21.03. 2010
„Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně
Historie a osobnosti
Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně byly v době založení a v průběhu meziválečného období největším výrobcem nábytku u nás. Designem výrobků i kvalitou jejich provedení se mohly srovnávat s předními světovými nábytkářskými podniky.
UP závody, jak byl podnik později zkráceně nazýván, vznikly v roce 1921 a od počátku se zaměřily na produkci ve své době nového typového nábytku. První ředitel Jan Vaněk uvedl do života tzv. přistavovací nábytek; jeho nástupci Vaňkův systém rozvedli a vznikl skladebný nábytek sestavovací. Vedle skříňového však Spojené UP závody vyráběly i nábytek sedací, stolový, kuchyňský, vybavení ložnic a řadu bytových doplňků. Ve svých prodejnách nabízely kompletní zařízení včetně koberců, textilií či svítidel.
Od počátku třicátých let se sortiment vyráběného nábytku značky „UP“ postupně měnil a rozšiřoval vlivem působení Jindřicha Halabaly, zprvu vedoucího pražské prodejny, od roku 1930 vrchního ředitele a podnikového návrháře. Nové modely navržené Jindřichem Halabalou byly poprvé otištěny v reklamních materiálech v roce 1931. V této době se jako novinka UP objevil také kovový nábytek z ohýbané ocelové trubky: modely vyráběné v licenci i vlastní Halabalovy návrhy, které jsou dodnes ceněny pro originální konstrukční řešení.
Spojené UP závody inzerovaly ve všech důležitých časopisech; výrazné, snadno zapamatovatelné reklamy pravidelně uveřejňované v časopisech Salon, Měsíc, Žijeme nebo Světozor jsou dnes prakticky jediným vodítkem při datování výrobků, jejich určení a zařazení. Dobové časopisy, propagační materiály a firemní tiskoviny, jichž se však bohužel mnoho nedochovalo, dokládají obrovskou šíři výrobního sortimentu značky UP a širokou nabídku sedacího nábytku – židlí, židlí s područkami a křesel, tzv. odpočivných i společenských. Právě sedací nábytek byl totiž pro interiérové vybavení „ve stylu UP“ mimořádně důležitý: hezká, pevná, stabilní židle byla společně s velkým většinou rozkládacím stolem nezbytnou součástí jídelny nebo jídelního koutu, v obývacím pokoji nebo v hale naopak nesměl chybět společenský stolek s dvojicí křesel.
V roce 1931 se poprvé objevila reklama na elegantní křeslo s „proudnicovými“ bočnicemi, u něhož je jako autor uveden Jindřich Halabala. Objevuje se rovněž na dalším propagačním materiálu z téhož roku (1931) a v reklamě pro UP závody poněkud netypické: Právě nyní na dovolené myslete na svůj byt (1932). Křeslo jednoduché konstrukce z ohýbaného bukového dřeva se dvěma volně položenými polštáři na sedáku a opěradle bylo bezesporu jedním z nejzdařilejších, avšak výrobně nejnáročnějších návrhů Jindřicha Halabaly. Bylo vyráběno jako pevné, rozkládací (označováno jako lehátkové křeslo a také uváděno pod názvem Siesta) a polohovací. Existovalo více variant polohování: v základní variantě se výška opěradla nastavovala pomocí kovové tyčky vkládané do kovových zarážek v zadní části opěradla (a také v části pod sedákem), další verze umožňovala polohování váhou těla.
Přibližně po sedmdesáti letech od vzniku se toto Halabalovo křeslo začalo znovu vyrábět. Elegancí a nadčasovým designem okouzlilo znalce meziválečné bytové kultury a také majitele společnosti Modernista Janka Jarose. Modernista dnes nabízí jak originály křesla, tak jeho novodobé repliky. První křesla vyrobená v reedici měla svoji premiéru u příležitosti výstavy Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně v roce 2003. Od té doby vyrobil Modernista desítky kusů tohoto modelu; ročně prodá kolem 30 až 50 těchto nových výrobků! V průběhu let prošly rukama Janka Jarose snad všechny typy tohoto polohovacího křesla, včetně poměrně unikátní rozkládací varianty. Cenné jsou jeho praktické zkušenosti: uvádí například, že rám byl ohýbán nejen z bukového, ale i z dubového dřeva, což by bylo v rámci dané technologie dosti unikátní. Když hledal Jaros výrobce schopného zhotovit pro křeslo ohýbaný rám, obrátil se nejdříve na firmu TON. Poté, co zde neuspěl, pátral v zahraničí a nakonec zadal výrobu jedné z italských firem. Po několika letech však shledal spolupráci kvůli nedobré kvalitě provedení jako nevyhovující: podle jeho informací bylo ze dvou stovek vyrobených rámů až šest desítek nekvalitních, nepřesně provedených, nerovných. Rozhodl se proto pro jiný technologický postup a dnes Halabalovo křeslo vyrábí nikoliv z masivu, ale z lamel. Vrací se tak vlastně zpět k začátkům Michaela Thoneta – povrch rámu je dýhován, dýha dokonale skryje vrstvy tak, jak tomu bylo u Thonetových prvních, boppardských židlí.
