Design Cabinet CZ

10.08. 2009

Devadesátiny Bauhausu (1919-1933)

Recenze

Bauhaus je bezesporu doposud nejvýznamnější a nejavantgardnější umělecká škola v historii. Ovlivnila a dodnes ovlivňuje desítku generací architektů a designérů. Das Staatliche Bauhaus se zrodila se v německém Výnaru (Weimaru) sloučením dvou škol – Uměleckoprůmyslové školy (Školy užitých umění) a Akademie výtvarných umění (Vysoké školy výtvarných umění), které v roce 1908 založil a navrhl pro ně secesní budovu, v níž dnes působí universita Bauhaus – Universität Weimar, belgický architekt a designér Henry van de Velde (1863-1957) patřící k protagonistům moderní architektury a designu. Henry van der Velde zde působil do roku 1915.

V roce 1919 došlo k sloučení obou škol. Prvním ředitelem a zakladatelem Bauhausu byl Walter Gropius, významný německý architekt, který do Výmaru pozval vůdčí osobnosti uměleckého světa ve dvacátých létech 20. století. Patřili k nim například slavný ruský malíř Wasilij Kandinskij, německý sochař Oskar Schlemmer, švýcarský umělec Paul Klee, Maďar László Moholy-Nagy, Holanďan Mart Stam, americký architekt Josef Albers, němečtí malíři Johannes Itten a Lyonel Feininger, expresionistický malíř Georg Muche aj.

Škola zavedla nový princip výuky, který stál mj. na dokonalém zvládnutí řemesla, proto se jejím frekventantům neříkalo studenti, ale „učni" nebo „tovaryši". Nejvyšším titulem byl „mistr". Studenti Bauhausu absolvovali ateliéry materiálů a procházeli výukou formy. Ve škole panovaly i nezvyklé (až spiritistické) formy výuky, které zavedl především Johannes Itten. Walter Gropius s těmito metodami nesouhlasil a navíc, rodící se socialistické podhoubí Bauhausu vytvářelo ve Výmaru nesouhlas a rodící se opozici. Každý ateliér měl dva ředitele - „master of form" a master of applied arts". V tzv. předběžném roku měli studenti základy designu a nauku o barvách. Ve druhém roce pak absolvovali dílny, v nichž se učili pracovat s materiály a z nichž získávali výuční listy. Jednotlivé dílny byly finančně soběstačné a formou komisního prodeje byly napojeny na výmarské obchodníky. Vedle architektů, malířů, sochařů a designérů vychovávala škola skláře, keramiky a truhláře. Škola měla výrazný sociální a levicový akcent a reprezentovala vítězství funkcionalismu v teorii i praxi. Byla velmi otevřená a přístupná všem sociálním skupinám a mohly ji absolvovat společně s chlapci také dívky.

Bauhaus chtěl dostat do všech domácností funkční a krásné předměty, čehož bylo v té době možné dosáhnout pouze strojovou výrobou, standardizací, stavebnicovými a skladebnými systémy. Propagovala strojovou estetiku, přísně geometrické tvary, pravé úhly, moduly odvozené z lidského měřítka.

V roce 1925 zvítězila v německých volbách Německá národně socialistická strana (nacisté) a Walter Gropius byl nucen Výmar opustit. Odstěhoval se do Desavy (Dessau), kde byly politické podmínky ještě přijatelné. Město poskytlo Bauhausu finanční podporu. Walter Gropius navrhl novou budovu, bydlení pro mistry (tři dvojdomy) a vilu pro sebe. V nich již naprosto vyhrál funkcionalistický koncept architektury i vybavení interiérů. Celý komplex byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1996. I do Desavy však dorazil německý nacionalismus, Walter Gropius nabízí místo ředitele architektovi Mies van der Rohe, ten ho však odmítá. Ředitelem se stává švýcarský architekt Hannes Mayer, který přichází s radikálním výukovým konceptem a osnovami. Změnil název školy na Institute of Design, do osnov zavedl obory jako sociologii, psychologii, ekonomii, umožnil studentům experimenty s novými materiály a vlákny. Do školy vnesl také marxismus, což bylo v roce 1930 příčinou jeho odvolání. Ředitelem Bauhausu se stal Mies van der Rohe, který se snažil školu odpolitizovat, zavřel ji a znovu otevřel, změnil status školy a Bauhaus se stal školou architektury. V roce 1931 vítězí také v Desavě národní socialisté (nacisté), kteří chtějí školu zrušit. Mies van der Rohe ji znovu mění, a to na na školu privátní a v roce 1932 ji stěhuje do Berlína. Jeho kolegyně Lily Reichová, která učila teorii architektury, přišla s novým apolitickým programem Bau und Ausbau. Nacisté však školu záhy obklíčili, vnikli do ní, studenty vyhnali a objekt zavřeli. Učitelé a studenti byli rozprášeni do celého světa. Protože mnoho z nich byli Židé, prchají před nacisty přes Velkou Británii většinou do USA, kde pokládají základy moderní americké architektuře a designu. Patřili mezi ně především Walter Gropius, Marcel Breuer, Mies van der Rohe.

Jejich práce, stejně jako tvorba Marianne Brandtové, Wilhelma Wagenfelda, Oskara Schlemmera, Otto Vidiga, Gerharta Markse nebo Anni Albersové navždy vstoupily do dějin moderního designu.

Ze školy vzešli významní tvůrci, kteří měli zásadní vliv, a to už v době existence školy, na evropskou a americkou architekturu a design.