01.03. 2009
Kaloni, sasanky a jiná zvířátka – ateliér Sklo na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
Recenze
Ateliér Sklo Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze pod novým vedením charismatického, světově uznávaného designéra Ronyho Plesla a odborného asistenta, sochaře a scénografa Pavla Karouse chce navazovat na nejlepší tradice, které byly budovány pod vedením zakladatelů moderního českého sklářství Josefa Kaplického, Stanislava Libenského a Vladimíra Kopeckého.
„Ateliér by neměl ztratit charisma a hrdost, a přitom se neuzavřít do separatistické, rádo by umělecké ulity, která vede k přílišnému akademismu a eklektismu. Výraz atelieru by měl být daleko rozmanitější než doposud a měl by více směřovat k reálnému životu se vším, co přináší. Absolvent musí být schopen vytvořit jak kvalitní volné umění, tak kdekoliv ve světě přesvědčit výrobce o síle a smysluplnosti jeho designu a to se vší pokorou i hrdostí.“ uvádí Rony Plesl.
V duchu nebránění se různým cestám od tvůrčího designu ke konceptuálním tendencím se nesly i letošní klauzury. Na tomto rozhraní se prezentovaly i klauzurní práce. Daly by se rozčlenit do tří základních okruhů s přihlédnutím k technologiím podílejících se na jejich vzniku: design nápojového skla realizovaný ve spolupráci s moravskou sklárnou Květná; hutně tvarované práce, které vznikaly v lindavské sklárně AJETO a dále práce, které používají sklo jako materiálovou možnost vyjádření autorských konceptů.
Zadáním pro semestrální úkol se stalo zvíře. Inspiraci hledali studenti v pražské trojské ZOO. Pro některé studenty se téma zvíře stalo i klauzurním úkolem. Mořské „Sasanky“ inspirovaly studentku prvního ročníku Kateřinu Handlovou pro vznik nápojového setu na likéry z barevného nabíhaného skla. Pro Tadeáše Podrackého vedla cesta za námětem až k anatomickým studiím hrtanu pro nápojoví set „Tracheae“. Volně poletující „Kaloni“ Pavla Skrotta lepení ze skleněných úlomků se vznášeli nad instalací v ateliéru. Vážným tématem, způsobem chovu prasat ve velkofarmách v železobetonových kotcích se stalo výchozím impulzem ztvárnění těchto trpících zvířat jako bezhlavých, prázdných nádob.
Pokroucenost a patologické chování zvířat v těchto frustrujících podmínkách vyjadřuje objektem „Prasnice a selátka“ z kovových trubek a foukaného skla do sádrové formy Olga Šímová.
K tématu zvířete, v historii často rituálně obětovaného se obrací na základě své stáže ve Španělsku Barbora Vobořilová džbánem „Cabrón“ (kozel, dílo, nadávka). Nádoba – purrón na společně sdílený nápoj větší skupiny lidí v rubínové barvě s černým, do tvaru rohu broušeným uchem nás i autorku vrací do pohanského dávnověku, zároveň vychází vstříc středomořské i naší tradici. Skleněná nádoba - purrón - je džbánem, kterým, skrze způsob pití, mohou i velké, rozjásané skupiny lidí, naprosto hygienicky sdílet tutéž tekutinu.
Na hranici mezi autorským designem a volným uměním byla zamýšlená instalace „Konvexní a konkávní“ bonparově barevných, stříkaných objektů-sedátek se stolkem s prohnutou plochou Lukáše Kalivody propojené impulzivním malířským gestem na stěně a podlaze. Tento záměr nebyl přenesen do ateliérové instalace klauzur jako celek.
