27.10. 2015
Doporučené filmy k samostudiu: Markéta Lazarová
Recenze
Doporučené filmy k samostudiu: Markéta Lazarová.
Vědět o filmu příliš mnoho, vede někdy k tomu, že jej člověk tak dlouho odkládá, až se k němu nikdy nedostane. Téma, zabývající se životem člověka ve středověku, pachtící se bytosti, hledajíc sebe sama a Boha, zobrazena syrově a krutě v klidných krajinách, kde se setkávají se sebou samými a cizími, spojuje čistotu se zkažeností, jak fyzickou tak duševní, a vsakuje prolitou krev hříšníků do zasněžené země. Časová náročnost snímku, která se blíží ke třem hodinám, a nelehké téma vyžaduje divákovu plnou pozornost, na jejímž konci přichází další část (pofilmová), a to uvědomování si lidské existence.
I když jsem za svých studií na gymnáziu plnila veškeré doporučené tituly k samostudiu, políčko u Markéty Lazarové jsem musela nechat nezaškrtnuté. Čekat na vhodnou dobu, kdy se na ni podívat, je nesmysl, ale i tak jsem si ji s tím stále nosila v hlavě. Vhodná doba nepřišla, ale za to přišly Struny Podzimu. Poprvé zde mělo být představeno koncertní zpracování partitury Zdeňka Lišky k filmu Markéta Lazarová společně s projekcí vybraných obrazů, dotvářejících filmovou atmosféru.
Sedím v první řadě, před sebou celý orchestr a sbor, v čele dirigent se sbormistrem, a já nevím zda-li se dívat na jejich úžasné pohyby, rozdmýchávající život v hlasech a zvucích, nebo sledovat záběry ve smyčkách z filmu, rozpíjejících se do prostoru. Rozrušena začátkem, co sledovat dříve, čemu věnovat pozornost, přichází moment propojení. Herečka Jana Štěpánková jako jeden z vypravěčů čte za pomalu se zesilující hudby, sbor v rázných intervalech opakuje její dovětky a oči Magdy Vašáryové těkají v sále po našich hlavách.
Jakékoli živé představení se dává všanc, že uklouzne. To, že je zde tento moment uklouznutí přítomen po celou dobu, je vzrušujícím elementem, prohlubující zážitek diváka. Nervozní a přitom si užívající filmovou symfonii, usměju se společně s dirigentem, který úspěšně s orchestrem zakončil část partitury. Takového to propojení dokonalého sladění lidských dovedností s přirozenými emocemi člověka jsou pro mě vždy krásným okamžikem, posouvající zážitek na víc než představení.
Šla jsem na tento koncert s očekáváním, jestli budu schopna skrze hudbu a pár obrazových fragmentů zachytit podstatu. Zkoumala jsem sebe sama, jestli mi bude hudba dějovou linkou, stejně jako pocitovou.
Nemůžu říct, že jsem viděla Markétu Lazarovou, ale já ji slyšela.
Recommended movies for self-study: Marketa Lazarova
Knowing too much about a film makes me often skip it to watch later but actually getting to see it. Film is looking into a man’s life in Middle Ages, a human being drenched in sweat searching for himself and God, displayed harshly and rough in peaceful landscape where they meet each other and themselves, merges purity and perversity in physical as well as spiritual way, and soaks sinner’s bloodshed into the snowy ground. The film takes almost three hours and together with an uneasy topic requires the audience full attention, where at the end of the film, ambience of meditating about human existance comes.
I always used to fulfill all recommendation for self-study during my studies at high school, but the film Marketa Lazarova’s stayed unchecked up to now. Waiting for the right mood to watch it is nonsense, but despite that fact I had it in my mind until the Strings of Autumn came. The famous musical festival presents for the first time Zdenek Liska’s score to film Marketa Lazarova together with background projection of film frames to create a film symphony.
I sat in the first row where the orchestra and choir stand in front of me. Facing the stage, conductor and choirmaster bring to life voices and sounds with their movements, and background shows black and white pictures blurring into the space. Becoming strangely excited by what to look at first at the beginning of the film, when the actor Jana Stepankova comes, it just clicks the connection. She recites the text and orchestra slowly makes the sounds stronger, the choir repeats forceful her every last word, and Magda Vasaryova’s eyes rove our head around the concert hall.
Any live performances is a risk of failure. There is no cut to repeat a shot again if a mistake is done. Due to this fact, the moment of possible failure is an exciting element in audience’s perceiving the performance. Tensely and cheerfully, I smile (together)with conductor when he finished with orchestra a part of the score. Flawless performance and common emotions are an amazing moment, which shifts the experience to be more than a performance.
I had expectations; will I able to understand through music and film fragments the base? I was observing myself if the score tells me the story, gives emotions.
I can’t say I’ve seen the film Marketa Lazarova, but I did hear it.
Martinů Voices – sbormistr Lukáš Vasilek
Baborak Ensemble – dir. Radek Baborák
Kateřina Kněžíková – soprán
Josef Moravec – tenor
Anna Kratochvílová – Marketa Lazarová
Josef Somr, Jana Štěpánková – vypravěči
Petr Ostrouchov – koncepce a úprava
