24.07. 2010
Ergonomie pracovního místa pro osoby zdravotně postižené – II
Projekty
Pracovní nábytek
Pracovní nábytek by měl být přizpůsobitelný, stavitelný a měl by umožnit různé modifikace úprav dle typu postižení (zejména pokud je používán více pracovníky).
Pracovní sedadlo – základní požadavky:
- komfortní, lehké, snadno manipulovatelné
- vhodné čalounění, neklouzavý povrch, omyvatelnost
- nastavitelnost základních parametrů
- zajištění opory pánve a páteře
- volba typu sedadla podle typu a závažnosti zdravotního postižení
- zajištění stability sedu i volnosti pohybů
- zajištění vhodných ergonomických pomůcek
- snadné vstávání a usedání
- dle možnosti doplnit i odpočinková sedadla (přestávky)
- doba práce vsedě dle zdravotního stavu
- zajištění střídání poloh
- zajištění optimálních dosahových vzdáleností
- dostatečný prostor pro dolní končetiny
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat i zajištění speciálních sedadel, eventuálně jejich úprav u některých onemocnění. Například při degenerativních onemocněních kyčlí lze doporučit k odlehčení dolních končetin i tzv. polosed, (s tím souvisí i požadavek nastavitelnosti pracovního stolu).
Při jednostraném postižení lze doporučit speciální sedadla, kdy sedací plocha je rozdělena. Sklopení jedné poloviny sedací plochy umožní odlehčení kyčle a sezení jen na jedné hýždi, vhodné též pro osoby při amputaci dolní končetiny. Vhodný je též tzv. zadní způsob sezení s opěrkou skloněnou vzad, zejména u osob kteří nejsou schopni flektovat kyčel do 90°.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat osobám po cévní mozkové příhodě. Tyto osoby mají sklon k flekčním kontrakturám (patří sem i některá další neurologická onemocnění jako DMO, centrální parézy a pod). Při sedu dochází k asymetrickému tlaku na sedací plochu, kdy větší hmotnost je přenášená na stranu postiženou, pánev je posunuta asymetricky, páteř je většinou ve flexi, rotaci a deviaci. Vhodná zde může být boční podpěra sedícího, uplatnit se může též sed s možností natažení event. spuštění dolních končetin.
Na druhé straně může sed s nataženými dolními končetinami spasticitu ještě zvýšit. Tak např. ke snížení spasticity u dětí s dětskou mozkovou obrnou se podle švédských autorů osvědčil sed s fixací pánve použitím abdukční ortézy a současně s nastavením sklonu sedací plochy směrem dopředu.
Pro handicapované s mimovolními pohyby není vhodné sedadlo otočné, naopak se občas doporučuje poutací pás kolem pasu, případně stehen a sedáku v šíři nejméně 4 cm a fixací suchým zipem. Obdobně je řešeno sedadlo pro epileptiky, které je dále doplněno např. nastavitelnou hlavovou opěrkou.
Některé speciální individuální úpravy sedadel lze dále doporučit u deformit páteře. Tak např. při skoliozách, které jsou často spojené s asymetrií pánve existují sedadla s vyvýšením jedné poloviny sedací plochy k vyrovnání asymetrie pánve. U jedinců s posturální slabostí a ochablými zádovými a šíjovými svaly se hodí spíše vyšší zádová opěrka se správnou opěrou i hrudní páteře a případně též i opěrkou hlavy. K prevenci dekubitů lze navrhnout polyuretanové či gelové podložky. Především je nutno chránit oblasti, kde při sezení dochází při sedu k nejvyšším tlakům jako je např. oblast hrbolů sedacích kostí.
Počítačová pracoviště
Zvláštní pozornost je třeba věnovat ergonomickému řešení počítačových pracovišť pro zdravotně postižené osoby, jelikož i řada těžce postižených osob zde nachází pracovní uplatnění.
Tak např. u slabozrakých je možno použít digitální zvětšovač lupy, klávesnice s většími klávesami a symboly, větší obrazovky s úhlopříčkou 17–21 palců. Nevidomí pak využívají klávesnice s Brailovým písmem a se zvukových prostředků se používají hlasové výstupy. Pro občasnou práci vstoje lze doporučit pracovní stůl s nastavitelnou výškou, který bývá obvykle užší. Výhodné je pak použití plochého monitoru s připevněním na zadní část stolu. Zejména pro průmyslové podmínky či krátkodobou intermitentní práci s počítačem se doporučuje umístění monitoru a klávesnice pomocí pohyblivého ramene ke stěně. Práci lze tedy přizpůsobit pro sed i stoj, šetří se efektivně pracovní prostor.
Ergonomické pomůcky pro práci vsedě a počítače
Ergonomické pomůcky při práci vsedě mohou výrazně zlepšit komfort a pracovní polohu. I u osob zdravotně postižených lze uplatnit řadu pomůcek doporučovaných i u osob bez zdravotního postižení. Patří sem např. zádová opěrka, opěrka hlavy, sedací klíny, opěrky nohou, předloktí, držák dokumentace apod.
