09.06. 2011
Bienále designu Saint Etienne 2010
Novinky
Na přelomu měsíce listopadu a prosince proběhlo v Saint Etienne už posedmé Mezinárodní bienále designu. Proč právě zde? Stefanoiská aglomerace má hluboko zakořeněnu asociaci designu jako symbiózu umění, průmyslové produkce, inovace, ale i politické a sociální složky. Právě v této oblasti našel Emil Zola pro svůj román Germinal postavu Michela Rondela. Těžba uhlí, výroba zbraní a vysoce vyvinutý textilní průmysl založený na výrobě stuh učinil z této dnes téměř půlmilionové aglomerace v minulém století významnou průmyslovou oblast.
Umělecké podhoubí pro inicializaci bienále vytvořil profesorský tým a studenti školy École des beaux arts (založena už v roce 1857, v roce 2006 přejmenována na École supérieure d´art et du design - ESAD). Entuziasmus jejího ředitele Jacqua Bonnavala byl akcelerován snahou toto město s dnes již skomírající průmyslovou výrobou ve světě průmyslu a designu opět zviditelnit.
Obrovské celonárodní a mezinárodní zkušenosti tohoto významného pedagogického zařízení byly hnacím motorem k uspořádání prvního bienále v roce 1998. Škola měla už tehdy vynikající renomé a energii na rozdávání, což bylo hned na pořádání prvního bienále jasně vidět. Jeho další neméně úspěšné ročníky už vyvolaly požadavek jeho profesionalizace. Stefanoiská municipalita založila v roce 2005 instituci Cité de design a dala ji k dispozici objekt bývalé zbrojní manufaktury, kam byla posléze přestěhována i škola ESAD.
Ta si ponechala rozhodování v sektorech, které se jí týkají. Je to především prezentace vlastní kreativity a výzkumu. Proto jsou studenti v době konání bienále zapojeni do nejrůznějších prezentací, mimo jiné fungují i jako specielně vyškolení průvodci schopni podat na 500 odborných prohlídkách zasvěcený výklad k jednotlivým exponátům. Z pevněného spojení bienále se školou se také odvíjí termín konání akce.
Na bienále se vedle instituce a školy tvořící „Bienále on" podílí v rámci „Bineále off" také řada dalších partnerů: muzeum umění a průmyslu, muzeum hornictví, muzeum moderního umění a středisko Le Corbusieur ve Firminy se speciálními výstavami s tématikou designu, ostatní místní umělecké školy, region Rhône - Alpes, ministerstvo kultury i 24 butiků s prezentací 24 designérů, uspořádaných na 5 návštěvních okruzích. Další designérské skupiny předvádějí svoje projekty v nejrůznějších objektech, např. v bývalém kinosále, opuštěné manufaktuře, pronajatém zrekonstruovaném objektu a dokonce i ve vlastním bytě. Z hlediska náplně i objemu lze tedy bienále designu v Saint Etienne označit za nejeklektičtější uspořádání tohoto druhu ve Francii a okolních zemích. Zásadně se distinguje od výstav podobného druhu, např. bienále designu v Miláně a je prestižním konkurentem bienále v Kortrijku vzniklém v roce 1968.
Co je cílem bienále?
Cílem bienále je zpřístupnění designu všem obyvatelům napříč jeho širokého akčního radia a předvést ho ve všech jeho četných aplikacích nejen specialistům, ale i veřejnosti. Bienále není komerční akce typu salónu nábytku, ani muzeální expozice. Je to živý organismus, jehož cílem je uvidět, přemýšlet, podělit se o názor a vyvolat polemiku nad nejrůznějšími otázkami. Design, tato komplexní hybridní praktika zrozená v polovině 19. století v období průmyslové revoluce, pevně zakořenil v současném světě. Kde ale začíná a končí jeho přednostní právo? Kam až se rozšiřuje jeho akční radius? Je design centrální, všeobjímající, nebo je podroben jiným disciplínám?
Debatované otázky jsou náplní dílčích prezentací, ale také řady kolokvií a seminářů. Dohromady tvoří jakousi laboratoř, kde vznikají nové názory a myšlenky s dopadem napříč komplexní problematikou designu s výhledem do budoucnosti. Stěžejním tématem tohoto ročníku je zatím poněkud futuristicky znějící heslo „teleportace".
