05.02. 2023
Ergonomie? Prosím vás, k čemu?
Ergonomie
Pozorní lidé si kladou otázku, proč se ergonomie v praxi tak málo respektuje. Ještě tak nejvýše její pojmenování využívá a zneužívá povrchní marketink nebo se na ni odvolávají někteří designéři, aby vypadali zajímavě.
Při realistickém pohledu do praxe ale vidíme, jak lhostejně neergonomicky se stále vybavují počítačová pracoviště, navrhují interiéry s kvalitami mikroklimatu „nemocných budov“, zapomíná se na vtipné inovace WC mís pojišťující hygienu, v učebnách se používají dataprojektory s minimálním respektem ke kvalitnímu podání obrazu, grafici navrhují informační systémy s lhostejností k mezinárodní komunikační gramatice, výrobci produkují počítačové klávesnice ignorující principy vnímání,
Českým drahám navrhne inteligentní inženýr ukázkově ergonomický vagón a ony pak jeho příklad nechtějí využít pro další výrobu, schopný pedagog na ČVUT vytvoří komplexní systém ergonomického vzdělávání pro obor management techniky, ale projektanti strojů jej využít nemohou, prodejny „lákají“ v zimě zákazníky přetopenými interiéry, ve kterých déle vydrží jen personál v tričku nebo jiné obchody obtěžují nakupující podřadnou reprodukovanou hudbou, při které je nejlépe rychle nakoupit a zamířit ke dveřím.
Je důležité odborně pochopit důvody, které k takovému přístupu vedou. Každý člověk oplývá různou výší devíti typů inteligence. Nevzdělaní lidé mluví většinou jen o třech typech sloučených pod inteligenční kvocient (IQ). Nejvýše ještě připojí vzpomínku na existenci emoční, ale nevědí si s jejími kvalitami příliš rady.
Ve výše uvedených ergonomických problémech hrají ale důležitou roli dva náročnější typ lidské inteligence – a sice intrapersonální a interpersonální. Ta první umožňuje člověku správně vnímat potřeby vlastního těla, ta druhá podporuje vnímání jiných jedinců i celých sociálních skupin, proto se jí někdy říká také „inteligence sociální“. Nedostatek prvního typu vede ke lhostejnosti k ergonomickým kvalitám vztaženým k nám samotným. Lidské tělo je „bohužel“ svým způsobem velmi přizpůsobivé, a tak u méně vnímavých jedinců vytváří dojem, že přizpůsobovat mu prostředí a produkty vlastně není nutné, „je to zbytečná práce navíc, kterou je třeba si ušetřit“. Nedostatek druhého typu inteligence vede k ignorování potřeb druhých, u kterých nejvýše předpokládáme, že mají nejspíše podobné vlastnosti jako my.
Podceňování ergonomie nemá snadné řešení. Lidé s nedostatkem vyšších typů inteligence a jednostranná orientace marketinku na povrchní typ komfortu bude ještě dlouho kazit svět. Nadšená aktivita jedinců s nimi nepohne. Především je třeba dostat základní vzdělání o interakci lidského těla a prostředí do výuky jak běžných škol, tak návrhářů a jejich manažerů. S tím nyní pracuje projekt České vědecké společnosti pro ergonomii nazvaný „Ergonomie do škol“. Pro vzdělávání ovšem je nezbytné vybavit základní testovací laboratoře tak, jak byly ve školách běžně vybaveny laboratoře fyzikální nebo chemické. Dalším prvkem, který pomůže, je pak postupné nastavení legislativy (podobně jak je tomu v ekologii), která neumožní svobodné rozhodování výrobců, zda ergonomii chtít či ignorovat.
My si však v oboru designu ale především řekněme, že každý, kdo nerozezná skutečné ergonomické vlastnosti včetně psychických, je amatér, který si nezaslouží než výsměch.
Jan Hozák
