18.01. 2020
Bratislavský Priezkum v Ateliéru keramiky Vysoké školy výtvarných umení
rozhovory
Zaujaly mě klauzury zimního semestru letošního školního roku v bratislavském Ateliéru keramiky VŠVU vedeného doc. Mgr. A. Danielem Pirščem a jeho odb. as. Mgr. art. Markétou Novákovou, ArtD. Ateliér dlouhodobě vykazuje dobré studijní výsledky. Práce studentů získávají ocenění v designérských soutěžích a dostávají se do sbírek význačných institucí (UPM v Praze, Muzeu dizajnu v Bratislavě). Dovolil jsem si proto oslovit Markétu, jako svoji bývalou studentku, a požádat ji o odpověď na několik otázek k uplynulému semestru.
Markéto, snažím se sledovat školy, které se zabývají v rámci širší výuky i výukou oboru keramika. Některé školy své prezentované klauzury odlišují od „konkurence“ i názvem. Pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová má ART semestr, Fakulta umění a designu v Ústí nad Labem Zimní nebo Letní sklizeň a vaše škola nazývá prezentaci klauzur Priezkum. Jak bys ze svého pohledu hodnotila „Preizkum“ ve vašem ateliéru?
Zimní semestr nám končí již před Vánocemi, a ač má 13 týdnů, tak jako na mnoha jiných vysokých školách. Je to nesmírně krátké období a v závěru velmi hektické, především v souvislosti s technologiemi, na kterých je keramika založená a od jejich správného užití se odvíjí úspěch práce. Studenti mají zkoušky z teoretické výuky až po obhajobách klauzur, čímž se asi v Bratislavě lišíme od jiných obdobných škol.
Nemáme moc studentů a na konci semestru jsme se potýkali s velkými technologickými problémy právě okolo pecí. Přesto vzniklo pár zajímavých projektů. Nadšená jsem byla především z instalace klauzur, kterou jsme plně nechali v režii studentů. Sami si vymysleli její podobu, jako instalační prvky posloužily předměty zapůjčené z filmového rekvizitáře, celá instalace vznikla díky firmě Kabinet Dr. Caligariho. Studenti společně vymysleli a naaranžovali scénu, jakousi divadelní kulisu, která podtrhovala téma zimního semestru Luxus.
Můžeš se vyjádřit k jednotlivým realizacím?
Lucie Šunová
Centrálním bodem velkého prostřeného stolu je práce Cake Time - dort, studentky 3. ročníku Lucie Šunové. Dort, respektive tác na dort, rozdělený na jednotlivé talířky ve tvaru trojúhelníkových segmentů nakrájeného dortu, který je připraven k servírovaní a ke konzumaci. Z trojúhelníkových talířků (výseků z dortu) se směrem nahoru zvedají velkoryse pojaté ploché tvary, které v profilu ztvárňují klasický tříposchoďový, bohatě zdobený dort a slouží k jeho uchopení. Dort je vyroben z tvrdého živcového porcelánu. Jde o náročné technické řešení realizace, které mělo svá úskalí. Pro úspěšný výpal dortu byla vytvořena poměrně složitá pálicí podložka, aby se zabránilo deformaci a destrukci tohoto artefaktu při vysoké teplotě v redukčním výpalu v plynové peci (1360 – 1380°C).
Eva Marikovičová
Z mého pohledu byla nejlepší práce Evy Marikovičové ze 3. ročníku, která bohužel právě kvůli problémům s pecí zůstala v nedokončené podobě. Přesto její práce svědčí o vyzrálosti autorky a o promyšleném přístupu k řešenému tématu. Jednalo se o porcelánový rám zrcadla, který zrcadlo neobklopoval, ale byl do zrcadla vložený. Práce byla komisí velmi dobře hodnocena. Autorka se v rámci tvarosloví inspirovala bohatými barokními reliéfy. Aby se vymanila z jednoduchého opakování, narušila stereotyp množení dekoru jeho postupným ponořením se do zrcadla. Vznikl tak velmi zajímavý a dynamický moment. Tato práce má ohromný potenciál a doufám, že se studentka bude tomuto tématu dále věnovat a nebude už hledat inspiraci v historii, ale obrátí se ke své vlastní vizi.
Angelika Marianna Čechová
Angelika Marianna Čechová (3. ročník) se věnovala malbě kobaltem na porcelánové talíře na téma Vanitas (latinsky prázdnota, nicotnost). Luxus vnímá spíše jako něco negativního. Něco, čeho je nadbytek, co vlastně nepotřebujeme a vede nás k lenivosti, k pohodlnosti, k úpadku, až k smrti. Podle ní, být obklopen nadměrným luxusem znamená vnitřní odumírání, až smrt. Malba kobaltem není nic jednoduchého, i když to tak může vypadat. Je to podglazurový typ dekorace, který se nanáší na přežahnutý střep (950°C), v tomto případě se před vysokým výpalem ještě jednou přežahuje, aby vyhořely organické nečistoty. Pak se glazuje a pálí na vysokou teplotu 1360 – 1380°C. Tato technologie malby si žádá jistou dávku malířské zručnosti a keramické pokory. Autorka k vyjádření svých idejí maluje disproporční, deformované figury. Jejich akty odhaluje až na kost a to doslova, až na kostru figury. Dekor se jako jakýsi skrytý odkaz odehrává i na spodní části - podední talířů. Z talířů se dala vyčíst posloupnost, v jaké vznikaly, jak studentka získávala praxi a profesionální zručnosti. Zde patří velké poděkování firmám Český porcelán a. s. Dubí a Thun 1794 a. s. Nová Role za podporu a sponzorský dar formou přežahnutých talířů.