Areál bývalé zbrojířské manufaktury o ploše 12 000 m2 zvětšený v letošním roce o zbrusu nový pavilon Platine s restaurací, přednáškovými sály a tropickou zahradou v atriu je místem, které vyžaduje komplexní scénografii. Constance Rubini, jeho komisařka, svěřila tento úkol Françoisovi Bauchetovi (vyučuje design na škole ESAD a čeští odborníci ho znají jako čestného hosta Mobitexu Brno 2002). Patří k mladší generaci designérů, která umí dodat projektu epičtější rámec. Přesto jeho cílem nebylo jít směrem k unifikaci expozic, ale záměrně scénografii diferencoval, aby bienále i formálně oddělil scénografie běžných veletrhů.
Bienále je rozčleněno na řadu speciálních expozic. Každá má svého komisaře. Je to dáno požadavkem odlišného vnímání každé parciální prezentace.
Manufaktura má tvar písmene H, což návštěvníky nutí procházet přes dvůr, nadechnout se čistého vzduchu a uspořádat myšlenky. Dlužno dodat, že v době sněhové bouře toto řešení nebylo ideální stejně tak jako během víkendu, kde před dveřmi do jednotlivých křídel budovy vznikaly dlouhé fronty návštěvníků s dětmi i kočárky. Kromě vztahu exteriéru a interiéru je třeba zvýraznit působivý kontrast „vybydleného" průmyslového objektu s často futuristickou náplní výstavy. Samozřejmostí je bohatě zásobované knihkupectví s odbornou problematikou i několik restaurací, protože dojmy je třeba „zažít" „à la française" nad talířem dobrého jídla .
Design není pouhé synonymum pro výrobu předmětů. Velmi diskutovanou kategorií je design služeb aplikovaný do všech sektorů: od nemocničního prostředí, kde mohou designéři komplexně přepracovat urgentní příjem skrze reflexi o nových tvarech nábytku a instrumentů až po městský prostor, jenž už dnes vyžaduje přepracování dopravních toků. Stranou není ani městská politika.
Design objektů pro použití v interiéru byl tradiční součástí bienále, a to v rovině sériově vyráběných produktů se silným ekologickým nábojem, ale i školních prací a dokonce i vizí budoucího využití vybavení domácnosti např. při produkci potravin v rámci vlastní kuchyně, praní či čištění prádla, čištění vzduchu i odvážných převratných představ osobní hygieny, kdy jsou vana či umývadlo vyrobeny ze speciální nepropustné elastické textilie a po použití se čistí jednoduše vypráním v pračce. Tradiční součástí bienále byly výsledky soutěže Electrolux zaměřené na domácí spotřebiče.
Bienále v Saint Etienne lze označit jako velkou manifestaci zahrnující všechny oblasti, které design pokrývá, s velkou nadějí v naši budoucnost, jejíž nedílnou součástí tento design i bienále zřejmě zůstanou. Bylo totiž na základě dlouhodobého a vytrvalého úsilí paní Josyane Franc, ředitelky pro vnější styky Cité de design a ESAD zapsáno na listinu UNESCO. Saint Etienne se od té chvíle může neskromně pyšnit označením „Město designu".
Ludvika Kanická
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 1-2/2011
www.drevmag.com
Popisky k fotografiím:
1. Sain Kan, židle bez nohou. Hisanobu Tsujimura, Japonsko. Sezení na tatami nepodporuje páteř a neumožňuje dlouhodobé sezení. Proto se v Japonsku začínají používat židle bez nohou.
2. SaintEtienne Alice Nogues, židle Emprintée, diplomová práce ESAD, 2010. Sedák židle z polyesterové pryskyřice je záměrně hrbatý a tudíž na první pohled nepohodlný.
3. SaintEtienne Ekologický projekt prezentace regionu Rhône - Alpes. Dřevěná vana, Éric Bendé ji navrhl pro podnik IMAGE, který dřevěné vany vyrábí již 20 let.
4. SaintEtienne Estelle Sauvage - konvice IPSO FACTO, ESAD. Tradiční žárovky mizí ze scény. 100W žárovka zabudovaná v konvici umožní ohřev vody na 85-90°C, což stačí k zalití čaje.
5. SaintEtienne Knihovna TRAVIOLE, skupina TOM&CARO, ESAD.
6. SaintEtienne Malý princ, Martin Miklica, VUT Brno. Robotický skleník použitelný při obydlování Marsu. Robot pečuje o rostlinu ve skleněném zvonu.
7. SaintEtienne Martino Gamper - reflexe nad tématem, zda může design ztratit paměť. Rekonstrukce židle Carla Molina z roku 1959.
