09.06. 2010
Double Fantasy
Recenze
Galerie Rudolfinum
Název Double Fantasy nese rozsáhlejší ze dvou výstav, jež se právě konají v galerii Rudolfinum. Představuje nám tři současné fotografy, které spojuje zájem o krajinu. A to nikoli o krajinu skutečnou, ale o krajinu ideální; takovou, jakou by ji člověk chtěl mít. Můžeme ji najít v dílech akademických krajinářů 17. století, jako byl Nicolas Poussin nebo Claude Lorrain. Ti ve svých obrazech krajinu „skládali" z izolovaných krajinných částí do reálně působícího celku. A to tak, aby výsledek splňoval jejich kompoziční a další kritéria, kterým skutečná krajina nemohla dostát. Snahy o konstrukci ideální krajiny však sahají mnohem hlouběji do historie. A podle kurátora a autora koncepce Petra Nedomy je toto téma aktuální i v současném umění.
Každému ze zúčastněných fotografů je věnovaná jedna místnost. Vzájemně se od sebe liší nejen tím, jak k tématu přistupují, ale i zvolenou technikou. Jako první se nám představuje Jan Jedlička. V řadě černobílých fotografií formátu 26,5 x 26,6 cm zachycuje toskánskou krajinu. Na rozdíl od dalších dvou fotografů zásahy do krajiny neprovádí (ve virtuální rovině) sám, jsou již obsažené v místě, které si zvolil. Krajina Maremmy působí jako místo poznamenané člověkem jen nepatrně, opak je však pravdou. I zde se lidé pokusili upravit přírodu k obrazu svému a to zejména proměnou všudypřítomných bažin v obdělavatelná pole. Kromě formátu, který je u všech fotografií stejný, se nemění ani poloha horizontu; vždy dělí fotografii přesně na polovinu. Jedlička nám díky tomu nabízí fotografie s vysokým nebem a detaily až těsně před našima očima. Skvěle vystihuje povrch a strukturu zobrazovaných míst. Většina fotografií vyzařuje pocit jakési neměnnosti a klidu. I díky relativně menšímu formátu je Jedlička zastoupen největším množstvím fotografií. Je tedy vhodně zařazen jako první vystavující, protože máme ještě dostatek energie věnovat se každému zajímavému detailu cyklu.
V případě českého zástupce Michala Šeby už na nás totiž působí „pouhých" třináct velkorysejších velkoformátových fotografií. Zajímavé jsou okolnosti jejich vzniku; Šeba jich valnou většinu vytvořil během svého pobytu ve španělském hinduistickém klášteře. Vzhledem k tamějšímu přísnému dennímu režimu fotografie vznikaly pouze v noci při měsíčním světle nebo ráno před východem slunce, což se samozřejmě výrazně podepsalo na jejich podobě. Vyznačují se zvláštní světelností a barevností, která nebyla autorem v počítači dál upravovaná. V tomto případě je již „konstruktérem" krajiny sám fotograf. Každý snímek vznikl spojením až osmdesáti detailních záběrů do jednoho celku. Tím dosáhl toho, že i fotografie o rozměrech např. 180 x 283 cm si stále udržuje detailnost a ostrost a to ve všech částech fotografie, ať už od nás mají být jakkoliv vzdálená. Tento problém detailního zobrazení řešila i klasická malba. Problémem je, jak tak rozměrné fotografie s lesklým povrchem nasvítit - někdy dochází bohužel k zrcadlovému efektu, kdy je těžké najít takový úhel, aby člověk viděl fotografii a nikoli svůj odraz.
Ve třetí místnosti na nás čeká dílo německé fotografky Beate Gütschow. Ta naplňuje koncepci výstavy nejdoslovněji; čerpá přímo ze zmíněné akademické malby 17. století. Vytváří montáže složené z přírodních jednotlivin, včetně lidské stafáže, která nás má po vzoru starých mistrů vtáhnout hlouběji do obrazu. I v detailech postupuje stejně jako akademičtí malíři - fotografii dělí na popředí, střední část a pozadí. Dalšími typickými znaky je světlo dopadající ze strany, krajinu je orámována stromy a keři; takových charakteristických postupů existuje celá řada. Když budeme vystavené fotografie prohlížet pozorně, najdeme na různých fotografiích dokonce opakující se stromy, či opakující se osoby v totožných pozicích. Díky tomu si ještě ostřeji uvědomíme neskutečnost těchto krajin. Zároveň tím pak ilustruje myšlenku, že v dnešní době již možná neexistuje nic, co ještě nebylo vyfotografováno a možná má proto větší smysl vytvářet obrazy obrazů než obrazy světa. Od ostatních dvou fotografů se odlišuje používáním analogového fotoaparátu.
Poslední místnost nás pak konfrontuje s čtyřhodinovým nepřerušeným záznamem skutečné krajiny. Kurátor Petr Nedoma si tak klade otázku, jaký je vztah mezi uměleckým ztvárněním přírody a pouhým záznamem reality s ohledem na formu a jeho výsledné vyznění. Tedy jaké mentální operace, asociace, představy a intelektuální postupy je tento pouhý záznam schopen vyvolávat? Celá výstava nám pokládá otázku, jak vypadá ideální krajina? Kde se v nás bere představa o ní? Nakolik je ovlivněna obrazy v galeriích a muzeích, které nám její ztvárnění nabízejí? Tyto otázky jsou zajímavě aktualizovány právě tím, že si tradičně malířské téma přivlastnila moderní doména fotografie.
Výstavu Double Fantasy doprovází bohatě ilustrovaný katalog s textem Petra Nedomy. Dále obsahuje rozsáhlou studii Marie Rakušanové, která do hloubky rozebírá naznačené otázky. Katalog vydalo nakladatelství KANT v Praze. Výstavu doprovází také doprovodný program, zajímavé jsou zejména prohlídky s kurátorem výstavy.
zdroj: www.galerierudolfinum.cz
Veronika Rollová
