22.04. 2024
Bienále UMPRUM má potenciál stát se výstavou designu roku 2024
Recenze
V prostorné vstupní hale technologického centra Vysoké školy uměleckoprůmyslové Praze v Mikulandské ulici probíhá mimořádná výstava designu. Kvalitu podtrhává i skutečnost, že jí média nevěnují žádnou pozornost. Není totiž „o atraktivní povrchní estetice“, kterou tento obor tak rád komerčně využívá a zneužívá.
Jde o výběr z tvorby studentů školy za poslední dva roky věnovaný fungování člověka v prostoru soudobé civilizace. Výstava má velký potenciál oslovit vnímavé lidi a motivovat je k lecčemu dobrému. Kurátoři výběru a koncepce Marie Kordovská, Anna S. Roubalová a Petr Hák to formulují skromněji: Vystavené práce přinášejí hmatatelná řešení, jak žít o něco lépe. Výstava se zaměřuje na malé věci, které jsou zvyklé světem proplouvat bez aplausu, ale které díky tomu dosáhnou svého cíle.
Problém výsledného sociálního efektu je ale podobný, jako u většiny výstav. Nedokážou přilákat takové množství návštěvníků a předat své smysluplné sdělení způsobem, aby to daná komunita pocítila. Začněme od samotného výstavního prostoru. Když si zkusíte exponáty prohlédnout „jen tak“, v podstatě vás téměř ničím neosloví. Jsou stejně „zakleté“ jako exponáty většiny výstav soudobého umění včetně konceptuálního. Je to i problém současného produktového designu, který typografické projevy ponechává estetizujícím úpravám knih, reklamy či videa. Tzv. komunikující design se zatím vyučuje jen výjimečně. Po procházce výstavou s textovým letákem už víte vše. Ale dalo se to zprostředkovat i soudobým atraktivním způsobem. Komentované prohlídky výstavy s jejími autory jsou jen tradiční, malou doplňkovou drobností. Vůbec by všechny exponáty zasloužily „instalaci“ na Síti s přesvědčivým audiovizuálním edukačním programem. Škola má web přeplněn množstvím atraktivních informací směřujících k podpoře její vnější slávy. Čtenář se v nich jen těžko smysluplným způsobem orientuje. Na vzdělanou veřejnost by zapůsobilo, kdyby se UMPRUM dokázala soustředěně prezentovat také smysluplným výběrem myšlenek tvorby svých studentů a pedagogů.
Výstava se v komentářích svých kurátorů zabývá také vnímáním studentů, kteří pod každodenními ataky extrémních politických, klimatických a společenských situací snadno dospívají k pocitům paralýzy, která vede k otupělé apatii, pasivitě. Patří k neschopnosti celé společnosti, že školy, které si všímají psychických zátěží svých studentů, angažují jen pomocné terapeuty, kteří v horším případě sahají spíše po farmaceutických prostředcích. Škola je přitom optimálním prostředím pro nabídku vzdělávacích programů podporujících myšlenkově i tréninkem osobnostní růst, který je jedinou spolehlivou formou duševní stabilizace jedince v rozbouřeném světě.
Soudobé galerie a jejich kurátoři trpí tím, že umělecký provoz je zaměřen stále příliš jen na sebe. O návštěvnosti se sice občas intenzívně diskutuje, ale obyvatelé prostoru umění neumějí překročit svůj stín. Současné umění rádo pracuje s tzv. uměleckými intervencemi. Konzervativní umělecký provoz by to potřeboval intervenci sociologů nebo třeba nezávislých pedagogů a andragogů, kteří nejsou svázány institucionálním podřízením historikům umění v galeriích.
Výstava by si svými kvalitami zasloužila propagaci ne v médiích zaměřených na umění, které „obodují“ její odbornou hodnotu, ale v médiích zabývajících se životním prostředím, životním stylem, vzděláváním nebo duchovním rozměrem života.
Budovy VŠUP sídlí na atraktivních místech Prahy. Na Palachově náměstí provází školní galerii nejen výrazný poutač UMPRUM, ale i banner ke každé výstavě. V Mikulandské stojí na chodníku malý stojánek se zmoklým plakátem. Lidé jdoucí po Národní třídě nic netuší. Přitom svébytná kovová konstrukce včleněná do vstupu budovy od začátku nahlas říká: Jsem reklamní poutač! Na UMPRUM se sice marketing učí, ale je zaměřený na komerční tržní mechanismus. Výjimečné myšlenky, které dokázali studenti a teoretici této školy na bienále Velká věc nabídnout, by si rozhodně zasloužily větší společenský efekt podpořený výjimečnou promyšlenou širokou propagací.
Leoš Válka, osobnost vyvažující jednostrannost českého uměleckého provozu vtipně konstatuje: Umění je to, co život dělá zajímavějším než umění. Uměním praxe je takovou myšlenku správně pochopit a dokázat ji i realizovat. Výstava, která se svými kvalitami může stát událostí roku, by si zasloužila trvání po celou letní sezonu. Skončí ale už 11. května 2024. Protože asi na webu instalována nebude, nenechte si ji ujít.
Bohuslava Nekolná
