26.02. 2009
Artěl – aneb vánoční výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze
Historie a osobnosti
Co to je anebo byl Artěl? Touto otázkou jsem testovala náhodně vybrané známé na téma stejnojmenné, nedávno otevřené výstavy v UPM v Praze. Správné odpovědi byly vzácné a vyskytly se spíše u starší generace. Mladší se netajili upřímnou neznalostí nebo vylovili v paměti cosi o nedávných aktivitách střední generace českých designérů (patrně měli na mysli „Artěl II“ neboli nedlouhou aktivitu skupiny Olgoj Chorchoj vyrábět po r. 1990 kopie kubistického nábytku). Jak to tedy doopravdy bylo?
Artěl byl založen v roce 1908 jako družstvo několika nadšenců-výtvarníků (Jaroslav Benda, Vratislav Hugo Brunner, Jan Konůpek, Pavel Janák, Helena Johnová, Marie Teinitzerová a Otakar Vondráček), bankovního úředníka Aloise Dyka, který byl organizátorem skupiny a historika umění Václava Viléma Štecha. Později přibyli další členové, jiní naopak ubyli. Stoleté výročí od založení této instituce bylo dostatečným důvodem pro uspořádání výstavy Uměleckoprůmyslovým muzeem, které vlastní několik rozsáhlých konvolutů sbírkových předmětů z Artělu.
Název Artěl souvisel s velmi vzdáleně rezonující společností v carském Rusku zaměřenou na obrodu lidové řemeslné tvorby z konce 19. století, iniciovanou kněžnou Tenyševovou se sídlem v jedné z jejích vesnic - Talaškinu nedaleko Moskvy. Pozn. Nedávno, v rámci týdne Přátelství Praha - Moskva, proběhla v Muzeu hl. m. Prahy krátká, nikoli nezajímavá výstava tzv. „Moskevská secese", na které bylo možné dřevěné řezané výrobky z Talaškina vidět. V Čechách to byla jedna z poloh národně obrozeneckého hnutí a jeden z mnoha výrazů tehdejšího středoevropského panslavismu vyvěrajícího z rostoucího odporu k nenáviděné Vídni a k Rakousko-uherské monarchii.
Faktickou inspirací však byla obdobná sdružení, nedávno založená v sousedních zemích - Wiener Werkstätte v Rakousku a Werkbund v Německu a celoevropské snahy o reformu užitého umění navazující na anglické hnutí Arts and Crafts s prosazováním nových idejí, jaké byly v „českém království" též aktuální.
Programové prohlášení a význam Artěle
Artěl chtěl původně vybudovat vlastní výrobní zázemí, jaké měly jeho zahraniční vzory. To se mu z nedostatku finančních prostředků nepodařilo, a proto se soustředil na návrhovou činnost členů, prezentaci a zprostředkování prodeje jejich návrhů, na výstavní a osvětové působení na veřejnost. Později, na Artěl nepřímo navázal Svaz českého díla (1915) - po roce 1918 Svaz československého díla.
Návrhy pod charakteristickou značkou s motivem „domečku" Artěl, byly realizovány v různých firmách podle materiálu. Programové prohlášení, publikované v dobových časopisech Styl, Volné směry, později Drobné umění, na jejichž vydávání se členové Artěle sami podíleli, a které stály u zrodu české moderny 20. století, hlásalo mimo jiné:
„Proti tovární šabloně a surogátu (náhražce) vzniklo naše sdružení, chceme vzkřísit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě. Každý užitkový předmět je nám dosti cenným, abychom se snažili nalézt mu v dobrém materiálu účelný tvar a krásu."
S tímto záměrem korespondovalo zaměření na navrhování a produkci drobného umění pro všední den - drobných užitkových, ale i upomínkových a dekorativních předmětů, zejména hraček ze dřeva, keramiky, kovů a dalších snadno zpracovatelných materiálů. Význam Artěle pro vývoj českého užitého umění a architektury byl dalekosáhlý, protože byl do značné míry kolébkou českého kubismu a jeho originální české aplikace na užitou tvorbu. Pavel Janák, Vlastislav Hofman a další protagonisté českého kubismu si na drobných návrzích keramiky, předmětů z kovu a skla ověřovali v praxi ve zmenšeném měřítku formotvorné kubistické teorie, které pak aplikovali na nábytkovou a architektonickou tvorbu. Přestože interiérová a nábytková tvorba nepatřila k hlavním aktivitám družstva, chápali jeho členové uměleckořemeslnou tvorbu komplexně v duchu architektonicky řešeného interiéru od nábytku až po doplňky. Proto byla v roce 1916 otevřena Bytová poradna Artělu vedená architektem Ladislavem Machoněm a dalšími protagonisty českého kubismu.
