30.08. 2010
Divadelní křesla a židle
Recenze
Radim Ulmann
Na útlé knize Radima Ulmanna nazvané Divadelní křesla a židle mě upoutal už samotný její název. Téma samo o sobě je poměrně neobvyklé - ani člověk, který se o design a umělecké řemeslo zajímá, se s ním příliš často nesetká. Natož, aby mu bylo nabídnuto samostatně zpracované! Text je čtenáři k dispozici nejen v češtině, ale také v angličtině.
Kniha (či spíše katalog) se věnuje realizacím architekta a designéra Radima Ulmanna v oblasti divadelních křesel a židlí. Sedací nábytek pro prostory hledišť se stal autorovou specializací. Jeho záběr je velmi široký; vytváří nový nábytek do současných staveb, stejně tak je ale schopen vytvářet variace na původní sedadla do historických divadel. Věnuje se této práci řadu let s velkým citem a pochopením pro konkrétní místo a období, ve kterém vzniklo. Text je rozdělen do čtyř částí podle čtyř historických slohů, počínaje klasicismem. Autor nás uvádí do situace obecnou charakteristikou stylové epochy. Tu doplňují příklady v té době užívaných křesel. Následuje pak několik konkrétních budov, pro které vytvořil nový sedací nábytek. Ulmannovy realizace najdeme v takových architektonických skvostech, jakými jsou: Stavovské divadlo, karlovarské divadlo od architektů Fellnera a Helmera, Balšánkovo pardubické divadlo, Hubáčkův teplický Dům kultury nebo sala terrena Ledeburské zahrady. Poslední zmíněná realizace je jednou z jeho nejvíce ceněných prací vůbec. Katalog by se neobešel bez velkého množství barevných fotografií staveb, pohledů do interiérů i modelů divadelních křesel. Ty mají snad ještě větší výpovědní hodnotu než samotný text. Na konci knihy se můžeme dozvědět základní fakta o jejím autorovi a zejména o jeho tvorbě, nejen v oblasti nábytku.
Díky četbě tohoto katalogu jsem si odnesla řadu zajímavých informací a mohu ji jedině doporučit. Přesto nevynechám ani několik slabin, které z mého pohledu kniha má. Z velmi obecně pojatých charakteristik slohových epoch čtenář získá dojem, že je text určený naprostému laikovi. Naopak jak úzce vymezené téma, tak připojené doslovy naznačují, že si z něj více odnese odborník. Přitom i laický čtenář by možná ocenil, kdyby se úvodní texty soustředily spíš na vývoje forem nábytku než obecnou slohovou charakteristiku. Dojem z katalogu mi pak mírně komplikoval zvolený grafický design. Rozvržení stránky je místy poněkud nepřehledné; obrázky jsou rozmístěné na první pohled často téměř nahodile a někdy se pod nimi objevují „pracovní" popisky typu „Sec 3", „Hist 1" apod., které čtenáři nic neřeknou. Chvíli mi také trvalo, než jsem pochopila, jestli čtu o divadelním nábytku obecně, nebo čistě o Ulmannových realizacích, jestli se dívám na modely nábytku skutečně někde použitého, nebo pouze na příklady typické pro dané období. Přesto doufám, že podobných knih bude moci vycházet více!
Veronika Rollová
