15.04. 2014
Designové rozcvičky - Design for Journalism
Design v souvislostech
Bílá dáma* se pomalu začala plnit přicházejícími lidmi, především studenty Design Academy, a bylo naprosto jedno, kde jste si zabrali místo, neboť ať jste seděli kdekoli, kolem vás bylo panoráma promítajících ploch. Dnešní Design Debate byla na téma Design for Journalism, tedy jak design v takovémto médiu funguje, zda-li není otázka papírových novin v době internetu přežitkem, jak pracovat s nekonečným množstvím informací a jakou roli zde může hrát samotný designér. Pozváni byli dva hosté, Erik van Gameren a Justin McQuirk. Čekala jsem na úvod menší přednášku k otevření otázek a následnou debatu mezi řečníky, ale nic takového se nekonalo. Už při prezentaci Erika van Gamerene, který představoval novou aplikaci, sloužící k vytvoření svých vlastních internetových novin, jejíž koncept je detailněji vysvětlen v dalších odstavcích článku, zvedl přede mou po pěti minutách kluk, s kšiltem dozadu, ruku. A takhle tedy začala debata. Každá následující věta přednášejícího se stala impulsem pro dalších pět deset vzpřímeně zvednutých rukou nad publikem, dožadujících se mikrofonu. Byla jsem z toho nadšená. Byla jsem nadšená z toho, že lidi tady nad tím přemýšlí, že jen tupě neposlouchají, ale že se snaží věc pochopit a kritizovat. Ruce vyskakovaly jako houby po dešti a moderátor s mikrofonem pobíhal sem a tam a zase zpátky, a i když se snažil stočit diskuzi jiným směrem, jakmile dostalo mikrofon publikum, samo si udalo směr. Musím se přiznat, že být součástí takového publika bylo vzrušující, neboť jsem měla pocit, že se sešla ta nejvíce nadupaná konceptuálně založená skupina mladých lidí, kteří věří, že změní svět a že je jich posláním ho představovat i z té jejich perspektivy. Otázky padaly, názory se bily, odpovědi nestačily a tak to bylo až dokonce.
Prezentace Erika van Gamerene byla založena na představení nové aplikace, immrs, usnadňující tříbení informací ze všech dostupných médií. Měla by být jakýmsi shromažďovacím systémem, který nalezne veškeré informace v článcích na vámi zadané téma. Důležitá věc, která stojí za touto aplikací je její konečnost. Chcete něco vědět o Marsu? Napíšete Mars a v pěti krocích se o něm dozvíte vše, co potřebujete. Jedná se o systém, který vám nenabídne nekonečné články a odkazy, ale vše shrne do pěti kroků, kdy od prvního dochází k prohlubování informací zadaného tématu. Hned v této části vyskočila první otázka: Kdo bude určovat onu míru mé potřeby informací? Otázka nebyla zodpovězena spíše odkázána na vložený systém, který je zprostředkuje na základě vašich požadavků. Další ruce nahoře a otázka týkající se úhlu pohledu: Jak chcete docílit objektivnosti a nebo subjektivnosti, zajímám-li se o demonstrace na Ukrajině z pohledu demonstrantů či z pohledu opozice? Odpověď jako předchozí. Na základě požadavků a algoritmu.
Tyto otázky mně připadali tak banální a zřejmé, že mě nepřipravenost odpovědi na ně více než zarazila. A asi jsem nebyla sama. Po chvíli poslouchání těchto nepřesvědčivých odpovědí jsem nabyla dojmu, že ona aplikace se sice tváří hrozně hezky a konceptuálně, ale má plno nedostatků, které Erika van Gamerene tak moc asi netrápí, protože přeci jen se jedná o komerční využití. Ve výtahu z přednášky, kde se všichni mačkali na sebe, a i když je povoleno jen 13 lidí, vejde se sem 21, z rozhovoru dvou studentů: "to jo, ten ta to tak vypadal, že mu jde o koncept." Kdo ví, možná to třeba byla jen zanedbaná prezentace či dočasná neschopnost vše vysvětlit? Protože se ozývaly samozřejmě i kladné ohlasy, a to i od druhého řečníka, Justina McGuirka, který pochvaloval onu myšlenku tříbení a možnost poznat ono téma v daných krocích, neboť nejnovější zprávy nezahrnují celý příběh, příkladem, nepodívám-li se týden na noviny, a poté si přečtu nejnovější zprávy, asi nepochopím, co se to teď a proč děje na Ukrajině. Nejnovější zprávy, McGuirk, označil za 'flash' a podpořil tak myšlenku aplikace mít začátek a konec. Mimoto, v této diskuzi zde vystupoval jen jako kritik. On sám měl přednášku den před touto debatou a ta, musím říct, byla skvělá jak v tématu, ve kterém představoval směry současného designu, tak i prezentaci. Nebyla to snad ani tak přednáška, jako spíše body k vlastnímu zamyšlení.
