Design Cabinet CZ

20.02. 2021

Ergonomie on-line home-office během epidemie

Ergonomie

Studenti designu mnoha škol si po převodu výuky do on-line formy názorně vyzkoušeli problém ergonomie dlouhé práce s počítačem v uzavřeném prostředí bytu. Z analýz posluchačů například na Vysoké škole uměleckoprůmyslové nebo v Ústavu designu FA CVUT v Praze vyplývá, že přirozeně hledali alternativy k sezení, ale většina měla k dispozici jen improvizované stání, které mnohdy neumožňovalo nastavení výšky pracovní desky s notebookem ani nasměrování těžkého nebo pevně instalovaného nábytku v rámci světelných ad. poměrů v místnosti. Výjimečně měli studenti k dispozici i stoly s výškovou regulací desky pomocí servomotoru. V následné diskusi se pak naštěstí shodli, že tento přehnaný komfort není řešením, neboť je ekonomicky a ekologicky zbytečně náročný, a proto neetický. Při ručním nastavení stolu se naopak smysluplně procvičí tělo. Ukázalo se také, že klekačky má doma málokdo a pokud, tak nejsou vyzkoušeny pro delší užití z hlediska tlaků na holeně případně na cévní systém. Potvrdilo se, že po mimořádné ergonomické pozornosti výrobě stolů pro osobní počítače (PC) se přechodem práce na notebooky problematika začala zcela ignorovat.

Přitom právě v prostředí designérských škol vznikly před rokem 2010, v době prvního velkého rozšíření notebooků, návrhy i modely nábytku zvaného „trojkombinace“, který ekonomicky, materiálově i prostorově úsporně řešil dynamiku střídání všech tří poloh práce s notebookem. Návrhy byly oceněny i českou cenou za ergonomii, a proto prezentovány v médiích včetně nábytkářského magazínu. Nikdo se však neujal jejich výroby. Při malém průzkumu mezi výrobci zaznělo tiché zdůvodnění: „Kdybychom namísto tří kusů nábytku nabízeli jeden, přišli bychom o zisk“. A tak jsou dnes na trhu k dispozici jen kancelářské židle, které umožňují úpravu pro klek, ale práci ve stoje nepodporují. Designově přitom vypadají odpudivě, což mimo jiné představuje potvrzení malé funkčnosti „všespásného“ tržního mechanismu.

Studenti ve svých analýzách také správně poznamenali, že zatímco ve škole musejí běhat k tiskárně i přes více poschodí, doma mají příslušenství počítače neergonomicky v dosahu sedícího, což jim brání v užitečném pohybu. Jak už to bývá v dnešní materiální době zvykem, na důležité psychologické kvality interakce člověk-počítač se už v diskusích nedostalo. Může to být ovšem způsobeno i mládím diskutujících, kterým při vyšším stupni fluidní inteligence nevadí mnohé negativní faktory, které silněji cítí lidé ve středním a vyšším věku. K základním problémům psychické ergonomie software patří vizuální a jazykové řešení nabídek ovladačů, znalost odlišné škodlivosti a z ní vyplývající schopnost časové regulace různých typů práce s počítačem a samozřejmě stresující, energii a soustředění kradoucí vlezlá reklama při „surfování“. K činnostem, které zatěžují náš kognitivní systém při práci s výpočetní technikou nejméně, patří vlastní tvorba nových textů a vizuálních produktů. Mimo jiné proto, že ji neruší reklama a je možné si uchovat dlouhodobé soustředění. To platí i pro vnímání umění – poslouchání hudby nebo sledování filmů, četbu textu. K nejvíce zatěžujícím patří surfování po webu tím, že často mění prostředí. Celkově ale veškerá zprostředkovaná realita náš organismus nepřirozeně zatěžuje, protože neumožňuje komplexní smyslový vjem přímo propojený s pohybovou reakcí celého těla.

Skutečně je nutné si uvědomit, že podstatnější rovina uživatelských kvalit leží v rovině softwaru a jeho ovladačů. Týká se to pak i mobilních telefonů. Většími riziky pracovních onemocnění jsou spíše než známý „karpální syndrom“ nebo bolavá záda – snižování čtenářské gramotnosti, ztráty různých kondic těla, psychické napětí, nesoustředěnost až později případně degenerace systému – digitální demence.

Nicméně i mládí bývá citlivé (zejména u vnímavějších umělců) na dnes časté technologické zdroje znečistění (smogu) interiéru způsobující zdravotní syndrom SBS. V tomto smyslu si mnozí studenti (zejména studentky, neboť SBS je pro ženy rizikovější) všimli nepříjemných vlivů například zvukového smogu - ledničky a dalších domácích přístrojů, v létě pak si uvědomili, že klimatizace může být příjemná, ale pokud si ji člověk jako doma nebo v soukromém autě nemůže průběžně regulovat podle svých potřeb daných pocity, více obtěžuje, než slouží. Syndrom SBS má mnoho dalších faktorů, Světová zdravotnická organizace s ním bojuje již přes padesát let, a je třeba si jej proto v našem běžném prostředí mnohem více všímat a aktivně likvidovat jeho příčiny.

