Design Cabinet CZ

23.01. 2015

Balancování nad hlavním městem kultury

Novinky

Plně vyzbrojeni podrobným programem jsme vyrazili v sobotu 17. ledna na slavnostní otevření Evropského hlavního města kultury pro rok 2015. Zajímalo nás, jak se organizátoři vypořádají s velkým očekáváním veřejnosti a jakou kvalitu programu zahajovací den nabídnou. Bude Plzeň 2015 městem kultury nebo popkultury?

Na našem seznamu bylo několik místních galerií. První zastávku představovala galerie Vestředu, kterou vede skupina studentů z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Bohužel nás dopoledne galerie přivítala zamčenými dveřmi, jelikož všichni nejspíš vyspávali oslavu narozenin umění, která se uskutečnila den předtím (Akce Art´s Birthday je globální oslavou 1 000 052 narozenin umění. V roce 1963 francouzský umělec a člen avantgardního sdružení Fluxus Robert Fillou prohlásil, že umění se zrodilo před 1 000 000 lety v okamžiku, kdy pravěký umělec vhodil suchou houbu do nádoby s vodou.) Zavřená galerie nás ale neodradila a po druhém pokusu v podvečerních hodinách jsme byli úspěšnější. Galerie Vestředu je ostrůvkem alternativní kultury v centru města, které přímo kvete nevzhlednými vývěsními štíty obchodů, barů a diskoték. V galerii právě probíhá výstava Narozeniny umění, kde jsou prezentována díla dvou umělců. Akce Hoření umění Adama Železného byla na výstavě zastoupena nyní již ohořelými zbytky rachejtlí a drátové konstrukce, na které byly původně umístěny. Interaktivní zvuková instalace od umělce Sary Pinheiro s názvem Sound fishing divákovi umožnila prostřednictvím sluchátek poslouchat zintenzivnělé zvuky zaznamenané skrz mikrofon umístěný v kulatém akváriu s vodou. Výstava celkově působila spíše rozpačitým dojmem, právě kvůli tomu, že už byla jaksi vyhořelá. Mladí kurátoři výstavy, Kristýna a Honza, nám nakonec představili i cíl galerie, kterým je především prolomit bariéry mezi uměním a širokou veřejností. A my jim držíme palce!

Druhým vytipovaným místem byla retrospektiva Jiřího Trnky v Galerii města Plzně přímo na náměstí Republiky. Když jsme kolem poledního dorazili před galerii, zjistili jsme, že náměstí (a s ním pochopitelně i výstava) se do večera uzavírá kvůli organizaci slavnostního zahájení. Zbyla nám poslední možnost kulturního vyžití – objekty Západočeské galerie. V Masných krámech nás hned na dveřích upozornila cedulka, že „Právě probíhá instalace výstavy“. Začali jsme pochybovat, zda jsme jeli do správného hlavního města kultury. Konečně jsme objevili otevřenou galerii v podobě Výstavní síně 13, kde do 18. ledna probíhala výstava Karikatura a její příbuzní. Paní pokladní nás oslovila s milým úsměvem: „Jdete na výstavu, nebo se chcete také jen ohřát?“ s mírným pokývnutím na mladý pár postávající opodál. Vybrali jsme si první variantu a rozhodně jsme nelitovali. Výstava karikatur 19. století získala v posledních dnech na aktuálnosti díky smutným událostem v Paříži. Divák zde může zhlédnout humoristická díla umělců, kteří jsou nám dobře známí spíše v jiných výtvarných žánrech (např. díla Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Luďka Marolda, Františka Kupky a řady dalších).

Během dne jsme energii doplnili v nedávno otevřené raw kavárně Byró, kde ke kvalitní kávě dostanete i pochutiny vyráběné z organických surovin. Přivítalo nás velmi milé (a malé) prostředí. Uvelebili jsme se ve výloze, kde jsme vychutnávali příjemnou atmosféru a sandwich z mandlí a všelijakých semínek s rukolou, pestem a rajčátky (viz foto). Pokud by měl návštěvník hlad o trochu větší, můžeme doporučit restauraci Slavia, kde nabízejí ty nejlepší burgery pod plzeňským nebem s rozpečenou houskou, zkaramelizovanou cibulkou, opraženou slaninou a domácími hranolkami.

Pomalu se blížilo slavnostní zahájení Plzně 2015. Unášeni stále houstnoucím davem jsme se přiblížili k exponovanému centru. Uvízli jsme ale v jedné z ulic vedoucí na náměstí a před sebou viděli jen velkou obrazovku – dál už se pravděpodobně nedostaneme. To už ale začal nabitý program zahajovacího večera, který představoval poněkud zvláštní slepenec avantgardních prvků, temné robotické magie, adrenalinové zábavy, kýče a popkultury, který měl zřejmě za cíl zalíbit se všem, ale v tom právě nejspíš selhal. Dramaturgie, především časování a sled výjevů, působila trochu nemotorně. Divák nevěděl, zda se má dívat na videomapping probíhající na okolních budovách (který ovšem nebyl tak propracovaný, jak jsme očekávali) nebo na dění na náměstí. Obdivuhodný byl výkon provazochodce, kterého celé náměstí doprovázelo očima se zatajeným dechem na 240 metrů dlouhé cestě až na vrchol věže kostela. Zlatým hřebem večera mělo být rozeznění nových zvonů bijících dnes jen díky tomu, že se Plzeňané dokázali spojit a vybrat dostatečné množství prostředků na jejich obnovu. Nicméně v záplavě dalších prvků první zvuky zvonů bohužel nevyzněly tak, jak by si zasloužily.

Poslední zastávku našeho výletu představovala výstava Sutnarova fakulta prezentující nejlepší práce studentů Fakulty designu a umění na Západočeské univerzitě. Do 30. ledna jsou zde k vidění například skříně zvoucí k nahlédnutí, elegantní obuv inspirovaná lyžáky a monumentální sochařské objekty vně i uvnitř budovy. Výstava tak nabízí kvalitní přehled oborů, které se na fakultě vyučují v podobě zajímavě pojatých projektů.

Sumasumárum: Chápeme, že slavnostní akce takového rozměru je především o kompromisech, ale v těch se i ty nejsympatičtější záměry utopí. Plzni držíme palce, aby po velkolepém úvodu, který byl spíše popkulturní, nabídla program i náročnějšímu publiku.

PS: Nebylo by od věci zamyslet se nad tím, zda alespoň pro období, kdy probíhá Plzeň dva patnáct, by nebylo fajn zajistit spojení s Prahou později než v 9 hodin večer…