10.02. 2020
Co ukázal plzeňský ateliér Keramiky Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v zimním semestru 2019?
Recenze
Zimní semestr v ateliéru Keramika na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni byl zakončen výstavou, na které byly k vidění klauzurní práce společně s pracemi semestrálními. Důvodem bylo mj. i to, že u některých autorů často jeden úkol navazoval na druhý.
Téma semestrální práce „Nahodilost a řád“ mělo být experimentálním, zahřívacím kolem před klauzurní prací. Vizuální tvarová realizace pak měla rozsah od designu po instalaci, procesuální akce měli studenti za úkol zdokumentovat videem, buď jako záznam nebo stylizovaný příběh.
Klauzurní práce s názvem „Private time“ byla zaměřena na autorský design a měla podtitul komorní souprava pro soukromé chvíle, čas vyhrazený pro vlastní potěšení. Součástí obou zadání byla i písemná informace formou abstraktu nebo krátké eseje.
Nejdříve bych na ukázku ráda zmínila práce studentů 2. ročníku magisterského studia. Šárka Ištvánová si zvolila jako semestrální práci procesuální a technologický experiment - lisování plochých tvarů z granulátu. Tato technologie umožňuje pod tlakem zhutnění keramických prášku - granulátu - do pevné fáze. Výsledkem jsou polotovary s vynikajícími počátečními vlastnostmi porcelánu. Tento výrobní postup Ištvánovou v porcelánce Thun zaujal natolik, že si ho chtěla osvojit a pro lisování si sama navrhla a zkonstruovala nejen vlastní ocelovou formu s kaučukovou mezivrstvou, ale i vlastní granulát. Pod tlakem 300 MPa pak lisovala talíře podle vlastního návrhu.
Na klauzurní práci vytvořila Šárka Ištvánová artefakty - schránky, jak sama autorka píše „jako symboly uznání a docenění lidí, míst a skutečností, které formovaly mou osobnost.“ Součástí celého konceptu bylo i jejich „znovunavrácení“ na místa, ke kterým se obsahy artefaktů vztahovaly. Schránky vznikly kombinací několika materiálů, a to kameniny, porcelánu, dřeva a kovu.
Tomáš Černý svůj soukromý čas věnuje vyšívání, které považuje za svůj osobní relaxační i meditační rituál. Proto se rozhodl vytvořit jako klauzurní práci dózy na své šicí potřeby. Inspirací mu byli brouci z rodu Sternocera, a to nejen svým zbarvením, ale i tím, že jejich krovky se po staletí používaly hlavně v Asii jako součást výšivek. K dosažení autentické irizující barevnosti nechal na závěr povrch dóz pokovit. Za povšimnutí stojí i speciální uzávěr nádob, který je náročný na přesnost a proto je u porcelánu velmi neobvyklý.
Anna Šupolíková v semestru experimentovala s porcelánovou hmotou i glazurami a hledala nové textury, které by později mohla využít pro svoji klauzurní práci. Tak vznikla sada porcelánových nádob, kterou autorka nazvala „snídaňový set pro holky“. Pro ni i pro její kamarádky slouží jako upomínka společně stráveného času u opulentních snídaní. Skryté vzkazy – texty, glosy nebo textury na povrchu, připomínají zažité historky a chápou je jenom přímé účastnice těchto setkávání.
