13.10. 2013
Bez emocí na Designbloku
Recenze
Když jsem před rokem psala recenzi na Designblok 2012, trochu se to ve mně všechno pralo. Říkala jsem si, že přeci nemůžu kritizovat prezentované věci, když se ocitly na tak významné přehlídce designu, která „je jednou z největších a nejprestižnějších akcí svého druhu ve střední Evropě, věnující se současnému českému designu a jeho propagaci. Je rovněž vůbec první akcí v regionu střední Evropy svého druhu a vzorem pro ostatní evropské metropole.", ale nakonec jsem si řekla a proč ne? Jsem návštěvník a takhle to vnímám.
I když je mi samotná idea Designbloku velmi blízká a jsem pro týden designu i jeho podporu, nemůžu se zbavit nejasného konceptu ve výběru věcí, které se tam prezentují.
Tento rok, tři studia (+ Premier Fashion Week), jsou krásnými příklady, pokrývající celou škálu stupnice kvality.
První den (Designbloku ale i můj) v Superstudiu na Nákladovém nádraží Žižkov. Byla pěkná zima, překvapivě málo lidí a jediné co mě bavilo, byl vagón od kluků z deFORM ve spolupráci s DuPont, nafukovací koza od Jerryho Kozy ve spolupráci s Fatrou, keramika "snědeného slona hroznýšem" od Volhy Safronavy a ... dalších pár věcí, které by se přirozeně objevily v diskuzi, ne však v článku.
Snad ještě dvě malé dvě poznámky k tomuto studiu, a to jedna k expozici Samsungu; nutno říct, že jsem velkým zastáncem Apple, což mě činí imunní vůči ostatním produktům jiných než Apple, ale z nedávných změn, které výrobky Apple prodělaly a z nich vznikající nepříjemné napětí co přijde jako další, musela jsem přiznat, že na Samsungu něco přeci jen bude. Nehledě na design celé expozice od studia Olgoj Chorchoj, všechno sedělo to posledního puntíku. A ta poslední, týkající se občerstvení, v podobě párku v rohlíku (opravdu působil vizuálně velmi přitažlivě i jeho název, já si dala "debrecínský s gulášovou omáčkou"), který měl být zakončením doznívajících příjemných chvil, by hravě konkuroval prostě vídeňský párek v rohlíku s kečupem nebo hořčicí za dvacku. I když mám ráda takové maličkosti, jako byl v tomto případě "nadesignovaný" párek v rohlíku, a ty peníze za to taky ráda dám, je pro mě prostě zklamáním, když to nefunguje.
Druhý den v Art House, který byl příjemnou návštěvou, díky krásné architektuře Colloredo-Mansfeldského paláce, vonělo to tam po kadidle, ale i hravým světlům od Lucie Koldové ve spolupráci s Brokis, tisknoucím se skleničkám od Ronyho Plesla, naprosto snové instalaci Hanse van Bentema, gumovým medvídkům v misce od beldafactory a vázám od Maxima Velčovského, který čekal na materiál až mu spadne z nebe. I když se jedná o novinku v rámci 15-ých narozenin Designbloku, jejíž koncepce je založena na prezentaci současného českého a zahraničního uměleckého designu, jako nováček se určitě netvářila, neboť byla velmi sebevědomou přehlídkou a pro mě příkladem, jak by to mělo vypadat. V porovnání s ostatními studii; hraje opravdu tak velkou roli to jedno slovo, které v případě tohoto studia bylo vytlačeno; „Art House... je určen primárně nekomerčním prezentacím špičky současného dění ... ." ?
Žádný třetí den už nebyl (Designbloku ano), Openstudio Kafkův dům jsem prošla ještě druhý den a jména, která mě tam potěšila, byla: Daniel González, Jan Plecháč & Henry Wielgus, Jerry Koza (SYMBIO design) a taky trochu Vyrobeno lesem.
A poslední malá poznámka; kopřivová limonáda, ze zaslechnutého rozhovoru barmanky se zákazníkem, že vůbec neví z čeho to je, jak se to vyrábí a ani jí to nezajímá, mi poté chutnala o něco méně.
Když jsem přemýšlela nad tím, co mi nejvíce vadí, je to přebytek, přebytek všeho. Zbytečně moc věcí, které se chtějí tvářit kvalitně, unavují svojí podprůměrností a celkový dojem tím tak dostává nádech lacinosti. Proč je tak těžké zaměřit se na kvalitu, kdy jako jeden z možných způsobu, jak to udělat, by byl výběr na základě formy. Hrnky k sobě, lampy k sobě, atd. Samozřejmě chápu, že se toto rozřazení nedá udělat u všeho, neboť jsou zde určité koncepty instalace, které to nedovolují, ale jejich provedení dává onen smysl a dotváří atmosféru v tom pozitivním slova smyslu. Myslím si, že kdyby se přešlo na tento způsob výběru, bylo by mnohem jednodušší odhalit ne tak kvalitní objekty, neboť by bylo možné je ihned konfrontovat s jinými svého druhu. Nemůžu se zbavit pocitu, že zde vítězí kvantita nad kvalitou, hodnotím-li celek. Na druhou stranu si uvědomuji, že každý má právo se prezentovat s čímkoli, zaplatí-li si za to. To slovo čímkoli nebo taky cokoli a nebo taky všechno, vyplývá z jedné hojně užívané věty dnešní doby, a to, že : „Všechno je design". Nikdy jsem si neuvědomovala, jaké následky může mít tato věta a díky tomuto designovému prozření se vlastně není čemu divit, neboť to všechno, což je design, má právo být na Designbloku.
Nicméně, tento rok bez emocí, přijímám, co vidím, někdy se usměji, zasněně proplouvám, něco si osahám, detailně prozkoumám, něco sním, znuděně přecházím, něco vypiji a pokračuji dál;
zajít do knihovny, zítra přednáška, jít nakoupit...
Tak zase za rok s větší pokorou, Designbloku?
