17.04. 2015

Böse Dinge – ošklivé věci

Novinky

Vídeňské muzeum Hofmobiliendepot pečlivě vybírá témata svých krátkodobých výstav. Tentokrát s obrovskou odvahou zabruslilo na tenký led krásy a ošklivosti. Jsem si jistá, že výstava Böse Dinge (slovo ošklivý zde dostává výraz „zlý") zasáhla city každého návštěvníka. Mnozí pak doma přehodnotili obsah svých vitrín a poliček. Vysoce nastavená laťka veleúspěšné výstavy se bude zřejmě těžko přeskakovat.

Co je to vkus? Kdo určuje, co je dobré nebo špatné, pěkné či ošklivé? Existuje zde nějaká jasná hranice? Dá se krása známkovat, nebo měřit? Vždyť názor na krásu podléhá mimo jiné i časovým, teritoriálním a společenským okolnostem. Twiggy a Věstonická Venuše jsou dva symboly krásy, jež od sebe dělí mnoho tisíciletí. Stejně to funguje s neživými objekty, které dotvářejí naše životní prostředí. Někdo se obklopuje objektivně pěknými předměty, jiný sveřepě sbírá kýče všeho druhu. Umí však pojem kýč někdo správně definovat?
Výstava „Böse Dinge. Eine Enzyklopädie des Ungeschmacks" (Zlé věci - encyklopedie nevkusu) se o to pokusila. Vznikla v Berlíně. Tamní archív Německého Werkbundu a Muzeum předmětů (Museum der Dinge) je totiž studnicí exponátů pro konfrontaci otázek vkusu a nevkusu. Zasloužil se o to světoznámý historik umění Gustav Edmond Pazaurek, který bádání na hraně vkusu a nevkusu zasvětil celoživotní vědeckou činnost.
Pražský Němec Pazaurek (1865-1935) vystudoval umění na Německé univerzitě v Praze a v roce 1888 zde odpromoval. V letech 1892-1905 působil jako ředitel Severočeského muzea řemesla v Liberci. Zde zdokonalil svoje znalosti dějin, techniky a estetiky řemesel a teorii obohatil přímým kontaktem se severočeským sklářstvím. Pro svoje potěšení nasbíral cca 2000 cenných exponátů skla a porcelánu. Svoji sbírku pak odkázal Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Jako odborník mezinárodní úrovně napsal řadu expertíz a odborných publikací o uměleckém řemesle, zejména sklu a keramice, ale také o kultivaci vkusu. V roce 1905 byl jako profesor povolán do Stuttgartu, kde do roku 1932 řídil Zemské muzeum řemesla. Jako člen Werkbundu, hnutí propagujícího krásu a funkčnost, vedl proti dobovému nevkusu urputný boj.

Významným mezníkem v této činnosti bylo založení „Oddělení omylu vkusu neboli Kabinet hrůz" v roce 1909. Tyto myšlenka nebyla úplně nová. Už v roce 1852 vzniklo v dnešním Victoria & Albert museum v Londýně oddělení „Chamber of horrors" s 84 odstrašujícími příklady. Na protest výrobců, kteří se díky vystavení svých produktů cítili diskreditováni a zaznamenali finanční újmu, byla sbírka po několika měsících uzavřena.
S podobnými problémy bojoval i profesor Pazaurek. Do svého oddělení nashromáždil za 25 let intenzívní badatelské činnosti cca 900 příkladů nevkusu. Byly to ukázky exploze průmyslové výroby 19. století, v jehož druhé polovině se už estetická výchova začínala považovat za společenskou nutnost. Začalo se bojovat proti náhražkám, levnému zboží a nesmyslné dekoraci, zkrátka proti lživé povrchní kultuře. Pazourek věřil, že i nevkus má svá kritéria, která lze obecně definovat stejně jako pravidla vkusu. Ve své publikaci „Vkus a nevkus v uměleckém řemesle" (rok 1912) vytvořil komplexní soubor kritérií k pochopení chyb vkusu všeho druhu. Ten se stal platformou jeho „Oddělení omylu vkusu" stuttgartského muzea.

