14.10. 2015
Aleš Kachlík
rozhovory
Rozhovor v rámci Národní ceny za studentský design 2015. Aleš Kachlík je nominovaným účastníkem letošního ročníku. Do soutěže se přihlásil s kolekcí minimalistických slunečních a dioptrických brýlí Lume.
Aleši, jsou nějaké brýle, které sám považuješ za „ikonické“?
Je veliké množství brýlí, které jsou ikonické. Rozhodně největší “ikonou” je, když se z modelu stane všem dobře známé označení. Jako třeba lenonky, pilotky, nebo wayfarery. Ale to je hlavně zásluha dobré strategie. U těch novějších modelů vždycky potvrdí ikoničnost jejich levné napodobeniny. Na tržnici se dají koupit i ty super Tom Fordy nebo Diory. To je pak opravdu “ikonické”. Já teď nejraději nosím tvarovou obdobu jedné z legend značky Cazal. Myslím ten model, co částečně popírá anatomické tvarování očnice. To je taková nelogická odlišnost, která ale velice dobře funguje.
Jak bys charakterizoval osobu, pro kterou jsou tvé brýle určeny?
Mojí snahou bylo, aby sedly co nejvíce lidem. Proto taky celá kolekce. Jak se říká na kulatý obličej hranaté brýle, na hranatý obličej kulaté brýle… I když tak jednoduché to zas není. U každého modelu trávím dost času vyměřováním a upravováním. Proto se teď těším na Designblok, kde si brýle bude moci vyzkoušet mnohem větší množství lidí než doposud. Uvidím, jak dobře jsem měřil.
Kolik brýlových obrouček kolekce zahrnuje a jak dlouho jsi na ni pracoval?
Na celé kolekci jsem pracoval asi půl roku. Myslím intenzivně pracoval. Měl jsem sice první návrhy už rok předtím, ale já si samozřejmě po celou dobu jen prohlížel knížky a brouzdal internetem. Protože jsem měl víc nápadů, na čem začít pracovat, odkládal jsem to rozhodnutí co nejvíc to šlo.
Po prvním půlroce jsem odevzdával k bakalářské práci první čtyři kovové modely. Jedny kruhové a tři oválné. A teď jsem k nim přidal ještě dvoje hranaté. A tři nové plastové (acetátové) modely. A jedny brýle jsem vlastně úplně vypustil. Takže teď jich je 8 tvarových typů. Každá by pak měla být v několika barevných variacích. Teď na Designbloku bych měl mít některé v černé a hnědé barvě.
Jak probíhaly tvé konzultace nad brýlemi s MgA. Janem Čapkem?
No, konzultace. Popravdě nemám moc rád, když mi někdo na mojí práci najde chybu. Takže se tomu samozřejmě před konzultací snažím co nejvíc vyhnout, ale to mi ne vždycky vyjde. Honza většinou na první pohled odhalí tu největší slabinu. Ale u těch brýlí jsme toho myslím už tolik neřešili. Já měl dost jasnou představu a při ruce taky zkušené optiky a hodně literatury.
Jak se ti pracovalo s titanem při takto detailní práci?
Tohle vlastně byla moje první zkušenost s titanem. Vybíral jsem na základě mnoha kritérií ideální slitiny. A ty titanové měly skvělé vlastnosti a byly za výbornou cenu. Ale práce s titanem není úplně nejjednodušší. A občas i problematická. Během hledání a zkoušení řezů po firmách v jedné z nich způsobil titanový plech naprostý výbuch.
Teď zkouším nové obroučky z pevné nerezové oceli. Jelikož mi ty první obroučky přišly hodně masivní, tak se je snažím dělat ještě o dost tenčí. A tady ta ocel bude vyhovovat mnohem víc.
Přemýšlíš už o své diplomové práci, co bude tématem?
Představu samozřejmě mám, ale ještě to není definitivní. To určitě rozhodnu až v den, kdy budu muset téma zapsat.
Děkuji za rozhovor
Květa Čulejová
