Design Cabinet CZ

21.03. 2022

Dámské pisoáry jako pouťová atrakce?

Ergonomie

Tu z nich skutečně dělají bulvární články, které se ovšem vyskytují také v médiích, která se tváří seriózně. I neodborník, když se nad problémem zamyslí, řekne, že jde o téma především pro ergonomickou analýzu, ale zahlédnete někde takovou úvahu?

Zatímco laik, nedostatečně kvalifikovaný designér, povrchní teoretik nebo publicista budou postupovat v textech o funkčnosti dámského pisoáru od náhodných pocitů ovlivněných zejména estetickým řešením, ergonom nejdříve uvede, jaké jsou přirozené postupy, při kterých člověk chodí na „malou stranu“ ve vztahu k vývoji svého těla v přírodním prostředí. Může tak předejít směšným ideologickým debatám o „rovnoprávnosti“ a „výhodách“.

V přírodě se vyvíjející člověk podobně jako další živočichové spontánně řešil praktické potřeby svého těla, aniž by se nechal ovlivňovat umělými debatami. Podívejte se například na psa mužského pohlaví. Nemusel by při močení zvedat jednu nohu, ale zvedne ji, aby se neznečistil a směroval proud tam, kam chce z hlediska jeho potřeby značkování užívaného terénu. Dvounožec mužského pohlaví toto dělat nemusí. Žena by při zvedání jedné nohy měla problém se stabilitou. Při močení v dřepu, který je pohodlný a stabilní zároveň, přirozeně rozevře rozkrok. To se při stání u výškou „rovnoprávných“ dámských pisoárů snadno nedá.

K pohodlnosti poloh jedna důležitá poznámka související s chozením na „stolici“. Všimněte si zavedeného termínu, který jako by už vycházel z moderního sezení na záchodové míse. Ergonomové vědí, že pro zbavení se stolice je výhodná a potřebná poloha nikoliv pravoúhlého sezení, ale sevřenějšího úhlu mezi trupem a stehny. Ačkoliv se jí dá vsedě dosáhnout prostým předklonem, marketink slavnostně objevil „díru na trhu“ a nabízí k mísám WC podnožky. Zcela efektivně této polohy dosáhneme v dřepu. Pokud se ovšem při tom někdo necítí zcela pohodlně, je to způsobeno jen ochablým svalstvem z přehnaného sezení moderní civilizace. Jinak tato poloha není v žádném případě méněcenná, muži ji bez pocitu méněcennosti v přírodě užívají.

Při močení, které je během dne častější, má pro ženy také jednu historickou výhodu. Ve zcela jinak sociálně fungujícím prostředí představoval dřep mnohem bezpečnější pozici než jiné vzpřímenější polohy. Praktická otázka manipulace s oděvem je podle průzkumů názorů relativní a závisí na různých subjektivních a objektivních faktorech. Uvedené je ale také podnětem pro debaty, které zjednodušeně vyhlašují za mužskou výhodu zajít třeba v parcích močit ke stromu nebo za křoví. Ženy v tomto smyslu mají možnost ve skutečnosti lepší, protože v dřepu nevystavují na odiv žádnou část svého těla. To, že se mohou ale cítit při pohledu cizích lidí trapně je jiná věc, která souvisí s psychikou a je podle mého názoru podstatným argumentem v kulturním prostoru soudobé civilizace.

Po uvedení souvislostí se můžeme soustředit na samotný dámský pisoár. Pokud jej dostanou za úkol navrhnout studenti designu kvalitní školy, která vyučuje ergonomii, musejí se nejprve vypořádat s analýzou polohování těla a psychologií soustředění. Zjistí přitom, že vzpřímené polohy nejsou příliš praktické ani příjemné a celkové soukromí nejen spodní části těla, ale i soukromí komunikační vede k potřebnému uvolnění napětí. To vše směřuje k potřebě klasického řešení tzv. tureckého záchodu, kde designér pracuje se správným umístěním neklouzavých ploch pro postavení chodidel. Z hlediska hygieny jde o jediná místa kontaktu těla (obutých nohou) s prvky interiéru pisoáru. Pro podporu stability je však zvykem nabídnout buď tradiční ohebný závěs, nebo dvě pevná madla. Dámský pisoár se od pánského má lišit také vyšším standardem čistoty, který lze technologicky různě podpořit. A pak také možností odložit si zavěšením kabelku nebo svrchník, který by se jinak namočil v míse. Odkládací prvky třeba jen formou jednoduchých háčků chybějí často i v univerzálních WC kabinkách.

