21.03. 2010
Barevné vábení Evy Jandíkové
Recenze
Poučení minulostí a novátorství, uměřenost a velkorysost. Přiznávám, že pohled na kanafasové kreace akademické malířky, textilní výtvarnice, grafičky a křehké horolezkyně Evy Jandíkové ve mně pokaždé vyvolá radost podobné té ze zážitku uměleckého díla.
Ač je její tvorba svázána zákony osnovy a útku, vždy si vzpomenu na Lekníny Claude Moneta. Jak o něm praví slovníkové heslo, je považován za předchůdce lyrické abstrakce, mistra intenzivních a chvějivých barev. V Eviných geometrických kanafasových féeriích nacházím podobnou půdu pro snění a toulání po netušených barevných světech. Dovedu si je představit například jako posuvná panó či rozevláté závěsy, jako pevné i volné čalounění i jako textilní doplňky v naprosto technicistně pojatém veřejném i bytovém interiéru ze skla, kamene, kovu a betonu, stejně jako doprovod střídmého prostředí s převahou přírodních dřevin, o moderním oděvu nemluvě.
Kanafas (podle konopí – canabis sativa, později lněná, poté pololněná, dnes převážně bavlněná tkanina)
Snad všichni, kteří s textilem pracují, vědí, že kanafas není jen ta jednoduše pruhovaná, případně kostičkovaná látka na povlaky a záclonky, vhodná do opečovávané víkendové chalupy či chaty. Nemusíme se obracet až k prvopočátkům tkalcovství, postačí, zmíníme-li publikaci PhDr. Jitky Staňkové, CSc, České lidové tkaniny (Čechy a západní Morava) vydané v roce 1989 jako zájmový náklad Ústředí lidové umělecké výroby – ÚLUV, vydaný v SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha ve středisku interních publikací. Zkráceně, volně cituji: „Od druhé třetiny 14. století se u nás vyskytují znázornění kanafasů na deskových obrazech a nástěnných malbách, v knižních iluminacích a votivních obrazech, na polychromii soch a reliéfů… (název kanafas pro ručně tkané pruhované či kostkované látky se však ustálil až od poloviny 18. st.)… Kanafasové textilie jsou užity v interiérech jako ubrusy, povlaky polštářů, prostěradla, závěsy a ručníky, roušky na hlavách Marií a jiných svatých žen, možná i jako mužské suknice či pláště (nelze totiž rozlišit, zda se nejednalo o sešité různobarevné pruhy sukna)… Později, v 18. a 19. století téměř vymizely ručníky a ubrusy, avšak (kanafasy) se vyskytují dále na povlacích, slamníkovinách, pytlích, výjimečně na prostěradlech. O to více se uplatňují na oděvech – zástěrách, ženských sukních, spodničkách a živůtcích, na podšívkách šněrovaček, čepců a dětských čepečků… Hotovily se z nich kapsáře, dětské sukničky, mužské vesty a kabáty…“ Uvědomme si, že gramáž – skladba vláken a způsob tkaní, vzory a barvy bývaly v průběhu věků i podle oblastí různé – viz „Proto jsem si kanafasku koupila…“.
Doma není nikdo prorokem?
Eva Jandíková působila od roku 1981 jako návrhářka ÚLUV, kanafasovou historii i dějiny výtvarného umění vstřebala tak, že jí nebrání v uvážlivém experimentu. Pouze lituji, že dnes má podmínky pro realizaci svých návrhů tak ztížené. Požadavek velkých podniků na objem zakázky, odpovídající jejich výrobní základně a zvyklostem, je nejen brzdou rozmanitosti, ale přináší i ztrátu konkurenceschopnosti v prostředí zahlceném levným importem. Zánik ÚLUV v devadesátých letech byl strastiplným a temným příběhem, na jehož konci je, až na výjimky (např. Postřekov, Strmilov), praktická likvidace uměleckořemeslných dílen. Nenaplnilo se očekávání mnohých z nás, jak svobodné podnikání otevře cestu malým provozovnám, vstřícným vůči dobrým návrhům a rozvoji toho kterého oboru. Myslím, že právě v době, kdy jsme obklopeni textiliemi nejrůznějšího původu a vzhledu, si kanafas zaslouží stát se ve většinovém povědomí více než jakýmsi reliktem lidového, okrajového žánru domácích milovníků folklóru nebo cizinci zakoupeného upomínkového dárku z té země někde uprostřed Evropy. Přála bych si, aby malé tkalcovny mohly vedle realizace malých sérií moderních kanafasů rozvíjet výrobu tradičních tkanin a vzorů, neboť i ty mají své místo v současném moderním interiéru. Vždyť je v nich vetkána paměť, bez níž se staneme ztracenci ve vlastních dějinách.
Italské světlo v kanafasu
Barevnost textilií Evy Jandíkové, ať jakkoliv odvážná a zářící, není nikdy agresivní. Jakoby v nich zhmotnila chvějivé světlo, podobné tomu, které zalévá barevná průčelí středomořských domů. To zjevně pocítili i návštěvníci autorské výstavy ve Villa Della Porta Bozzolo u příležitosti semestru českého předsednictví v Evropské Unii, uspořádané ve spolupráci s FAI (Fondo Ambiente Italiano) a CCR (Centro Comune di Ricera). Eva Jandíková jako hlavní protagonistka zde představila 56 kuponů v barevnosti jaro, léto, podzim, a její kolegyně, oděvní výtvarnice Jiřina Pivoňková pět oděvů z kanafasu. Výstavu doprovodily ukázky historických, (samozřejmě neprodejných) vzorků, vybrané PhDr. Staňkovou. Vlastně neudivuje, že návštěvní kniha oplývá nadšenými slovy a výstava se zcela vyprodala. Na domácí půdě jste se mohli v nedávné době s tvorbou Evy Jandíkové seznámit buď na výstavách, např. ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, v pražské galerii Scarabeus nebo v časopisech. Spolupracuje se šicími dílnami a tak vedle metráže lze získat i povlečení, závěsy atp. na míru. Její kanafasové realizace byste našli např. v kancelářích Národopisného muzea, v Gerontologickém centru v Praze 8, v buticích oděvních výtvarnic, v restauracích a domácnostech…
Pod křídly ptáka s modrýma nohama
Pod značkou atelier Terej (textilní realizace jinak nebo Jandíková) vznikají návrhy tkanin typu kanafas v malých kolekcích (max. 800bm), které se mohou navzájem kombinovat. I jim dává jména z říše přírody. Tkaniny se odlišují gramáží podle předpokládaného užití: 130 g/m² až 120 g/m² – vylehčený kanafas na ložní povlečení a lehké závěsy…, upravený sanforizací a mercerizací, 170 g/m² – klasický, především na ubrusy, závěsy a na oděvy, 300 g/m² – kanafest (stavbou se jedná o rekonstrukci kanafasů z 19. století) na těžké závěsy, pevné i snímatelné potahy, polštáře, ubrusy. Všechny kanafasy jsou oboustranné, tkané z přízí barvených kypovými nebo reaktivními barvami, proto lze hotové výrobky i vyvářet.
Nyní Eva Jandíková otevírá obchůdek v pražské/libeňské Pivovarnické ulici. Jmenuje se jak jinak než TEREJ.
Ivana ČapkováFoto: archiv autorky
Další informace na www.kanafas.cz
Převzato z časopisu Stolařský magazín 3/2010
www.stolmag.com