Grafické zpracování aplikace, immrs, je založeno na jednoduchém dvoubarevném (bílá-černá) schématu, který se snaží být co nejpřehlednější pro čtenáře. V praxi to znamená, že se snadno dostanete na zobrazení všech pěti kroků a zjistíte, kde se právě nacházíte. Jednotlivé články jsou čisté texty na jejichž koncích vyskakuje značka immrs, navádějící k přesunu na další úroveň tématu. Vzhled aplikace a otázka je tady: Pokud všechny články budou převedeny do stejného modelu, ztratí se tím individuální přístup jednotlivých medií, s odpovědí: Ano, to máte pravdu. Asi je to hezké, mít pravdu, ale v tomto případě opět nebyl podán jakýkoli argument, proč by to měla být výhoda a ne nevýhoda.
Všechny články spadnou pod jeden univerzální vzorec, téma se přizpůsobí našemu výběru a bublina bude vytvořena a podporována. Získáme tak tím svůj úhel pohledu, který bude 'skutečně' náš, jak praví algoritmus. Smysl ale médiím dává editor. Editor je tvaruje. Snaží se o objektivitu a o co největší různorodost. Většina lidí v publiku vyslovila názor, že určité noviny čte právě kvůli jeho editorovi. Zajímá je jeho výběr a informace, které překládá. Důvěřují mu v tom, že jim poskytuje to nejlepší. V tomto bodě se opět vracíme na začátek, a to k tomu, kdo je oprávněný říct, tolik informací stačí a tolik ne. Ona důvěra může být založena na známosti editora a nebo na formátu, který nám vyhovuje. Uvedu svůj vlastní příklad, kdy jsem každý den četla zprávy ČT24 přes iPhone. Byly pro mě přehledné, lehce se přecházelo z článku na článek a měnilo témata. Poté, co si ČT změnila logo, změnila i celou aplikaci. Pro mě osobně to byla změna k horšímu, co se týče přehlednosti a ovládatelnosti. Nejnovější či nejdůležitější zprávy na úvodní straně byly zmenšeny do obdélníků ve dvou řadách, abych se jich tam vešlo co nejvíce. Při tomto zásahu utrpěly názvy jednotlivých zpráv, kdy jsou v půlce prostě useknuty. Tento fakt mě tak dlouho rozčiloval, až jsem přešla na konkurenční aplikaci, a to i přesto, že pro mě byly nejlepším zdrojem informací.
I když to vypadá, že vlastně o designu není moc řeč, opak je pravdou. Design není jen o pěkných obrázcích židlí, skleniček nebo příborů. Design může vytvářet systémy. Design může navrhnout průběh věci a v konečné fázi to nemusí být křeslo, ale třeba zavlažovací systém městských zahrad. V tomto případě systém práce s informacemi. Justin McGuirk v této souvislosti řekl, že na designu je krásné, jak je elastický. Dále ale pokračoval, že i přesto, že se to zdá na první pohled jako výhoda, podíváme-li se kolem sebe, jsme zcela obklíčeni designem. Všichni mluví o designu. Všichni dělají design. Všichni jsou designéři.
Vrátím-li se ale zpět k diskuzi na téma média, padla tam do prázdna jedna otázka. Jak by se daly skloubit cizojazyčné magazíny do jedné platformy? Když jsem nad tím přemýšlela, největší problém je překlad. Možná to vyzní naivně, ale stále si myslím, že poctivá práce s textem spočívá v komunikaci s jejím grafickým zpracováním, i když jsem čím dál tím víc svědkem opaku, stále věřím. Jako první mě v hlavě naskočilo české vydání knížky Rema Koolhaase Třeštící New York. Porovnám-li to s originálním vydáním, je mi docela do pláče, protože v české verzi knihy vůbec nejsou ilustrace jeho ženy, které tu knihu v podstatě proslavily. Když jsem poprvé měla v ruce originál, vůbec jsem nechápala, jak se něco tak důležité mohlo v českém vydání ztratit. Jediný, kdo tím psychicky utrpěl, byl čtenář, a fyzicky nakladatel.
Téma médií ve spojení s designem se může ubírat různými směry. Jen pár z nich je naznačeno v tomto článku. Začneme-li přemýšlet o dalších vztazích, můžeme najít nová spojení z jiných oblastí a zasadit je do širších souvislostí. Sama jsem si popsala stránku komentáři, které na první pohled vypadají jako nesouvisející poznámky, které jsou zřejmé až v kontextu dané věci. A i když cestou domů pěkně pršelo, nebyla jsem schopna přestat s onom nadšením pro věc, přemýšlet o těchto vztazích. Jednu věc jsem si ale uvědomila; čím horší přednáška, tím lepší diskuze.
*White Lady; přednášková místnost Design Academy Eindhoven
