17.08. 2010
Básnické esence Horsen
Recenze
Ateliér textilní tvorby Vysoké školy uměleckoprůmyslové byl v rámci letošních Diplomek věnován tvorbě Ireny Staňkové, která zde vystavila svou diplomovou práci nazvanou Básnické esence Horsen.
Básnické esence Horsen v sobě snoubí dva zdánlivě odlišné příběhy, které však splývají v jeden celek. Prvním námětem je, jak již název napovídá, jezdectví, krajina a kůň. V textové části své diplomové práce Irena Staňková řeší (někdy poezií, někdy prózou) postavení člověka, především jezdce a jeho koně, v krajině. Vychází z představy, že každý z nás má v sobě zakódovanou svoji "srdeční" krajinu a poukazuje na současné problémy, se kterými se jezdec a jeho oř na toulkách (svou) krajinou potýkají. Obrazovou část diplomové práce, tedy exponáty, které byly k vidění v Ateliéru textilní tvorby, v této linii tvořila především velkoplošná plátna potištěná postavami koní, a dále videoprojekce Double vision, zobrazující stíny koně a jezdce. Velice zajímavým objektem byla závěsná shrnovací stěna (300 x 400 cm), vytvořená laserem vypalovanými koňskými motivy do ručního papíru. Tato technika vychází z japonského umění 11. století Katagami, které pro sebe Irena Staňková objevila díky stejnojmenné výstavě v Západočeském muzeu v Plzni. Ani další objekt inspirovaný koňskou tematikou nebyl vytvořen jednoduchou technikou - tvoří jej ručně paličkované šaty z koňských žíní. Podnětem ke zhotovení těchto šatů byla Staňkové „potřeba otisknout sebe sama“, která by mohla být spojnicí k onomu druhému příběhu její diplomové práce, příběhu s názvem Šimotění.
Šimotění vzniklo na základě dialogu s Adrienou Šimotovou, kterou, coby svůj vzor a inspiraci, Irena Staňková oslovila na vernisáži, a která se také stala oponentkou její diplomové práce. Šimotění probíhá spíše na stránkách textové části Básnických esencí a je doplněno úryvky z knihy Stopy Adrieny Šimotové od Karla Hvížďaly.
Přestože Irena Staňková začínala studiem malby, směr, kterým se její tvorba bude nadále ubírat, je založen především na kresbě, která je pro ni díky blízkému kontaktu s materiálem velice důležitým výtvarným projevem, který by podle jejího názoru měl mít každý výtvarník perfektně zvládnutý. O tom, že ona sama kresbu ovládá dokonale, svědčí vedle jejích prací také uznání, kterého se jí dostalo právě od Adrieny Šimotové, na kterou její rukopis velice zapůsobil.
V rámci studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Irena Staňková absolvovala semestrální studijní pobyt na Designskolen v dánském Koldingu, který pro ni byl přínosný především díky nejmodernějším strojům a technologiím, které si zde mohla vyzkoušet, a kterých ve své tvorbě nyní hojně využívá. Téměř každé její dílo je něčím originální, vedle šatů z koňských žíní vytvořila také šaty z negativů zobrazujících její rodinu, které se navzájem protkávají, čímž spojují osoby a situace, které se již nemohou potkat nebo stát. Další šaty, tentokrát papírové, jsou do září k vidění na Trienále textilu v polské Lodži.
Irena Staňková je typem umělkyně, která toho stihne opravdu hodně. Kromě věnování se vlastní tvorbě nyní například učí děti nebo restauruje zámek. Výstava její diplomové práce byla skutečným zážitkem. Po průchodu někdy ne příliš utěšeným prostředím chodeb VŠUP návštěvník po překročení prahu Ateliéru textilní tvorby cítil jako v jiném světě. Světlé matriály spolu s denním světlem, japonskými motivy, čtvercovou dispozicí místnosti a nevtíravými zvuky videa dokázaly vytvořit atmosféru, kterou si budu dlouho pamatovat. O tvorbě Ireny Staňkové rozhodně ještě hodně uslyšíme!
Úryvek z textové části diplomové práce Ireny Staňkové Básnické esence Horsen:
„Šimotění“
…Je v pořádku psychický tlak na jedince v dnešní
společnosti, kteří jsou citlivější a vnímavější? Proč
všechna slova, která dnes používáme, pochází
z řečtiny, ale ztrácí svůj původní smysl?
Před diplomovou prací Adrieně volám a připomínáme se,
jak sedíme u akvária s rybičkami v rehabilitačním ústavu
Chvaly. Probíhá mezi námi intimní dialog. Pomáhám jí
z lůžka na vozík a obouvám do bačkor. Moc ráda se jí
dotýkám.
Je snad kultura, která byla za kolébku civilizace,
přežitkem? Kam má kráčet moderní filosofie, která
ztratila svůj původní význam díky exaktním vědám?
Má morálně vzdělávat nebo hledat neologismy,
kterým ale rozumí jen dvě procenta národa?
Adriena se neustále vrací k mým kresbám. Jednoduše a
srozumitelně mi říká, chápe a vysvětluje změny, které tam
nastaly.
Adrienino „šimotění“ se stává hmotným dokladem,
otiskem neviditelného. Přiblížením se sférám lidství.
Kdysi na Adrienině okně sedávala černá holubice. I na mém
okně seděla tři dny holubice - bílá jako sníh.
Klára Bartášková
fotografie: archiv Ireny Staňkové