Důležitým krokem v tomto směru bylo založení Pražských uměleckých dílen (PUD) architekty Janákem a Gočárem v roce 1912, které realizovaly návrhy nábytku, svítidel a předmětů z kovů těchto a dalších architektů, což Artěl se svým okruhem spolupracujících výroben nebyl schopen zajistit. Z hlediska formy šlo převážně o návrhy kubistické. Na rozdíl od značení drobných předmětů značkou nebo nápisem Artěl Praha, případně iniciálami autorů, nábytek značen nebyl. Proto se přímá souvislost realizovaných návrhů s Artělem obtížně dokládá. Vodítkem jsou pouze signované a datované návrhy, které se téměř nezachovaly a fotografie v dobovém tisku. Za nábytek nepřímo související s Artělem lze považovat výrobky PUD po dobu jejich existence, ale například návrhy Vlastislava Hofmana prováděly i jiné dílny. Dobové fotografie z počátku 20. let ukazují několik interiérů vystavených na vzorkovém veletrhu v Praze v roce 1921 určených pro standard středního úředníka, případně kvalifikovaného dělníka.
Sídlo a prodejny
Sídlo a prodejna Artělu během své existence několikrát měnila adresu. První byla v Kaprové ulici č. 32 na rohu Úzké. V roce 1910 se přemístila na Františkovo nábřeží čp. 955. V roce 1911 zde poskytla útulek umělcům Skupiny, kteří tu měli redakci Uměleckého měsíčníku a s Artělem společný výkladec. V roce 1915 se Artěl stěhuje do ulice Martinské a v roce 1923 na Národní. Zde též funguje Bytová poradna. V roce 1924 opouští Národní na Příkopy 20, kde je množství atělských artefaktů uskladněno v prostorách akademického gymnasia. Poslední štací v roce 1934 byla Jungmannova ulice, kde také Artěl končí ve starožitnostech v Benediktinské ulici. Zde byly jeho výrobky pod cenou rozprodávány a likvidovány (rozsáhlý konvolut kubistické keramiky a dalších předmětů se odtud dostal do Vídně, do Musea für Angewandte Kunst (MAK), které se jím pyšní dosud). Na každém novém místě bylo třeba upravit interiér prodejny, někdy i vstupní portál, aby názorně a srozumitelně reprezentoval filosofii společnosti, přitahoval pozornost a podílel se na dotváření artělovské vizuální podoby (dnes bychom řekli corporate image).
Další možností reprezentace a tím i hledání zákazníků a zvýšení prodeje byla účast na výstavách. Architekti navrhovali výstavní pavilony, kde kromě nabídky široké škály výrobků byly i fragmenty interiérů naznačující možnosti využití doplňků v praxi jejich zapojením do běžného každodenního života. Vitriny a výstavní skříně pro pavilon Artělu na pražské výstavě roku 1908 od Pavla Janáka v bíle lakovaném dřevu jsou jednoduché, hladké, geometricky členěné, zasklené části s plnými jsou v rovnováze. Po kubistických výbojích dosud ani vidu, kromě prosklených skříní se zásuvkami, kde čelní strana je prolomena tupými úhly. Další nábytek s otevřenými policemi je geometricky členěný do kubusových a hranolových tvarů.
Interiéry hotelu Hviezdoslav
V roce 1922 v době největší prosperity dostal Artěl objednávku na zařízení interiérů hotelu Hviezdoslav na Štrbském Plese. Ujali se jí architekti Vlastislav Hofman, Ladislav Machoň, Rudolf Stockar a další výtvarníci z okruhu Artělu. V časopise Stavba II/12/1923, na str. 40, komentuje Jan E. Koula v rubrice Výstavy expozici čtyř interiérů hotelových pokojů od V. Hofmana, L. Machoně, O. Novotného a R. Stockara pro státní hotel na Štrbském Plese, vystavených v Uměleckoprůmyslovém muzeu. „Nuceni účelem, snažili se téměř všichni o zařízení celkem prostá a nepřezdobená. Zklidnění a umírněnost přes veškeren artismus a chtěný individualismus jsou patrny na všech čtyřech nábytcích. Snad je již i v tom počátek obratu k lepšímu, od „tvarových studií" opět k nábytku. Jest třeba, aby architekti, kterým byl nábytek v době přeexponovaného individualismu architekturou en miniature, zkušebním kamenem nových tvarů a nových plastických problémů, nábytek „odumělečtili": navrátili opět řemeslu, denní potřebě a výrobě, má-li býti konečně opět architektura uměním vůdčím a nikoli uměním sváděným malířstvím, plastikou, literaturou." (narážka na dekorativismus a symbolismus secese).
