Design Cabinet CZ

21.03. 2023

Ergonomie v Národní galerii

Recenze

Pozorní přátelé umění si všímají, že téma ergonomie je stále častěji aktuální i v prostoru volné tvorby. Tedy pouze ti, kteří znají aktuální definici ergonomie (human factors), jež se zabývá celkovou interakcí lidského organismu a prostředí, v níž dominuje psychika. Nedávno na toto téma web Design Cabinetu CZ zveřejnil článek o výstavě Fragility v Galerii Rudolfinum.

Nyní se problémem interakce člověka a prostředí zabývá výstava mezinárodně známé české umělkyně Evy Koťátkové ve Velké dvoraně Veletržního paláce nazvaná Moje tělo není ostrov. Velké ploše haly dala autorka podobu obrovského těla, částečně lidského, částečně rybího. Návštěvníci se soustřeďují na dílčí instalace, ve kterých mohou interaktivně zkoušet prožívání různých témat. Podstatu díla Koťátkové netvoří ani tak vystavené výtvarné prvky, jako spíše slovní podněty k nim vázané. Například interaktivní objekt nazvaný „Těla na cestě“ komentuje: „Nabídnout zázemí pro krátkou zastávku na cestě, nabrání sil a odpočinek. V žádném případě nezavírat okna a dveře. Uzavřený prostor tělům způsobuje napětí a paniku.“ To je vybídnutí k tiché osobní aktivitě, při níž slovní komentáře a hluk neruší citlivé vnímání. Tradiční kolektivní galerijní animace zde mohou vše jen pokazit.

Zatímco čistě vizuální interakce s výtvarným uměním představuje tradiční formu uměleckého sdělování, tento přístup umožňuje komplexní prožívání. Je paradoxní, že s ním dříve přicházejí autoři volné tvorby, zatímco by měl být už dávno samozřejmostí v oblasti designu. Například ve Veletržním paláci souběžně instalované výstava architektury prezentující mnohé prvky designu nabídku takovou možnost ani náznakem nezvažuje.

Charakteristické je také, že tradiční mainstreamová výtvarná kritika (například John Hill - https://artalk.cz/2023/02/13/ryba-vyvrhla-sve-vnitrnosti/#comment-119236) dokáže na výstavu reagovat jen v sociologické rovině okořeněné módními preferencemi, ale psychologie jí uniká. Je to způsobeno nejen tím, že věda o lidské duši se na oborech historie a kurátorství umění neučí, ale zejména proto, že společenské vědy a vědy o člověku stále nedokázaly překročit příkop, který je odděluje. Přiznejme si ale, že tím trpí i samotná ergonomie, kde také spolupráce vědců oborů psychologie a fyzické medicíny velmi pokulhává. Máme tedy nejen v oblasti umění ještě stále hodně práce před sebou. Rozhodující ale je nejdříve pochopit její smysl.