13.12. 2015
BcA. Böhm Josef Ludvík, BcA. Hájek Daniel, BcA. Štěpán Radek_rozhovor v rámci Národní ceny za studentský design
Články
Komponovaný rozhovor s oceněnými studenty Západočeské univerzity v Plzni. Trojice autorů získala ocenění Dobrý studentský design za funkční prototyp elektromobilu Yo!
Studentský automobil YO!
Měli jste od začátku stejné představy o tom, jak bude automobil Yo vypadat? Jak vaše spolupráce vlastně vznikla?
Josef Ludvík Böhm: Představy jsme měli úplně odlišné, což je předpoklad pro tvůrčí (a někdy velmi výživnou) diskuzi. Výsledný tým je tvrdé jádro, které zůstalo do konce projektu z širšího okruhu studentů. Celou věc inicioval docent František Pelikán.
Daniel Hájek: Ne, první fáze projektu spočívala v tom, že každý pracoval na svém návrhu. Pak následovala spolupráce a propojování různých návrhů. Na YO! samozřejmě pracovalo v průběhu mnohem více lidí, ale od začátku do konce jsme vydrželi jen my tři a vedoucí projektu docent František Pelikán.
Radek Štěpán: Představy samozřejmě vycházely ze zadání, a to se v průběhu práce mírně měnilo, takže se tím měnilo i očekávání o finálním provedení. Ale můžu říct, že jsme s výsledkem spokojeni s přihlédnutím k tomu, že se v podstatě jednalo o první projekt takového rozsahu. Spolupráce vznikla velmi jednoduše. Všichni navštěvujeme stejnou školu a projekt byl veden jako klauzurní práce.
Kde vzniklo pojmenování Yo!? Má to souvislost s ruským konceptem hybridního vozu Yo-mobil?
Josef Ludvík Böhm: S tím to nemá společného nic, jen náhodná shoda. Chtěli jsme něco úderného, jednoduchého, co zároveň dává najevo hravost konceptu. Interpunkce je od nás takový naschvál.
Daniel Hájek: Říkali jsme si, že by bylo dobré náš projekt nějak zapamatovatelně pojmenovat, ale nenapadlo nás nic kloudného, tak jednoho dne přišel docent Pelikán s tím, že to bude jmenovat Jo a následovala transformace YO! O ruském Yo-mobilu jsme v té době nevěděli, takže souhra náhod.
Radek Štěpán: Určitě nemá. Za jménem stojí doc. ak. soch. František Pelikán, náš guru celého projektu Nevím přesně, jak to pan docent myslel, ale já si pod tím představuji něco jako: „Y(j)o, už máme hotovo, tohle je naše auto.“
Všichni tři se navrhování automobilů věnujete již delší dobu, co je pro vás metou, které byste rádi dosáhli?
Josef Ludvík Böhm: Nevím jak kolegové, ale osobně bych rád v transport designu pracoval na něčem „cutting-edge“, revoluční produktu typu autonomního řízení/elektromobilu/novém vnímání osobní dopravy. Zkrátka na něčem, co posouvá měřítka oboru a lépe slouží lidem.
Daniel Hájek: Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být designérem v nějaké automobilce, což už se mi částečně splnilo, ale ještě to není úplně to, co jsem si představoval. Můj největší cíl je vyvářet futuristické vize pro budoucnost.
Radek Štěpán: Určitě bych rád navrhl nějaké pěkné auto, které by neskončilo jen ve skicách na papíře.
Co je vám při tvarování vašich návrhů největší inspirací?
Josef Ludvík Böhm: Pro mě je inspirací hlavně zadání a výzvy, které přináší. Snažím se inspirovat efektivitou přírody, tím nemyslím přímé přejímání jejích tvarů.
Daniel Hájek: Většina z mých návrhů vychází z „automatické kresby“, je to vlastně taková souhra náhodných křivek a tvarů, kterým se snažím dát nějaký řád. Tento způsob navrhování je pro mne nejpřirozenější. Vyvinul se nejspíš díky mé volné tvorbě nazvané Modern Surrealism.
Radek Štěpán: Největší inspirací, nebo spíše hnacím motorem je pro mne okamžik, kdy na internetu začnu projíždět galerie skic automobilů a zjistím, že vlastně nic neumím. Musím tedy v tu samou chvíli sáhnout po tužce a papíru.
Bude vaše spolupráce i nadále pokračovat?
Josef Ludvík Böhm: Několika z nás už pomalu končí studium, čili to je otázka. Doufám, že ano, ať už v práci nebo ve volném čase.
Daniel Hájek: Pevně věřím, že ano. Vlastně na sebe stále narážíme i na různých pracovních projektech či stážích.
Radek Štěpán: V této době na fakultě vzniká další projekt, kterého jsem součástí a tvoří ho v podstatě ten samý tým. I když teď zažívá porodní bolesti, doufám, že výsledek bude stát za to.
Děkuji za rozhovor
Květa Čulejová