Po několika rekonstrukcích v 70. létech a nejnověji v roce 2006 z původního zařízení mnoho nezbylo - jednotlivé židle, skříně, policové sestavy různé kvality zpracování v mírně rondokubistické formě se příležitostně objevují na trhu starožitnostmi. Že pocházejí z hotelu Hviezdoslav lze ověřit na dobových fotografiích a plánech.
Dekorační a upomínkové předměty
Od počátku existence Artělu patřily dřevěné dózy, krabice a krabičky soustružené nebo vyrobené z loubků mezi snadno vyrobitelný, dobře prodejný a oblíbený sortiment. Jejich výrobu ze soustruženého dřeva nebo z dřevěného loubku snadno realizovaly drobné truhlářské dílny a na jejich výzdobě participovali renomovaní architekti, grafici, sochaři i malíři obou pohlaví. Produkce vycházela z tradiční lidové tvorby, jaká byla od počátku existence Artělu středem jeho zájmu, ať se jednalo o materiály, techniky zpracování i výzdobu.
Malíř Václav Špála se zjevným potěšením dekoroval dřevěné hračky, kraslice/dózy, dózičky, vějíře a předsádky motivy inspirovanými lidovou tvorbou. Sám původem venkovan měl blízko ke zjednodušenému malířskému dekoru v jeho oblíbených základních barvách, zejména akordu červené a modré, ale i zelené a žluté v sytých nelomených tónech. Vedle jednoduše a lapidárně zdobených kraslic v základních barvách se Špála ve dvacátých létech, po vzniku samostatného Československa zúčastnil soutěží na různé upomínkové předměty propagující přírodní krásy republiky jako moravská Macocha (válcové soustružené dózy se stylizovanými krápníky a nápisy), České lesy (stylizované lesy se silně abstrahovanými symboly flory i fauny) apod. Špálův charakteristický malířský rukopis se dobře uplatnil na těchto dekoračních a upomínkových předmětech. Dřevěný, soustružený, malovaný svícen v červenomodrobílé barevnosti, přičítaný Špálovi, je publikován v Drobném umění jako práce malířů a architekta ze Slovenského SUPu. To potvrzuje součinnost obou institucí ve dvacátých létech, sdílení zdrojů inspirace a příbuznost obou kultur.
Autorem četných návrhů pro Artěl byl již od počátku jeho existence plodný a všestranný Vlastislav Hofman. Podobně jako jeho nábytek a keramika, jsou Hofmanovy dózy a krabičky přes drobné měřítko jednoduché a robustní. Jsou mezi nimi dřevěné modely, které předpokládaly realizaci v jiných materiálech - kameni, keramice nebo kovu. Byly zdobené geometrickou intarzií s různě barevnými dřevy hranolových nebo čtvercových tvarů, malbou i kresebnými motivy. Dekor tvořily čtverce, kosočtverce, vzájemně se prolínající trojúhelníky, podobně jako Hofman pojednával povrch svého kubistického nábytku (židle a křesla, příborník a stůl pro sochaře Mařatku).
Vratislav Hugo Brunner nezapře bravurního kreslíře, grafika, scénografa a ilustrátora. Jeho dekory na krabicích z loubku, inspirované lidovými motivy z rané tvorby, jsou mile naivní, ilustrují lidové pověsti (koník-bělohřívák).
Ladislav Sutnar spolupracoval s Artělem již během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (byl žákem Jaroslava Bendy a Františka Kysely). Zaměřil se na navrhování dřevěných stavebnic a hraček, které převáděl do geometrických forem. Barevnost omezoval a podřizoval lomeným základním barvám (zvířátka) nebo naopak používal kontrastní základní barvy (stavebnice).
Minka Podhajská, která studovala a pracovala začátkem 20. století ve Vídni, kde spolupracovala s Wiener Werkstätte a s drážďanským Handwerkkunst, poznala Artěl prostřednictvím Heleny Johnové. Byla již zkušenou malířkou, grafičkou a ilustrátorkou a také se věnovala navrhování moderních hraček navazujících na tradiční lidové, vyráběné a dekorované ve venkovských podhorských dílnách za zimních večerů. Vedle nepřeberného množství hraček navrhla a dekorovala pro Artěl soustružená stupňovitá vajíčka, dózičky a bibeloty ve formě panenek, zvířátek v pestrých barvách.
Daniela Karasová, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
www.upm.cz
Převzato ze Stolařského magazínu 1/ 2009
www.stolmag.com