Jednou z vhodných ergonomických pomůcek při práci s počítačem, zejména při pořizování dat, je Ergorest. Jsou to pohyblivé opěrky předloktí, které se umisťují k přední ploše pracovního stolu. Jejich použití vede k snížení zátěže horních končetin i krční páteře a navíc přispívají ke zlepšení držení těla.
Ergorest je možno využít i pro osoby zdravotně postižené a to především při snížené funkci horních končetin (např. stavy po úrazech, parézy a pod.).
Pracovní stůl
Pracovní stůl by měl mít dle možností regulovatelnou výšku, event. i sklon. U vozíčkářů nutno pamatovat na volný prostor pro zajetí vozíčku (min. 10 cm pod stolem). Podle typu pracovních činností či typu postižení se doporučují též stoly ve tvaru „T, L“, či s vyříznutým středovým obloukem. Výhodné mohou být i přidatné opěrky předloktí, lišty na předním okraji stolu. Musí být zajištěn prostor pro dolní končetiny. Pracovní deska by měla být pevná s neklouzavým povrchem (event. doplnění protiskluznými podložkami, úchytkami apod.).
U jedinců se zvýšeným rizikem možnosti úrazů (např. epileptici, mentálně postižení jedinci) je možno navrhnout stoly oválného tvaru a bez hran. Ke snížení rizika úrazů dále zajistit vhodný nábytek (např. vestavěné skříně, poličky v takové výšce, aby se o ně nedalo zranit, na zemi koberce).
Manipulační prostor
Manipulační prostor je třeba řešit na podkladě antropometrických dat s přihlédnutím k pohybové restrikci, ovládače a pomůcky musí být umístěny v dosahu. U osob zdravotně postižených jsou dosahové vzdálenosti obvykle nižší. Pozn. Pro uživatele invalidních vozíků jsou základní požadavky na rozměr vozíku, manipulační prostor včetně dosahových vzdáleností apod., uvedeny též v nové ČSN EN ISO 11064-3.
Pracovní poloha – při každé pracovní činnosti by měla být pracovní poloha stabilizovaná, doba pracovní činnosti by měla bý přiměřená. Dle možnosti zajistit střídání pracovních poloh.
Pracovní činnost – při pracovní činnosti horními končetinami je třeba respektovat fyzickou kapacitu z hlediska rozsahu pohybů, síly, vytrvalosti a pohybové kordinace.
Pro ulehčení práce používat vhodné typy nářadí a pracovních prostředků (např. širší držadla, úprava tvaru a hmotnosti nářadí), využívat různé typy kompenzačních pomůcek (držáky – např. pro psací náčiní, úchopky, apod). U jedinců se snížením hybnosti a síly horních končetin lze využít dále i jednoduchá, podpěrná závěsná zařízení. Často používané nástroje (např. vrtačky, utahováky a pod) je vhodné zavěsit na pérové konzoly. Pro ulehčení práce horních končetin lze např. u osob se syndromem karpálního tunelu využít místo manuálních nůžek elektrické nůžky. U administrativních činností též zajistit umístění písemností v optimálních dosahových vzdálenostech, nejlépe před pracovníkem (ne vzadu) a pokud možno v tenčích složkách písemností. Pro počítačová pracoviště lze doporučit kompenzační pomůcky pro ovládání klávesnice (např. ústy, hlavou), alternativní typy myší apod. Vhodné je využití opěrek předloktí či zápěstí a to podle typu činnosti (či postižení) pevné nebo pohyblivé, kratší nebo delší. Tak např. u osob s mimovolními pohyby, které mohou ztěžovat přesné práce se hodí pevné opěrky celého předloktí s pevným opřením ruky.
Ergonom pak může dále zasahovat i do úpravy samotného pracovního místa např. úpravou pracovní výšky, hloubky a dosahových parametrů. Tak např. u nevidomých a slabozrakých pracovníků by pracovní prostředky měly být umístěny v konstantní a dosažitelné vzdálenosti a označeny hmatovými symboly.
Nelze opominout ani ovlivnění fyzikálních faktorů, zejména osvětlení a hluku. Úprava světelných podmínek je u osob se zrakovým postižením nezbytná. Důležitá je též barevná úprava pracoviště umožňující lepší orientaci v prostoru. Kontrola nadměrné hlučnosti je pak třeba u jedinců s poškozením sluchu, avšak i u osob se zrakovým postižením, kde převládá orientace dle zvukových signálů.
MUDr. Sylva Gilbertová, CSc., RMA Centrum, s. r. o. Praha
Ing. Jakub Marek, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.
Foto: archiv autorů
Převzato z časopisu Stolařský magazín 7-8/ 2010
Více informací na www.stolmag.com
