11.04. 2011
Bauhaus a jeho odkaz
Historie a osobnosti
V předloňském roce oslavil německý Bauhaus 90. výroční svého vzniku. Mezi doprovodnými akcemi jubilea na sebe výrazně upozornila dosud probíhající putovní výstava „Gropius spaziert“ (Gropius se prochází).
Její autorkou je Katharina Hochmann, bývalá umělecká spolupracovnice na Fakultät Gestaltung der Bauhaus - Universtität ve Weimaru. Instalace výstavy je založena na prezentaci prvků mobiliáře z ředitelny Waltera Gropia, zakladatele a prvního ředitele nejvlivnější a nejslavnější školy navrhování a architektury v Německu. Ředitelna programově stojí v centru výzkumu a výuky instituce Staatliches Bauhaus ve Weimaru a následně v Dessau, kam se škola z politických důvodů později přesunula.
Walter Gropius koncipoval toto ucelené umělecké dílo jako vzor ideálního pracoviště. Vestavbou mezistěny vznikl v prostoru jednoho z ateliérů kubus o rozměrech 5 x 5 x 5 m a Gropius navrhl jeho kompletní zařízení. Kromě úložných prvků to bylo jednoduché funkcionalistické svítidlo - (skleněná trubice kombinovaná s kovem), kostkovaný žlutomodrý koberec a žlutá sedací souprava konzolové konstrukce. Dominantní žlutá barva se uplatnila i na zdi.
Katharina Hochmann vybudovala slavnou ředitelnu po svém. Její instalace má navodit situaci stěhování nábytku, přičemž není jisté, zda se jedná o příjezd nebo o odjezd. Výstava je putovní do slova a do písmene. Zastavila se v Berlíně, Weimaru i Dessau, na všech místech působiště Bauhausu, aby symbolicky skončila v Lauenförde v muzeu konzolového nábytku Kragstuhlmuseum/Tecta, které je významným evropským archivem dějin moderního sedacího nábytku s rozsáhlou sbírkou „klasiky" tvůrců Bauhausu a jejích věrných reedic z produkce firmy Tecta.
Výstava navozuje atmosféru divergence mezi představou a skutečností, mezi návrhem a realizací, mezi svobodným prostorem myšlenek a reálně vytvořeným životním prostorem. Instalace vždy vstupuje do dialogu s konkrétním okolím: architekturou, krajinou... Duchovní pozice Bauhausu jako utopie se na výstavě odráží ve svém osudu na útěku před společenským přijetím...
Vznik Bauhausu
Staatliches Bauhaus Weimar vznikl v roce 1919 ve Weimaru sloučením Školy užitého umění a Akademie výtvarných umění z iniciativy Waltera Gropia s cílem reformovat a unifikovat pedagogiku. Gropius také jako ředitel určil filosofii, která byla základem výuky. Veškerá tvorba podle něj měla sociální, symbolický a intelektuální podtext. Usiloval o odstranění dělení na výtvarné umění, řemeslo a architekturu. Součinností všech uměleckých a řemeslných oborů došlo k vytvoření názorové jednoty, i když při stanovování priorit mezi uměním a průmyslem docházelo v různých obdobích ke sporům.
Bauhaus byl ovlivněn zpočátku hnutím Arts and Crafts, později se přiklonil k elementárnímu a funkčnímu tvarosloví hnutí De Stijl a Le Corbusierůvě purismu a později i ruského konstruktivismu. Zohledňoval dobu, které dominují stroje. Vzdělání bylo zaměřeno na budoucí spolupráci absolventů s průmyslem.
Studenti si nejprve v přípravném kurzu osvojili základní principy teorie kresby a barvy, posléze absolvovali různé ateliéry (truhlářská a kovoobráběcí dílna, textilní, hrnčířský a sklářský ateliér, fotografie, reklamní grafika atd.). Zde se učili pracovat s materiálem a získali výuční list. Napojení ateliérů na místní obchodníky zajišťovalo jejich finanční nezávislost. Cílem výuky bylo rovnocenné rozvinutí umělecké i řemeslné zručnosti. Učitelé byli podle vzoru středověkých cechů nazýváni „mistři", žáci byli „učni. V ateliérech probíhal permanentní výzkum, ověřování a vylepšování. Teorie estetiky nepřecházela před praxí, ale vyplývala z analýz o způsobech tvarování. Výstupem dvou studijních směrů: technologie a materiály a techniky tvarování byly navržené prototypy.
Škola se vyznačovala výrazně levicovým smýšlením a kvalitu její výuky ovlivňovaly v duchu svého přesvědčení významné osobnosti. Například Lászlo Moholy-Nagy místo stříbra, dřeva a hlíny upřednostňoval trubku, překližku a průmyslové sklo. Idea „věrnosti materiálům", dle níž se v tvaru produktů měl odrážet materiál vytvářela syntézu s pravidlem „tvar sleduje funkci", kdy se v tvaru produktu měla jasně uplatnit konstrukce.
