostali a mohli být po dobu studia v neustálém kontaktu s tím nejaktuálnějším, co se v oblasti designu děje. To je naprosto absurdní mrhání tvůrčím potenciálem a duševním bohatstvím a my jen doufáme, že i tímto konceptem alespoň trochu přispějeme k umoření této chiméry.
2. Kdo jsou autoři jednotlivých písem? Jaké je vaše oblíbené?
Prozatím se nám sešlo osm písem od sedmi autorů: Ryzlink od Jana Buchtely, Vkus od Jakuba Čaji, Sing Sing od Renaty Hovorkové, Poetik od Jakuba Konupky, Dervaux od Jakuba Mašity, Dres a Kakao od Vojtěcha Říhy a Hirudinea od Lenky Štukhejlové. Pevně ale věříme, že do času přípravy katalogu ještě nějaká přibudou. Ostatně v ateliéru Grafický design I na naší „rodné“ fakultě letos byly velmi písmenkové klauzury.
Asi nelze říci, že by některé z nich bylo naše oblíbené. Každé má za sebou silný autorský názor a to i respektujeme. Mnoho lidí má tendenci hodnotit výtvory na poli designu pouze subjektivním „líbí“ či „nelíbí“. Což asi souvisí i s celkovou povrchností, která je bohužel v naší společnosti adorována. Dychtíme po Pecha Kuchách (přičemž každému musí být jasné, že v daném časovém rámci nelze jít dále než právě jen na povrch problematiky), vše chceme hned, rychle, instantně. A velké a hodně. Samozřejmě by bylo jednoduché vybrat z těch písem ta, která se nejvíce blíží našemu vnímání, naší estetice. Nicméně jsme přesvědčeni, že člověk by měl zkoumat i ty věci, které mu „nesedí”. Snažit se porozumět jejich autorům a záměru těchto autorů. Právě to tvůrčí vývoj nejvíce obohacuje. To se ostatně týká i pedagogické činnosti – v tomto je mým velkým vzorem prof. Karel Míšek, který se vždy snažil a snaží proniknout do mysli studenta, do jeho vnímání problematiky a estetiky a na této jeho cestě mu pomoci, nikoliv jej přetvářet k obrazu svému. To se snažím aplikovat i u „mých“ studentů. Je to myslím oboustranně výhodný způsob.
3. Wikipedia hlásí „zelená barva posiluje vztah k vnímání krásy“. Je náhoda, že vizuály jsou v zelené barvě?
Barva, tvar, slovo i naprostá většina dalších entit dostává svůj význam teprve až v kontextu, ve kterém se objevuje. Tím rozhodně nechceme snižovat význam psychologie barev, ale je třeba jej brát s rezervou. Stejně jako např. psychologii písma, tedy grafologii (vždy nás pobaví představa miliónů japonských dětí bojujících s nesoustředěností, neboť nemají spojované písmo). Vše je otázka relací. I zelená tak může fungovat v mnoha pozicích. Oba jsme ale velcí obdivovatelé přírody a uvědomujeme si tak, že zelená barva s sebou nese konotace spjaté s krásou a klidem přírody, či s krásou klidu (a samozřejmosti) přírody.
Volba barevnosti pro vizuální styl Národní ceny za studentský design má přinejmenším dvě roviny. Tou první je čistě pragmatické rozhodnutí, kdy musíme vycházet z barevností předchozích ročníků tak, aby od sebe tištěné materiály jednotlivých ročníků byly snadno odlišitelné. Tou druhou je pak samozřejmě rozhodnutí emotivní, tedy subjektivní, autorské. Třebaže se vždy snažíme respektovat, vnímat a chápat představu designu jiných, v žádném případě to neznamená rezignovat na vlastní jedinečnost. Právě naopak! Sudetype jsme my, Jiří Toman a Lucie Pacalová. Máme své postoje, své představy a své vnímání „krásy“. Některá naše designérská rozhodnutí vychází z logické úvahy a objektivních okolností, jiná jsou spíše emotivní, vycházející z naší subjektivity. Výběr konkrétního odstínu barvy patří spíše mezi ty druhé…
Sudetype
Na grafický design a písmařství zaměřené studio Sudetype je tvořené autorskou dvojící MgA. Jiřím Tomanem, Ph.D. a MgA. Lucií Bočkovou (Pacalovou). Oba studovali grafický design na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem (Jiří Toman pod vedením prof. ak. mal. Karla Míška, Ph.D., Lucie Pacalová pod vedením doc. ak. mal. Michala Slejšky) a oba též absolvovali zahraniční stáže (Jiří Toman v Berlíně, Lucie Pacalová v Portu). Jiří Toman dále pokračuje na „domovské“ fakultě v rámci doktorského studia a zároveň jako externí přednášející (tvorba a digitalizace písma). Je spoluzakladatelem ústeckého studia Mančaft, z nějž však posléze odešel, aby se naplno věnoval Sudetype. Společně s Michalem Kukačkou vyhráli několik odbornou veřejností respektovaných soutěží, mj. i na vizuální styl Univerzity Hradec Králové či na značení Ekologicky přátelských vozidel, projekt MŽP ČR. Je často zaměňován se svým jmenovcem a též grafickým designérem Jiřím Tomanem (Toman Design). Lucie Pacalová po absolvování pracovala v designérském studiu či pro ŠKODA AUTO a.s.; věnuje se mj. i volné grafice. Oba jsou členové Asociace užité grafiky a grafického designu.
