05.11. 2020
Design má nového profesora průmyslového designu Ivana Dlabače
Historie a osobnosti
V pátek 25. září 2020 proběhla úspěšně na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové profesorská přednáška dlouholetého vedoucího ateliéru průmyslového designu Ivana Dlabače s názvem Estetika průmyslového designu. Přednášející v ní řešil otázky podstaty kvalitního průmyslového designu z pohledu trvanlivosti estetiky, možnosti ovlivnění průmyslového designu výtvarníkem i rozsahu výuky tohoto oboru na umělecké škole. Zejména poslední z témat je důležité, neboť akademické tituly jsou pedagogickými tituly. Je na místě konstatovat, že Ivan Dlabač je velmi dobrým pedagogem, který se svým studentům společně s asistentem Vlastou Bartasem věnují se soustředěnou pečlivostí. Je také dobré si připomenout, že jejich ateliér je pokračovatelem nejdelší české vzdělávací tradice oboru designu započaté ve Zlíně/Gottwaldově Zdeňkem Kovářem. Jde o tradici prolnutou charakteristickými potřebami oboru, mezi něž patří úzká vazba k průmyslové výrobě i odvaha integrovat v umělecké výuce přírodovědné obory pracovního lékařství, ergonomie nebo inženýrské psychologie, což stále není na mnoha školách samozřejmostí.
Prvním profesorem oboru design byl již vzpomenutý Zdeněk Kovář. Zasloužil si tento titul i jako průkopník nové profese, jejíž prosazování bylo nelehké nejen ve výrobě, ale i na samotné škole. Také teorie designu trpěla nedostatečným uznáním, což se projevovalo i marnou snahou o habilitace některých pedagogů historie umění pražské VŠUP. Dnes má obor nesnadné etablování v ČR za sebou a tituly docentů i profesorů se udělují učitelům už na více vysokých školách.
To ale neznamená, že tuzemská praxe netrpí více problémy. Na jeden z nich poukazuje známá diskuse o „létajících profesorech“, která se dotýká odlišné praxe udělování akademických titulů v zahraničí. Za podstatnější problém je ale třeba považovat záměny vědeckých a pedagogických kvalit při habilitačním a profesorském řízení. Signalizuje to například chybný požadavek některých škol mít pro habilitační řízení doktorský titul (Ph.D), který představuje vědeckou, nikoliv pedagogickou kvalifikaci.
Základ problému však tvoří dlouholetá tradice, kdy habilitace a profesury stojí na uměleckých kvalitách pedagogů, což nahrává předsudku, že uznávaný tvůrce je automaticky také dobrým učitelem (někdy je tomu zcela naopak). Po určité době byl tento nedostatek reflektován a požadavek na možnost posouzení pedagogické práce byl mnohde zařazen do podmínek řízení. Způsob aplikace bývá však většinou zcela povrchní, přičemž umělecké kvality stále při hodnocení chybně dominují. Výuka tvorby je svébytným oborem, který si zasluhuje odbornou pozornost, v níž musí hrát roli zejména teoretici pedagogiky a psychologové.
Tomáš Fassati