Estetický názor školy byl založen na principu geometrického řádu jako protiklad rozvolněnosti secese. Přísně geometrické řešení vycházelo z představ průmyslové výroby nového technologického světa, jehož základem bude pravý úhel. Moderní technika byla brána jako ovládnutí přírody člověkem, jako výsledek lidské produktivity, ale také jako prostředek k uspokojování masových potřeb.
V tomto duchu byl vybudován i interiér školy v Dessau, kam se v roce 1925 přestěhovala po ideologických problémech ve Weimaru. Walter Gropius ve svém návrhu vytvořil pravoúhlou prostorovou síť, jež měla umožnit skladebnost a úsporné řazení nábytkových prvků.
Škola se stala teoretickou základnou funkcionalismu se sociálním programem tvorby zaměřené na masového spotřebitele. Orientace výtvarné činnosti na průmyslovou výrobu byla prolnuta sociálním optimismem s vírou v pokrok. Snaha o využití nových materiálů a technologií vyústila vznikem sedacího nábytku konzolového typu. Stejně progresivní byl požadavek na typizaci a normalizaci při využití maximálního množství prvků tak, aby vyhověl požadavkům širokého okruhu uživatelů. V rámci toho vznikl stavebnicový nábytek a typizované stavební prvky.
Cílem výuky byla tvorba prostých a funkčních návrhů zcela běžných předmětů vhodných k zavedení do průmyslové výroby. Školní návrhy nábytku, textilu a svítidel se přes zájem odborné veřejnost postupně přesunuly i na veřejnost laickou a do sériové výroby se skutečně dostala řada produktů. Tím došlo k posunu předmětného světa do nových poloh.
Přesto byly dny Bauhausu sečteny. Po odchodu Waltera Gropia zavedl nový ředitel Hannes Meyer v rámci radikální změny koncepce výuky nové předměty jako sociologii, psychologii a ekonomii. Vnesl ale do školy také marxismus. Ani snahy posledního ředitele Ludwiga Miese van der Rohe o odpolitizování nemohlo zabránit jejímu pádu.
Lze jen těžko předjímat, co by se stalo, kdyby nebyl Bauhaus po přestěhování do Berlína pro své levicové smýšlení v roce 1933 obklíčen nacistickými vojáky a uzavřen. Tento fakt přinutil většinu vyučujících k emigraci do USA, kde mohli v tamních příznivějších poválečných ekonomických podmínkách uplatnit svoji kreativitu.
Odkaz Bauhausu
Navzdory všem kritikám funkcionalismu, které mu vytýkají formalismus až konstrukční dekorativismus, jsou předměty vzniklé v rámci Bauhausu výsledkem promyšleného systému vzdělávání v designérských oborech. Dodnes jsou inspirací pro designéry a některé z nich se dosud vyrábějí. Sociální podtext tvorby Bauhausu je poučný i v dnešní době, kdy na evropských salónech dominuje designový nábytek zacílený na užší okruh spotřebitelů ve vyšší polovině spotřebitelského koše.
Nová platforma kreativity by mohla současným výrobcům přinést nové zákazníky. Výuka spojená se zvládnutím řemesla je realita, ke které má současné školství bohužel značně daleko. Ani projektování pomocí IT nemůže nahradit manuální zkušenost s materiálem. Studentům Bauhausu lze rovněž závidět i jejich vazbu na sériovou výrobu.
V neposlední řadě je významný vysoký kredit pedagogů Bauhausu, kteří se ve výuce mohli opřít o vlastní praktické zkušenosti. Politickou orientaci školy, která ji následně přivedla k zániku, je nutné vnímat v kontextu doby. Opačný model, kdy by socialistický režim toleroval školu s kapitalistickým smýšlením, si lze rovněž představit jen stěží. Navzdory krátkému působení Bauhausu je možné i po téměř sto letech věřit, že jeho odkaz zůstane živý i pro příští generace.
Ludvika Kanická
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Převzato z časopisu Stolařský magazín 4/2010
www.stolmag.com
Zdroje:
Tiskové materiály firmy Tecta
Penny Sparkeová, Století designu, Slovart ISBN: 80-7209-142-5
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění, Grada, ISBN: 80-7169-655-2
Charlotte & Peter Fill, Design handbook, Taschen, ISBN 3-8228-4634-1
Obrázky:
Sofa F51-3, Walter Gropius, 1920.
Sofa je součástí odpočivné soupravy pro ředitelnu ve Weimaru. Konzolová konstrukce reflektuje kubický prostor místnosti 5x5x5m a stala se archetypem konzolových konstrukcí sedacího nábytku. Reedice tzv. Gropius-Sofa s vylepšeným sedacím komfortem s povrchem z kůže tabákové barvy a černě lakovanou podnoží vznikla ve firmě Tecta k 90. výročí školy.
Křeslo B4 Marcel Breuer, 1928, reedice Tecta
Marcel Breuer, absolvent Bauhausu a od roku 1925 vedoucí jeho nábytkářské dílny, je autorem slavných modelů z kovových trubek. Jeho nejznámější křeslo Vassily bylo navrženo pro rodinný dům jeho kolegy - pedagoga Vassily Kandiskeho.