Tři objekty, dekorativní vázy „Úzké hrdlo“ Jany Železníkové stavěly na výrazném organickém tvaru, zvětšeném plodu neznámé rostliny. Svou dynamikou tvaru výrazně zasahují do prostoru. Lehká deformace pokaždé autentického tvaru se zdá na první pohled nedokonalá. Tohoto autorčina záměru excentričnosti a narušování zaběhlého řádu hutního zpracování skla, nebylo snadné dosahovat. Samotný princip foukaného skla preferuje symetrické tvarování. Vznik tří variant z původních pěti dokládá nesnadnost tohoto procesu. Křišťálový objekt nám dovoluje nahlédnout do vnitřní struktury tvaru a umožňuje sledovat jeho vnitřní formování. Objekty z přejímaného opálu a rubínu pracují s barevným povrchem skla v kontrastní kombinaci. Mohou samozřejmě působit samostatně, jako doplněk interiéru.
Kristýna Pojerová navrhla rovněž tři předměty. Pískované talíře s dekorem šipek připomínající sněhové vločky v citlivé variantě z opálové skla a v barevně i technologicky razantnější variantě opálu přejímaného fialovou barvou, kdy pískovaný dekor prostupuje v centru talíře až do hloubky 1,5 cm.
Dvě vázy „YZQ1102/XH18“ v základním tvaru vycházejí ze společné geometrie, prolínání kružnic a uvažování o zlatém řezu. Obrušováním a leštěním hutní baňky z barnatého křišťálu dospěl Jakub Petr v první variantě k podobě vyvážené, až dokonalé hry světel, jaká byla typická pro skleněné plastiky v osmdesátých letech minulého století. Zcela záměrně si pohrává s touto estetikou a odkazuje na zlatou éru českého sklářství upadající v optických hrách oblíbeného vývozního artikulu. Samotná jedna váza by značila autorovo ulpění na znalosti kvality a možností českého křišťálu. V realizaci druhé vázy si však po vybroušení pohrával se zpracováním povrchu. Nařezáním pravidelných vertikálních linií bez leštění povrchu na jedné straně vázy podpořil její kruhovou formu. V protilehlé straně zašel v zpracování povrchu dále, až na hranici možností ji destruoval štípáním. Vznikl tak dekor odštěpků, úlomku krystalů skla. Uvažování o proměně výrazu pod vlivem různého zpracování povrchu na jednotném tvarosloví je dokladem vyzrálého uvažování o možnostech navrhování předmětů ze specifických materiálů.
Novými možnostmi nápojového skla se mimo uvedené studenty inspirujícími se ze světa zvířat z prvního ročníku zabývala původem korejská studentka Silni. Její Dózi na čaj, kávu, med a cukr vycházející z tradičního meditativního kreslení kruhu vyšla do trojrozměrného tvaru koule v detailně zpracovaných křehkých nádobkách do dlaně. Estonská stážistka Birgit Pálapuu navrhla nápojový soubor „Delight“. Student čtvrtého ročníku Radim Langer navázal nápojovým military souborem „Rustika“ na své předchozí nápojové soubory. Kateřina Smolíková rovněž ze čtvrtého ročníku navrhla sklenicemi „Mirorky“, jak napovídá název, oboustranně působící tvary foukané na jednou.
Ateliér nepostupoval, jak bylo předesláno, jen cestou designu. Na předchozí zkušenosti své malířské a sklářské tvorby navázal Vít Jonáš obrazy z vrstveného tabulového skla „Učitelky“ a „ Krajiny“. Předlohou pro něj není fotografie ani jiný obrazový záznam konkrétního místa – jen vlastní vzpomínky. Druhou částí jsou pak portréty učitelek, jako impulz negativních zkušeností a zážitků.
Kateřina Smolíková ve své tavenici „Hexagon“ přenášela do jiného kontextu „běžné“ přírodní děje zvětráváním čedičového krystalu zachyceného v jednom okamžiku na své dlouhodobé cestě proměnny a zániku.