Zlá tvář věcí (název vídeňské výstavy) spočívá dle Pazaurka ve špatném vytváření, provedení a absencí funkce. Pro nevkusné objekty stanovil tři kategorie: materiálové chyby, konstrukční chyby a omyly dekoru. Každá kategorie má ještě několik podskupin a lze ji vnímat jako metaforu zla. Objekty fascinují svojí až překvapivou bizarností, která je však věcná a trefná. Neobyčejná Pazaurkova sbírka však byla v roce 1933 proti jeho vůli z důvodu rekonstrukce budovy přesunuta do depozitářů. Do dnešní doby přežilo jen 600 objektů.

Autorky výstavy Imke Volkers a Renate Flagmeier na výstavě Böse Dinge představily cca 500 exponátů především z Pazaurkových originálních sbírek. V působivé scénografii se pokusily rekonstruovat Pazaurkovův „kabinet hrůz". Celá instalace vychází z Pazaurkovy kategorizace chyb a na jejím pozadí zkoumá aktuální tendence vytváření hmotného prostředí. V kontrastu s historickými objekty jsou zde totiž umístěny produkty aktuální sériové výroby i současné designérské objekty. V konfrontaci obou protipólů se ukazuje, že v době dnešního stylového pluralismu a hravého zacházení s prostředím došlo k určité legalizaci „dobrého nevkusu". Svědčí o tom produkty renomovaných designérů, jako je Philippe Starck či Alessandro Mendini.

Posuzování dobrého a špatného vkusu a kvality produktu má dnes ale jiná východiska. K podnícení diskuse byly zvoleny produkty, kde „zločin" v konstrukci, materiálu či dekoru není bezprostředně zřetelný. Zjevuje se až v souvislosti s ekonomickými, sociálními a ekologickými faktory v procesu výroby a distribuce. Tyto nové přestupky či zločiny lze označit jako dětskou práci, sexistické a rasistické chování, neodpovídající výrobní podmínky, znečištění životního prostředí a další bolesti dnešní doby.
260 současných objektů v konfrontaci s historickými nutí k vytvoření vlastního názoru. Každý si mimoděk musí uvědomit, kolik kýčů nás obklopuje a jak jsme vůči nim tolerantní. Proto byli návštěvníci výstavy vyzváni, aby do muzea takové objekty přinesli. Na konci výstavy byly všechny darované objekty vydraženy. Spolu s výtěžkem ze vstupného putovala nečekaně vysoká částka na konto vídeňských bezdomovců. Kýče tak aspoň jednou sehrály pozitivní roli.

Definice kýče dle Pazaurka:
Levný neumělecký masový šunt bez ohledu na adekvátní využití materiálu, tvarosloví a dekoru s ambicí dosáhnout nejvyššího profitu. Jeho méněcennost je často kašírována vlasteneckými či náboženskými motivy. Kategorie kýče dle Pazaurka: - Válečný kýč - Náboženský kýč - Suvenýrový kýč - Reklamový kýč - Aktualitový kýč - Folklorový a lovecký kýč

Materiálové chyby:
Špatný nebo zničený materiál - Bizardní materiál - Materiálová posedlost - Materiálové znásilnění - Materiálová okázalost - Materiálový přehmat - Materiálové atrapy - Materiálové náhražky - Opačné náhražky

Konstrukční chyby:
Převedení reliéfu - Nevyvážená hmotnost - Neúčelnost/komplikované objekty - Kolize funkce - Funkční lež - Konstrukční atrapy a umělecké žerty - Technické náhražky - Zjevný humor - Levná originalita

Chyby dekoru:
Abnormální proporce - Mrhání zdobením - Umění jako výmluva - Ozdoba na špatném místě/ve špatném směru - Dekorová brutalita - Primitivní dekor - Naivní a familiérní dekor - Náhoda a recept - Nevyhovující dekor - Anachronický a exotický dekor - Přehnaná povrchová úprava

Aktuální omyly:
Tolerance násilí - Dětská práce - Devastace přírodních zdrojů - Poškozování životního prostředí - Zločin vůči ohroženým druhům - Nekorektní výrobní podmínky - Mládež ohrožující hračky - Krása mrtvol - Sexistický design - Rasistický design - Nadutost exkluzivity - Plánované morální opotřebení

Ludvika Kanická
Zdroj: tiskové materiály muzea Hofmobiliendepot

Převzato z časopisu Dřevařský magazín 4/2015
www.drevmag.com

---