05.03. 2012
Charlotte Perriand - první žena francouzského designu
Historie a osobnosti
Charlotte Perriand, první žena francouzského designu, je nekonečným tématem pro výstavy. Prožila strhující život plný cest napříč zeměkoulí od Japonska po Rio de Janeiro, ale i od mořské hladiny po vrcholky savojských Alp.
Jako rodačka ze Savojska se pochopitelně věnovala alpinismu a lyžování a do této oblasti nasměrovala i část své designérské tvorby (např. vysokohorská útulna), se stejnou vášní zařizovala interiéry pro studentské koleje a sociálně slabší, ale i exkluzivní prostory ministerských kanceláří. Byla ovlivněna funkcionalismem, ruským konstruktivismem, ale i poválečným Japonskem, kde prožila řadu let jako poradce pro průmysl. Zasloužila se o publicitu japonské kultury ve Francii. Život prožila po boku úspěšného muže, byla obdařena obrovským talentem, ale i notnou dávkou zdraví a štěstí, což ji umožnilo vykonávat aktivní činnost do vysokého věku.
Nejsem si jista, zda jsou u nás dostatečně známy různorodé designérské aktivity Charlotte Perriand, vždyť u řady nábytkových realizací je její jméno diskrétně schováno za osobností Le Corbusiera a Pierre Jeannereta (například známá chaise longue, kožený soubor křesel s trubkovou konstrukcí atd.), přitom právě ona na nich měla jako jejich společnice lví podíl. Nastoupila totiž do ateliéru jako specialista pro tvorbu interiérů světoznámých Le Corbusierových staveb a setrvala zde celých 10 let. Plody její kreativity by ale vydaly za několik tvůrčích životů, a tak není divu, že se ve Francii tato žena těší obrovské úctě a její biografie je permanentní součástí všech knihkupectví s odbornou literaturou.
Navzdory těmto skutečnostem ukazuje výstava v Malém paláci (pozn. DC CZ: viz poslední odstavec článku) Charlotte Perriand v poněkud jiném světle. Vyzvedává totiž její další dovednost - talent pro fotografování a význam fotografie pro její profesionální činnost jako zdroj inspirace a konstruktivní prvek pro její tvorbu. Charlotte ji totiž používá od svého vstupu do ateliéru Le Corbusiera (skoro před 100 lety!) jako technickou podporu pro navrhování nábytku a později jako prostředek k uchopení přírodních námětů v přírodě (především v horách) a ve městech, kde hledá a nalézá inspirační zdroje pro nalezení tvarů, materiálů a uspořádání prostoru.
Instalace podtrhují také její vášeň pro tzv. „brutální umění", nalezené předměty vyvržené mořem, přírodní prvky nebo seskupování kovů, které ji inspirují k větší volnosti a formální svobody svým kreacím. Vymaňuje se tak z racionálního cítění dvacátých let. Pomalu opouští ocelovou trubku a nalézá zalíbení v přírodních materiálech, což je zřetelné z jejich realizací. Charlotte Perriand je rovněž první osobností, která fotografii používá jako integrovanou součást nábytku nebo jako prvek monumentální dekorace. Pouští se i do obřích fotomontáží zejména jako prostředku k předvedení své politické angažovanosti.
Výstava v pařížském Malém paláci obsahující 70 nábytkových objektů a 430 plošných exponátů (fotografie, výkresy, skici) umožňuje návštěvníkům znova objevit tuto velkou ženu francouzského designu jako umělkyni citlivou k přírodnímu a sociálnímu prostředí, ženu, která umí pozorovat svět spravedlivě a neváhá se angažovat, aby chránila svoje přesvědčení a mohla tvořit v naprosté svobodě.
Hlavní životopisná data a realizace:
1903: narozena v Paříži
1927: počátek vývoje a realizací nábytku z chromovaných trubek pro interiéry Le Corbusiera a Jeannereta
1929: interiér vily Savoye v Poissy (arch. Le Corbusier a Jeanneret)
1931: první cesta do SSSR, ovlivněna myšlenkami konstruktivismu a komunismu
1933: interiér pavilónu švýcarských studentů univerzitního městečka a útulku armády spásy (arch. Le Corbusier a Jeanneret)
1936: 3. výstava bydlení na Salónu umění domácnosti, obří fotomontáž „Bída v Paříži"
1939: studie prefabrikovaných staveb s Pierre Jeanneretem a ateliéry Jean Prouvé
1940: jmenována poradkyní pro průmysl v Japonsku, odjezd do Tokia
1942: odjezd do Indočíny. Pověřena misí řemeslné orientace. Realizace budovy Quinzaines de l´Artizanat v Hanoi
1946: návrat do Francie, interiérová architektura, zařízení řady objektů zimního střediska Méribel
1950: interiér a vybavení budovy Air France v Brazzaville
1952: spolupráce s ateliéry Jeana Prouvé, pověřena vytvořením nových nábytkových objektů, interiéry pavilonů tuniských a mexických studentů v univerzitním městečku
1954-1955: pobyt v Japonsku
1957-1958: interiér a zařízení agentury Air France v Londýně
1958-1967: zařízení konferenčních sálů budovy OSN v Ženevě. Řada drobných realizací: chaty, byty, sportovní střediska, francouzská ambasáda v Bejrútu, japonská ambasáda v Paříži
1967: pověřena vytvořit studio architektů a inženýrů pro stavbu sportovních středisek Les Arcs v Savojsku. Pro většinu vytvoří interiér
1985: scénografie vlastní výstavy v muzeu dekorativních umění
1993: koncepce a realizace čajovny v budově UNESCO, Paříž
1998: publikace její autobiografie: Une vie de création, Odile Jacob
1999: 27. října umírá
Charlotte Perriand - okurková sezóna v Paříži
„Okurková sezóna v Paříži" se projevuje nadměrnou koncentrací turistů. Neúnavně se pohybují od muzea k muzeu a nevynechají žádnou příležitost detailně prozkoumat evropskou metropoli jako studnici umění všeho druhu. Vedle klasických expozic bývají velkým trhákem letní krátkodobé výstavy. Prestižní adresou těchto akcí jsou i Velký a Malý palác postavené ve spodní části Elysejských polí při příležitosti světové výstavy v roce 1900.
Obrovský rozruch vyvolala loňská výstava módního tvůrce Yves-Saint Laurenta, nebo před dvěma lety výstava osobních předmětů Marie Antoinette. Na tyto výstavy se jezdí i z daleka a několikahodinové fronty dychtivých návštěvníků nejsou ničím mimořádným. Mezi zvučná jména, která sehrála významnou roli ve francouzské historii a dotkla se i kultury oblasti, ať už v segmentu odívání, nebo bytové kultury, se do výstavního kalendáře zařadila další osobnost - Charlotte Perriand. Výstava „Charlotte Perriand - od fotografie k designu" obsadila výstavní prostory Malého paláce až do 18. září 2011.
Překrásná stavba je sídlem Muzea krásných umění města Paříže a obsahuje rozsáhlé sbírky malby i užitného umění od antiky až po počátek 20. století včetně klasicistního nábytku nebo výstavních vitrín použitých na světové výstavě, kvůli které bylo vybudováno i Pařížské metro. Na rozdíl od předchozích instalací, které byly umístěny v prostorách určených pro krátkodobé akce, proběhla výstava Charlotte Perriand ve speciální scénografii založené na prolínání krátkodobé expozice s trvalými instalacemi.
Ludvika Kanická
Foto: archiv autorky
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 9 / 2011
