15.10. 2013
Designblok 2013 – pro všechny, pro někoho, pro nikoho?!
Recenze
„Haly a vagóny nákladového nádraží Žižkov plné svítidel, nábytku a doplňků. Módní přehlídky v kostele sv. Šimona a Judy. Svět designu a umění v barokním Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově ulici. Přes 250 živých prezentací nejlepších módních návrhářů, designérů, galeristů, škol a výrobců nábytku, doplňků a technologií. Hvězdní hosté. Nekončící diskuze a večírky. Obchodní transakce. Mezinárodní laboratoř budoucnosti. Praha - hlavní město designu. Už patnáct let."...
Nádraží je místo, které lze chápat velmi symbolicky. Odtud se mohou vypravovat lidé, zboží, ale i myšlenky. Ohromující budova nádraží na Žižkově byla postavena jako velkokapacitní spojnice a skladiště. Dnes tato funkcionalistická stavba slouží jako mauzoleum. Stejně jako další objekty na pokraji smrti, jenž dotváří kulisy. A z jakého důvodu?
Design je prezentován jako zboží s omezenou dobou spotřeby. Prostory nepůsobí jako galerie nebo fórum, ale stávají se z nich supermarkety s občerstvením. Lehce se potom člověk ztratí v originální mase manipulované byznysem a reklamou.
Místo nápadu či produktů převládá prezentace osobností a celebrit. Váhám tedy nad tím, jestli Designblok nebyl vymyšlený ne za účelem pomoci lidem, kteří talent mají, ale právě naopak pro ty, kterým chybí.
Bohužel ani „továrna na umění" Umprum nedokáže překročit stín své budovy. Nejednotnost ateliérů často prezentovala světy uzavřené do sebe a přitom paradoxně otevřené pro všechny. Dnes se velmi často kritizuje neschopnost lidí domluvit se, ale jak se tomu můžeme divit, když nedokáží komunikovat už ve škole. Jak ale radit a pomáhat něčemu co bylo stvořeno k tomu, aby radilo a pomáhalo nám?
Cílem Designbloku je dostát tepu světové metropole na poli krásna. Má nám nabídnout inspiraci, nějaký klíč. Co si tedy odtud lidé odnáší? Nové nápady či ideje? Obávám se, že jako na vernisáži většinou jen noviny a pivo. Ale jak říkal jeden architekt u skleničky něčeho dobrého to začíná.
Pavel Liška