Namísto seriózních návrhů se populární média hemží rádoby atraktivními senzacemi, kde nad funkčností a ergonomií dominuje módní soustředění na špatně pochopenou rovnoprávnost jablek a hrušek. V ilustracích takových článků převažují zobrazení vnější estetiky pisoárů. Názorné zobrazení funkce chybí, ale samozřejmě nesmějí chybět podobenky „slavných“ designérů.

Příkladem je třeba návrh Britek Amber Probynové a Hazel McShaneové (University of Bristol), z jehož vizualizace ani textového komentáře nelze dostatečně ergonomii doložit. Nazvaly jej Peequal, což lze přeložit jako „čuroprávnost“, kterou autorky spatřují v omezení doby čekání před dámskými záchodky. Jde ale spíše o podporu urychlení, tak by se lépe hodilo nějaké vtipné pojmenování podobné označování zařízení rychlého občerstvení (Automat, FastFood apod.). Snížené stěny umožňující zvenčí pohled na ženy uvnitř nedávají logiku. Delšímu obsazení pisoáru v případě provádění osobní kosmetiky zde brání absence dveří. Namísto snahy o popis ergonomie článek cituje přesvědčení autorek o tom, že na rozdíl od mužů se nemohou výhodně odskočit k nejbližšímu stromu nebo za keř. Za keř jistě mohou a je to určitě příjemnější než v páchnoucím pisoáru. Ke stromům by si naproti tomu neměli odskakovat ani muži, což je věc kultury dané sociální skupiny. Naše země by v tomto směru neměla patřit k podřadným, což veřejnost s chutí potvrzuje ostrým odmítáním neblaze proslulých nezakrytých pánských pisoárů u vstupů do centrálního železničního terminálu Prahy.

Vizualizace pisoáru Lapee designérů Giny Périerové a Alexandra Egebjerga na rozdíl od předchozího návrhu už vůbec nedává možnost nahlédnout dovnitř. Zato se ilustrace textu pozorně věnují tomu, že při močení se dá výborně komunikovat s okolím a dovnitř se vstupuje na schůdek. Záhadná fotografie pak ukazuje, jak „návštěvnice toalet se drží okrajů“, což naznačuje problém, který po několikaletém „design-research“ designéři asi nakonec zjistí. Právě za ruce zavěšená poloha vyžaduje pečlivou ergonomickou analýzu i dokumentaci. Současně praxe říká, že ženy si v dřepu mnohdy potřebují přidržovat části oblečení, aby je uchránily znečistění.

Přesto, že internetovým diskusním přílohám nelze přikládat velkou váhu, je zajímavé, že oba uvedené příklady se na webu setkaly spíše s kritikou, pochybnostmi a satirickými úšklebky. Celý problém je charakteristický nedostatečnou pozorností skutečným potřebám uživatelů. V navrhování, výrobě i obchodu namísto odborné komunikace a specialistů zabývajícími se fyzickými a psychickými potřebami člověka dominuje populistický marketink, kterému se maskovaně daří kloubit povrchní přání trhu s maximalizací zisku výrobců. To podporují i konzervativní zvyky škol a „rádo by odborných“ médií, kde je samozřejmostí prezentovat design formálně zobrazený bez vizuálně přesvědčivého kontaktu s uživatelem, protože by tak utrpěla jeho „nejdůležitější vlastnost – na člověku nezávislá krása“.