Sebelepší podmínky práce s notebookem samozřejmě nevylučují potřebu přestávek, které je nutné naplnit změnou vizuálně kognitivní a pohybové náplně a nejlépe i změnou prostoru. Tak jako v obyčejných podnicích, ani doma většinou lidé nemají relaxační centrum (pokud za něj nepovažujeme pouze dílčím způsobem přínosný obývák, koupelnu a ložnici), a tak ocení další produkt vzniklý v prostředí designérských škol – Relax desku pro malé kanceláře. Oblíbená formulka „je třeba si každou hodinu trochu zacvičit“ totiž, jak si studenti ověřili, většinou nefunguje. Je k tomu třeba motivace, někdy i kontaktem s dalšími lidmi. Ideální by byl jednoduchý psychologicky účinně zpracovaný program jako součást každého počítače. I takové věci se ale nesnadno šíří. Dejme si opět jeden z příkladů Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Studenti svého času zpracovali velmi kvalitní relaxační AV-programy, které byly určeny jako pozadí základní obrazovky PC. Vidíte je u někoho instalované? Většina lidí má na pozadí kýčovité fotografie šířené bezmyšlenkovitě komerčními distributory nebo rodinné fotky, ti inteligentnější vybrané statické němé obrázky přírody. Přitom existují (také ve spolupráci neurologů a psychologů) zpracované funkční relaxační programy psychowalkmanů nebo i chytrých hodinek, které by větším displeji PC přinesly vyšší efekt.

Motivaci tady ke cvičení tedy může zajistit známá Relax-deska, která některé užitečné cviky umožní, jiné usnadní a některé alespoň motivuje. Obsahuje přiměřeně rozmístěné, případně regulovatelné prvky sloužící k přímému nebo reflexnímu protažení i uvolnění potřebných vaziv, svalových skupin ve vazbě na pohyby kloubních spojení i obratlovému systému páteře. Je možné ji opřením o židli sklopit do polohy mírně nakloněné roviny, kdy úchyty nohou umožní relaxační leh na pevné podložce se sníženou hlavou podobně, jako trakční stoly. Tím, že relax-deska stojí opřena o zeď v místnosti, kde pracujeme s počítačem, stále nám připomíná povinnost aktivních přestávek v činnosti střídané vsedě, kleku i ve stoje pomocí optimální nábytkové trojkombinace.

Cvičení má ovšem ještě jeden málo vnímaný důležitý aspekt. A sice navázání přímého smyslového kontaktu s hmotnou realitou. Ten má předpoklady tělo harmonizovat, zatímco umělá realita displeje činí spíše opak (tj. dishamonizovat). Je proto důležité cvičit za přítomnosti všech smyslů, nemyslet přitom na cokoliv mimo, ale jen na pohyby, tělo a předměty v blízkosti.

V tomto smyslu je dobrým cvičením mnohá domácí činnost, kterou je velmi výhodné střídat práci s počítačem – mytí nádobí, vysávání, žehlení, mytí oken, malé ruční praní, údržba oděvů a přístrojů apod. Vede to k velmi smysluplnému zamyšlení a diskusi nad potřebou a celkovou „výhodností“ (ekologickou, ekonomickou, ergonomickou, etickou…) automatických strojů i zařízení. Například snaha o údržbu techniky vede k lepšímu pochopení jejích skrytých funkcí a likvidaci naivního názoru, že při sebemenší chybě se musí nejen přístroje, ale i oděvy vyhodit nebo vyměnit. Komerční subjekty sice intenzívně bojují proti výhodné opravitelnosti a prodlužování životnosti techniky, veřejné mínění i legislativa jim ale postupně staví stále větší překážky této neetické aktivity. Příkladnou ukázku představují také cvičební zvyklosti mnichů v buddhistických klášterech. K metodám jejich činnosti patří čistění mysli. Jejich dlouholeté zkušenosti dospěly k poznatku, že je lze podpořit čistěním prostoru ve svém okolí. A tak vykonávají pravidelná cvičení formou opakovaného zametání podlahy, která je již na počátku v podstatě čistá, ale opakovanou důslednou činností může být ještě čistější….

Při domácí práci může člověku chybět potřebný sociální kontakt, kterému brání epidemiologické předpisy. A tady naopak AV-technika může být svými možnostmi zásadním přínosem. Mnoha idem zcela stačí častější dlouhé telefonní hovory s přáteli a kolegy. Komu nestačí, má k dispozici různé formy videokomunikace včetně skupinové. To jsou z hlediska historického vývoje mimořádné možnosti, které jsme v minulosti neměli k dispozici, a které by nám měly umožnit dokonale překlenout dočasné období potřebného zákazu přímých mimo rodinných styků. K porušování tohoto zákazu tedy nevede skutečná potřeba lidského organismu, ale jen rozmazlenost a nedostatek kázně a ohleduplnosti, případně pro 21. století bohužel typického upřednostňování subjektivních emotivně podložených předsudků a lidových pověr před vědeckými poznatky.