V nabídce Spojených UP závodů najdeme i další zajímavé typy křesel a židlí s delšími či kratšími ohýbanými díly – nejčastěji područkami (u židlí však místo ohýbaných prvků byly častěji uplatněny levnější díly řezané). O návrzích a vývoji výrobků se mnoho neví a neexistuje ani kompletní dokumentace vyráběných vzorů; za zmínku však stojí, že některé z modelů byly navrženy pro konkrétní interiér a později jako vyhovující zavedeny do sériové výroby. Nenajdeme mezi nimi židli esteticky nepřijatelnou, designérsky nedokonalou nebo dokonce židli nefunkční. Mnohé z „UP židlí“ se rovněž staly vzorem pro řadu pozdějších obměn, některé se vyráběly i v poválečných letech.
Spojené UP závody měly vlastní pily, dýhárnu, parketárnu, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek a tři továrny na dřevěný nábytek. V reklamách podnik uvádí, že „celý výrobní proces od stromu až po hotový výrobek je soustředěn ve vlastních závodech“. Ohýbárnu však firma, jak vyplývá ze slov pamětníků, zřejmě neměla. Ohýbané díly pro sedací nábytek tedy musely být vyrobeny jiným výrobcem. S největší pravděpodobností byly ohýbané díly pro sedací nábytek UP vyráběny u Thonetů.
Kovový nábytek
Výrobu kovového nábytku zahájily Spojené UP závody pravděpodobně v roce 1930 v Hodoníně. Zřejmě poprvé je kovový nábytek značky UP vyobrazen v časopise Horizont z roku 1930, další zmínky se však vyskytují až následujícího roku; tehdy také Halabala publikuje v Lidových novinách svůj článek o kovovém nábytku. Celkovou produkci tvořilo asi 20 modelů, které vznikly mezi léty 1930–1934. Vedle kopií běžných modelů jiných výrobců jsou nejzajímavější Halabalovy návrhy pružících židlí bez předních noh, „vorderbeinlos“. Originální pojetí klasické dvounohé židle přineslo Halabalovi uznání i v zahraničí. Opačný způsob pérování uplatnil architekt u židle a křesla odlišných rozměrů (s volným čalouněním). Druhým unikátním typem je židle s dvojím pérováním a obdobně řešené mohutnější křeslo s područkami a dvěma polštáři. „Pružnost kovového nábytku je právě to, co mu zajistilo přízeň spotřebitelů. Je to vlastnost kovu, které nelze docílit ani u nejdokonalejšího nábytku dřevěného a čalouněného. Není jen pružná ta část, na níž bezprostředně spočíváme, ale celá křeslo – chceme-li, se mírně houpá. U prvnějších typů byla pružnost jednostranná. Křeslo se vracelo zase jen do původní polohy. U nejnovějších křesel je konstrukce volena tak, že křesla mají stejné rozpětí pružnosti vzad i vpřed. Tím se zabránilo pocitu padání, které měl často člověk při křeslech pérujících vzad…. Dobře řešené kovové křeslo nemá míti téměř konstruktivních spojů. Má býti pouze z jediné ohýbané trubky, neboť je prakticky nezničitelné, a jen tak se dá využíti všech cenných vlastností ocele, pevnosti, pružnosti a tvárnosti.“ (Halabala, Lidové noviny, 1931)
Modely vyráběné Spojenými UP závody vznikaly od roku 1930 pod vedením Jindřicha Halabaly, jeho autorství je však potvrzeno jen u několika návrhů. Na základě usnesení výkonného výboru podniku z roku 1932 totiž „obrázky všech výrobků společnosti“ měly být nadále označovány zásadně titulkem „Navrženo a vyrobeno v UP závodech“. Proto dnes v otázkách autorství mnohých modelů tápeme. To však nic nemění na skutečnosti, že Halabalovy návrhy a výrobky značky UP patří k nejzajímavějším pracím české provenience z počátku 30. let.
Dagmar KoudelkováFoto: archiv autorky
Převzato z časopisu Stolařský magazín 3/2010
www.stolamag.com
