Design Cabinet CZ

25.05. 2021

Dokáže Muzeum umění a designu Benešov navázat na kvalitní tradici?

Historie a osobnosti

Jak zveřejnila koncem dubna mnohá média, skončila ve své funkci ředitelka benešovského Muzea umění a designu známého především dlouholetou příkladnou akviziční, výstavní a vzdělávací praxí s designem, včetně grafického. Protože vlivem násilných politických zásahů (2016-17) muzeum v této své kvalitní tradici nedokázalo pokračovat, naskýtá se nyní novým výběrovým řízením na post ředitele možnost návratu k hodnotné práci s designem, pokud se do konkursu přihlásí dostatečně zkušený odborník se silným vztahem k současné užité tvorbě. Muzeum by si to zasloužilo nejen pro svou rozsáhlou kvalitní sbírku, jejíž intenzívní rozvoj byl velmi škodlivě přerušen, ale i proto, že patřilo k zatím u nás stále vzácným institucím zaměřeným na společensky velmi významnou oblast užité tvorby. Svou činnost navíc provozovalo netradičním, aktuálně velmi přínosným způsobem, který pro svou progresívnost zatím není příliš rozšířen, a proto dokázal budit příznivé hodnocení i v zahraničí. Takové okolnosti by měly být přitažlivé pro odborníky zajímající se o management v prostředí umění, a tak věřme, že výběrové řízení vzbudí přiměřený zájem.

Když v polovině volebního období na benešovské radnici nečekaně převzala moc koalice ČSSD + ANO s podporou komunistů, začalo docházet k zásahům do činnosti většiny městských institucí. Muzeum umění nejprve čelilo snaze o přičlenění do obchodní organizace (s.r.o.) a když se mu s pomocí náměstkyně MK ČR a několika osobností podařilo ubránit samostatnost, dostalo se do hledáčku politiků, kteří v něm chtěli nalézt pracovní příležitost pro své nekvalifikované přátele. V celém procesu nebyly vůbec respektovány názory muzejní rady, která byla od založení muzea celé čtvrtstoletí uznávaným poradním orgánem složeným jak z odborníků z celé ČR, tak ze zástupců místní laické veřejnosti. (Šlo o mezičlánek mezi zřizovatelem a muzeem, jaký nyní intenzivně všem doporučuje ministr kultury Zaorálek.) Došlo k přerušení kontinuity koncepční specializované akviziční činnosti i progresívní práce se sbírkovými předměty. Aby bylo možné před veřejností kroky obhájit, byla zahájena neodborná kritická propagační kampaň vůči historii muzea. Její dokumentace při tom byla účelově systematicky z webu i dalších médií systematicky zcela odstraněna. Poroto je na místě připomenout hlavní kvality Muzea umění a designu Benešov, jehož rozvoj kulminoval vzhledem k velmi špatným počátečním materiálním podmínkám až dvacet let po založení, tedy po roce 2010.

Tehdy nabrala na intenzitě akviziční činnost v oblasti designu, aby tak začala dohánět rozsáhlé výsledky sbírkotvorné práce s grafickým designem. Ten byl v muzeu od založení podporován spoluprací s International Institute for Information Design, vzdělávací organizací, která přispěla v ČR ke zpracování a vydání prvních učebnic a slovníků vizuální gramotnosti. Muzeum bylo dlouho jediným místem, kde mohla česká veřejnost konzultovat funkční mimoestetické kvality grafických informačních systémů. Byla zde vytvořena také malá interaktivní expozice globální vizuální komunikace, která byla metodickým příkladem jak pro školy, tak i další muzea. Doplňovala ji v ČR ojedinělá specializace odborného archívu mezinárodních dokumentů a knihovny.

Trojrozměrný design však bylo v dnešním rychle se vyvíjejícím světě vzdělávání prezentovat v muzeu jinak. Byla pro něj proto vytvořena speciální výuková laboratoř se zvláštním režimem, umožňujícím ochranu sbírkových předmětů i tehdy, pokud byly prakticky předváděny návštěvníkům. Patřili mezi ně i studenti mnoha škol designu, neboť podobná příležitost se jinde nevyskytovala. S předváděním nezbytně souviselo rovněž laboratorní testování funkcí, které bránilo konvenčnímu povrchnímu estétskému posuzování kvalit užité tvorby.

Benešovská sbírka designu byla koncipována jinak, než ve většině muzeíc, která víceméně převzala způsoby soukromých sběratelů, kterým jde o specializaci na část tvorby a postupné propracování sbírkové kolekce. Dokumentační a vzdělávací poslání veřejných muzeí musí pokrývat celý prostor tvorby, který samozřejmě může být centrálním koordinačním státním orgánem rozdělen mezi jednotlivé paměťové instituce. K takovému optimu u nás však zřejmě dojde až ve vzdálenější budoucnosti, proto se současná muzea musejí s problémem společensky odpovědně vyrovnat po svém. Benešovská akviziční koncepce promyšlená ve více rozměrech je dostatečně popsána v obsáhlé publikaci (Fassati: Hledání inteligentního designu, Benešov, 2015), proto se jen zmíníme o postupně realizovaném projektu stálých muzejních expozic v Benešově.

V prvé etapě po roce 2010 byly vytvořeny menší tematické instalace, které byly provizorně pro nedostatek prostoru doplněny drobnými ukázkami z vybraných sbírkových kolekcí. V roce 2016 začala být připravována obnova expozic, kdy se oblast produktů souvisejících se stolováním měla rozšířit na celé, poměrně rozsáhlé suterénní podlaží hlavní budovy muzea, v přízemí byl plánován poměrně kapacitní tzv. otevřený depozitář, pro veřejný prostor před muzeem byla pořízena ukázková kolekce městského mobiliáře mmcité, téma interiérů hromadné dopravy bylo připraveno ve spolupráci s historickým železničním spolkem, který má na benešovském nádraží sbírku drážních vozidel. Z bývalé mazutové kotelny navazující na protiatomový kryt pak měl být vytvořen fantazijní experimentální prostor pro design. Architektonické řešení expozic bylo domluveno se studiem Olgoj Chorchoj. Další rozvoj instalací designu nabízelo uvolnění prostor objektu nacházejícího se mezi městem a zámkem Konopiště. Měla tak vzniknout tzv. „muzejní osa“, neboť na zámku je stálá instalace interiérů konce 19. století a v podzámčí soukromé muzeum motorek, nedalekého tradičního výrobce Jawa Týnec na d Sázavou.

V současnosti už nezbyly po činitelích problematického politického období 2016-18 v Benešově téměř žádné stopy. Mnozí byli donuceni odejít již dříve, jiné vyhnali voliči nejprve v městských a následně v krajských volbách. Někdo možná může považovat za zázrak, že voliči v Benešově jednali ukázkově, ale jejich zkušenost byla tak extrémní, že málokoho nechala v pochybnostech. Nyní se proto otevírá příležitost pokračovat v systematicky odborně budované tradici, která dává tolik podnětů k nepovrchní progresívní práci s užitým uměním.