Maruša Mazej
Zahraniční studentka Maruša Mazej ze Slovinska předvedla skvělou, velmi čistou, precizní práci v minimalisticky řešeném tvaru. Na téma Luxus vytvořila tři různé druhy hraček. Hračky nainstalované na kožešině v rohu místnosti, působily dojmem jako by tam zůstaly po dětech, které právě odešly. Hra s těmito hračkami by byla ale luxusem. Hračka, se kterou si můžete hrát jen jednou, protože je vytvořena z porcelánu a dozajista se při hře rozbije. Autorka se prostřednictvím této práce poprvé setkala s porcelánem. K práci použila tvrdý živcový porcelán. Velmi citlivě pracovala s matným a lesklým povrchem a s hmotou probarvenou ve střepu. V našem ateliéru byla natolik spokojená (a my s ní), že u nás zůstává i na další semestr. Jsem velmi zvědavá, jak zužitkuje své dosavadní zkušenosti. Ale s jejím citem, pochopením, respektem, pílí i kreativitou se určitě máme na co těšit.
Barbora Šuláková
Kolekci žánrových obrazů inspirovaných Janem Wermeerem si zvolila jako svůj dlouhodobější program Barbora Šuláková z 5. ročníku. Obrázky jsou vytvořené na základě kombinace keramických a grafických technik, s vypíchnutým atributem daného portrétu (v některých případech autoportrétu). Od zvoleného atributu, který má figura v rukách se odvíjí použitý materiál, volba technologie, barevnost i osazení obrazů do rámu. Ve volbě atributů se zaměřuje na současnost, na rozdíl od předchozí kolekce, kde se věnovala přepisu a interpretaci přímo Wermeerových obrazů. Je to dívka s mobilem, knihou a podobně. Pracuje s různými keramickými materiály od šamotových hlín po porcelán a používá různé dekorační prostředky, glazury, oxidy kovů a barevné pigmenty. Realizované obrazy prokazují její schopnosti a nabyté zkušenosti. Práci by ale možná svědčilo aktuálnější, odvážnější pojetí, více reflektující současnou dobu a dění ve světě umění. Až příliš se upíná na svůj vzor. Dle mého názoru by této práci prospělo i intenzivnější zaměření na autoportrét. Jsem přesvědčena, že každý z nás vkládá sám sebe do své tvorby, každý portrét má v sobě podvědomě a přirozeně obsaženy autoportrétní rysy. Tento moment, by bylo možné podpořit, zvýraznit a čím bude taková výpověď upřímnější, tím bude silnější. Asi největší slabinou jsou rámy obrazů. Tento dobrý nápad by si zasloužil větší péči, lepší a preciznější zpracování a dotažení. I přes mé výhrady si ale práce velmi cením. Je pro ni velkým vykročením v duchu hledání vlastního stylu, tématu a autorské technologie, které se dozajista bude autorka věnovat po ukončení studia.
Ema Trizmová
Barvení porcelánu se na svých dekoračních předmětech – vázách, inspirovaných barokem věnovala Ema Trizmová, studentka 1. ročníku. Z francouzského oxidačního porcelánu, který se pálí na nižší teplotu (1280°C), a tak umožnuje práci s širší škálou barev, vytvořila nádoby na noze s otvorem ve vrchní části. Různými pigmenty barvenou hmotu nanášela cukrářskou technikou zdobení do formy, a tu pak zalila čistou bílou hmotou. Vznikl tak barevný i částečně plastický dekor.
Žofia Poljaková
Žofia Poljaková, studentka 3. ročníku, pracovala s technikou průsvitu tzv. rýžového porcelánu. Perforovala střep kupy porcelánového poháru - kalichu na nožce, kde při vysokém výpalu transparentní glazura malý otvor zaleje a umožní prostoupení světla.
Ester Kovaříková
Porcelánové svítidlo Ester Kovaříkové, studentky 4. ročníku zůstalo díky problémům s pecí v nedokončené podobě
Mohli jste zde tedy vidět práce z tvrdého živcového i oxidačního porcelánu, jeho barvení i průsvit v podobě tzv. rýžového porcelánu, i práci s dalšími keramickými hmotami. Technologie pálení tvrdého živcového porcelánu je na Slovensku ojedinělá a ve zdejší historii nemá zásadní tradici, ale snažíme se studentům dát základ v širokém spektru možných a dostupných technologí a materiálů od těch tradičních až po alternativní.
Design užitkového předmětu vnímáme jako prototyp, jako cestu hledaní nového tvaru a ve volné tvorbě je to možná až hledaní a poznání sebe sama. Snažíme se být velkorysí a otevření především vůči individualitě každého jedince - posluchače.
Děkuji za Tvé odpovědi. Ateliéru přeji další úspěšné studijní výsledky, dobré studenty a učitelům hodně radosti s nimi pracovat.
doc. ak. soch. Pavel Jarkovský
Foto: Matúš Cepka
