10.02. 2024
Absence českého ústavu vizuální komunikace – naivita nebo arogance?
Design v souvislostech
Nejen skutečně kvalifikovaní odborníci, ale i laici si v běžném životě častou všimnou, jak mnohé prvky praktické vizuální komunikace špatně fungují. Přitom by se dalo říci, že jde jen o znalost několika jednoduchých pravidel, která by se mohla vyučovat třeba i na druhém stupni základních škol a jejich dodržování by praxi zásadně zkvalitnilo. Jestliže ale vezmeme v úvahu, že například problematika objektivního testování čitelnosti nebo srozumitelnosti praktické vizuální komunikace se komplexně vědecky nevyučuje ani na vysokých školách grafického designu, je asi nutné brát situaci vážněji.
Jde o celou oblast dost závažných problémů, kterou je snadné doložit několika příklady. Třeba trestuhodné účelové znečitelňování informací o složení a váze potravin na komerčních obalech, které v podstatě vede ty dobře vidící zákazníky k nechuti se v nich složitě probírat, těm hůře vidícím čtení znemožňuje, i kdyby je považovali pro sebe za zásadně důležité.
Za ještě horší je možné považovat třeba příklad značení léků, například kapek do očí, které se často aplikují v podmínkách pro zrakové vnímání ne zrovna nejpříznivějších. Nápisy na ampulkách jsou tak malé, že jsou snadno zaměnitelné, nehledě k tomu že „nezbytný rychlý vývoj společnosti“ je stále obměňuje, takže nemá ani smysl si je déle zapamatovat. Kapky do očí mohou být zásadně rizikové, pokud si zmýlíme jejich druh, ale to je pro celý systém zdravotnictví od lékařů, přes výrobce až k prodejci asi příliš složitý problém k pochopení.
Dalším příkladem je neschopnost vizuálního odlišení nabíjecích (akumulátorů) a nenabíjecích tužkových „baterií“. Jestliže legislativa nedokáže přes jednoznačnou ekologickou škodlivost zakázat výrobu těch nenabíjecích, pak by aspoň měla nařídit jejich jasné vizuální odlišování. Namísto toho zde hraje prim stupidní marketinkové „myšlení“ a ego výrobců.
Kvalita vizuální funkčnosti se mj. také zásadně projevuje v dopravním bezpečnostním a orientačním značení. Protože není mezinárodně dostatečně unifikováno, vidíme v něm zásadní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. ČR patří bohužel k těm, kde jsou navrhovány značky s nižší čitelností a srozumitelností, ačkoli ty kvalitní by nebyly o nic dražší.
Na závěr můžeme uvést všeobecně známý příklad bohužel velmi nedůsledné diskuse o kvalitě nové barevnosti prostředků pražské hromadné dopravy. Vítězný návrh je z oblasti tzv. „artdesignu“ a postrádá jak respekt k základnímu 3D designu busů, tramvají či vlaků, tak především ohled na potřebu jejich vnější komunikativnosti, kde je důležité rychlé a snadné odlišení dveří a v celkovém pohledu v tonální změti městského prostředí také výrazné odlišení kompaktního tvaru celku hmoty.
Stručně a jasně doloženo: Pokud české vysoké školy rezignovaly na provozování autoritativního odborného pracoviště vizuální komunikace, je v epoše vizuální komunikace povinností státu nebo jeho institucí, napříkad Akademie věd, potřebný ústav pro kontrolu a služby veřejnému sektoru zřídit. O tom jistě není jak více diskutovat. Takže nezbývá než čekat, kdy se kdo kde probudí, resp. přemůže pohodlnost a potřebné pracoviště, třeba jen v malém rozsahu a přidruženém organizačním statutu někde zřídí. Na nedostatek financí není třeba se vymlouvat. Provoz by byl velmi levný, společenský přínos nezpochybnitelný.
Bohuslava Nekolná, Institut inteligentního designu
Popisky
1 Čitelnost váhového údaje vlevo není velká, ale po důsledném „marketinkovém výzkumu“ se může ještě potlačit (vpravo). Váhový údaj musí být umístěn nejen na boku, ale také shora obalu.
2 Nečitelnost označení kapek vlevo by asi arogantní výrobce „omluvil“ malým rozměrem ampulky. Větší rozměr nádobky vlevo ale pro lepší čitelnost stejně nedovede využít.
Grafičtí designéři i výrobci přistupují ke grafickému zpracování plochy produktu naivně a neprofesionálně stále stejně – velká nebo malá plocha, vždy na ní „musí“ vytvořit komplikované „umělecké dílo“. Psychologie vnímání je nezajímá, takže nakonec i ty tužkové baterie jsou především pestrou změtí drobných detailů působících především jako dekorativní vzorek. Zajistit například rozlišení nabíjecích a nenabíjecích baterek je pro nedosažitelné „vysoké umění“.