Sklo posloužilo jako jeden z materiálů vhodných pro volné vyjádření myšlenek především u zahraničních stážistek. Norská studentka Ine Harrang ve svém skleněném boxu „Archive“ zachytila ptačí peří a analyzovala strukturu jeho otisku mezi tenkými tabulkami skla. Maďarské stážistky Katalin Tomay a Barbara Jagadiz pohlížely na sklo jako na jedné straně luxusní, hladký a dokonalý materiál a na druhé straně na materiál s kazy, vadami vzešlý z písku a drtě. Zde našly inspiraci pro hledání kontrastu dokonalého tvaru a necitlivých zásahů, boláků na objektu z opálového skla „Disturbed“ Katalin Tomay a muzejní instalace ukázek chyb a nedokonalostí skla „Mistakes in glass“ zachytila doktorandka Barbara Jagadiz. „Monument for idealist“, (opět) tři stylizované postavy v základních nábožensko- meditativních postojích přesahující do volné plastiky představila německá stážistka Elizabethy Westbrock. Sklo, respektive plexisklo svou světelnou prostupností a snadným ohýbáním za tepla podpořilo tyto éterické, kontemplující bytosti uprostřed živého dění a zvěřince zimních klauzur ateliéru Sklo.
Z vytýčených cest: blízkosti skla k architektuře v jejich přístupu k monumentalitě a hledání světla, řešení architektonicko-sochařských problémů jako jsou volná plastika i sklenice se studentům dařilo v řešení svých tvůrčích přístupů dosahovat. Důležitý myšlenkový základ tvorby - koncept - by jim měl usnadnit pod novým vedením orientaci v profesionální sféře pod tlakem zažitých přístupů ke sklu, nastoleným trendům v designu i ekonomické situaci českého sklářství.
Dita Hálová
Jak vidí Ateliér Sklo jeho nový vedoucí akad. soch. Rony Plesl
Ateliér Skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze navazuje na nejlepší tradice, které byly budovány pod vedením významných osobností české kultury – profesora Josefa Kaplického, profesora Stanislava Libenského a profesora Vladimíra Kopeckého.
Sklo je velice ojedinělý, stále „živý“ materiál, který více než ostatní pracuje s náhodou a překvapením. Mimo jiné i z tohoto důvodu, balancuje sklářská tvorba v ateliéru na hraně volného umění a designu. Tento balanc by měl být zcela přirozený, bez složitého dělení.
Naprosto zásadní je proto myšlenkový základ tvorby, která neodlišuje umění na malé a velké, volné a užité. Důraz na silný myšlenkový koncept by měl provést studenty labyrintem trendů, počítačových simulací a překonat nástrahy laciného estetismu a dekorativismu, ke kterému magický materiál jako je sklo, tak často svádí.
Sklo má velice blízko k architektuře a mělo by s ním být i v té nejdrobnější formě pracováno monumentálně, spolu s hledáním světla.
Například sklenice je stejným architektonicko-sochařským problémem jako volná plastika. Důležitá je zde vnitřní síla a napětí siluety, která nese podobně jako kresba veškeré emoce, profesionalitu a zkušenosti tvůrce. Kresba je tudíž dalším pilířem tvorby v ateliéru skla.
Ateliér by měl jít cestou tvůrčího designu s přesahem až ke konceptuálnímu přístupu, ze kterého je možno přejít k jakékoliv umělecké disciplíně. Vzory se mohou stát jména jako Jan Kotěra, Pavel Janák, Josef Kaplický, Isamu Noguchi, Gio Ponti, Ettore Sottsass.
Ateliér by neměl ztratit charisma a hrdost, a přitom se neuzavřít do separatistické, rádo by umělecké ulity, která vede k přílišnému akademismu a eklektismu. Výraz atelieru by měl být daleko rozmanitější než doposud a měl by více směřovat k reálnému životu se vším, co přináší. Absolvent musí být schopen vytvořit jak kvalitní volné umění, tak kdekoliv ve světě přesvědčit výrobce o síle a smysluplnosti jeho designu a to se vší pokorou i hrdostí.
Rony Plesl
Více informací na www.vsup.cz
Ukázky prací studentů ateliéru na posledním ARTSEMESTRU.
