12.05. 2019
Hans Bellmann – švýcarská legenda Bauhausu
Historie a osobnosti
Letošní imm cologne probíhalo ve znamení mohutných oslav 100letého výročí založení legendární školy designu Bauhaus v německém Dessau. Každá firma, která někdy přišla do kontaktu s osobnostmi tamních pedagogů, jako Ludwig Mies van der Rohe, Walter Gropius, Marcel Breuer nebo další, to dala zřetelně najevo.
Ve stínu těchto osobností jsem objevila dalšího člověka, kterého bych tu nečekala. Je totiž Švýcar a o nábytkové tvorbě této země jsem předtím nikdy neslyšela. Narazila jsem na něho ve firmě Horgenglarus, která mne už v roce 2017 doslova oslnila kráčejícími loutkami, vytvořenými z jednotlivých komponentů produktů firemního designéra Hanse Bellmanna. Skupinka sedmi kráčejících loutek „Riesen mit Zwerg“ (Obři s trpaslíkem) vyvolala přímo senzaci a palbu dotazů. Loutky údajně vznikly právě v umělecké škole Bauhaus, kde Bellmann v letech 1931–32 studoval. Bellmannovy loutky nechyběly ani na letošním imm cologne a zřejmě se navždy stanou firemními maskoty. Horgenglarus předvedl tři reeditované Bellmannovy projekty: židle GA, ateliérový stůl a stohovatelný stolek. Čtvrtým produktem byla tzv. jednobodová židle, která je od roku 1951 bez přerušení ve výrobě.
Ze života Hanse Bellmanna
Hans Bellmann si pro svůj život nevybral právě tu nejvhodnější dobu. Narodil se v roce 1911 ve švýcarském Turgi německým rodičům. Vystudoval architekturu ve švýcarském Badenu a v roce 1931 odešel do dessavského Bauhausu. Po 5 semestrech studia získal diplom ozdobený podpisem Ludwiga Miese. Bylo to doslova za 5 minut dvanáct. V dubnu 1933 byl Bauhaus uzavřen. Pedagogové jako Wassily Kandinsky, Lilly Reichová, Alfred Arndt a další ale natrvalo ovlivnili jeho tvorbu. Ludwig Mies van der Rohe přijal Bellmanna do svého ateliéru v Berlíně, což lze pochopit jako ocenění Bellmannových schopností. Bellmann se ale z politických důvodů už v roce 1934 vrátil domů a svůj postoj proti národně-socialistickému režimu vyjádřil vrácením německého pasu. Švýcarské občanství získal opět na poslední chvíli – dva týdny před vypuknutím druhé světové války. Byla to už druhá válka v jeho životě.
Doma pracoval pro významné architekty. Podílel se mimo jiné na konstrukci pavilonu pošty a silničního provozu pro švýcarskou národní výstavu v Curychu v roce 1946. Ve stejném roce založil vlastní ateliér, kde vznikly objekty jako napínák, koloniální stůl nebo židle Einpunkt (jednobodová). Jeho produkty se vyznačují absolutní ekonomikou použitých prostředků a jasných tvarů bez ozdob. Je zde jasně čitelný vliv Bauhausu spojený s typickými rysy poválečného života jako především nedostatek zdrojů. Bellmann se tímto zařadil k průkopníkům klasické moderny.
Další jeho poloha je v úrovni designového poradce, například pro výrobce kuchyní Therma. Pro vizionářskou výstavu „Umění a bytová kultura“ v muzeu umění v Lucernu navrhl Bellmann sál s vitrínami v roce 1951. Dům na břehu jezera Greifen byl první architektonický projekt realizovaný Bellmannem v padesátých letech. Mimořádný projekt se vyznačuje ojedinělým členěním prostoru: dětský pokoj, kancelář a ložnice jsou umístěny v otevřené galerii.
Ve výčtu Bellmannových aktivit nelze opomenout jeho významnou pedagogickou aktivitu ve Švýcarsku, USA a v Německu. V roce 1953 ho Max Bill jmenuje zvaným profesorem hostujícím docentem na Schule für Gestaltung v Ulmu, která je vnímána jako pokračovatel Bauhausu. Tam potká svého učitele z Dessau – Josefa Alberse. Stávají se přátely a diskutují spolu o umění a designu, ale také o významu archivu Bauhausu. Pro Expo 1964 v Lausanne navrhne nový telefon a podílí se na projektu sídliště v Muri.
Bellmann byl poznamenán okolnostmi své doby. Zajímal se o nové technologie, materiály a výsledky výzkumu. Svojí prací v průmyslovém sektoru značně ovlivnil interiérový dekor ve Švýcarsku a průmyslové navrhování poválečné doby. Švýcarská asociace umělců tuto aktivitu ocenila udělením 12 cen „Dobrý tvar“.
Jeho návrhy odrážely životní styl poválečných let s jasným vlivem obou Bauhausů. Byla to doba poznamenaná nedostatkem zdrojů i probuzením potřeby permanentní tvorby. V osmdesátých letech odešel do Hong-Kongu na pozvání bývalého studenta, který mu nabídl práci v ateliéru architektrury. Navšívil Šanghai, Xian a Velkou zeď. Hans Bellmann jednoznačně patří k průkopníkům evropské moderny. Jeho bohatý život se završil v roce 1990 ve věku 79 let.
Ludvika Kanická
Zdroj: Tiskové materiály firmy Horgenglarus
Foto: archiv autorky
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 5/2019
