Design Cabinet CZ

18.09. 2012 - 01.10. 2012

Helsinki – World Design Capital 2012

Výstavy

Srdečně Vás zveme do Helsinek – World Design Capital 2012.

Everyday Discoveries

Helsinki se připojily ke světovému trendu pořádání velkých designérských počinů, jak je tomu nějakých dvacet let v Evropě. Staly se světovým městem designu 2012 - World Design Capital.

Dlužno podotknout, že ve Finsku je od 50. let dvacátého století design každodenní součástí života obyvatel této země. Na rozdíl od designu zemí kolem Středozemního moře je to však především design pro všední den (a samozřejmě i svátek) prezentovaný vždy velmi kultivovanou a neokázalou formou. Podobně je to s finskou architekturou. Mimo jiné zde v minulosti hrála roli protestantská etika, která zůstala v jistém kódu v tvorbě architektů a designérů dodnes. Finové si na pompu nepotrpí.

Zářijové Helsinky jako světové město designu se jevilo podobně střízlivě, ačkoliv zde proběhlo více než 130 akcí spojených s designem včetně Helsinki Design Week a veletrhu Habitare Fair. Hlavní akcí byla výstava Everyday Discoveries - International Design House Exhibition, která probíhala v přestavěné Kattilahalli (plynárenské kotelně) v průmyslové zóně Suvilahti (u průmyslového přístavu). Celá oblast zažívá proměnu na kulturní centrum. V době výstavy se v průmyslovém areálu objevila také sestava „vesnice kontejnerů", kde se prezentovaly různé ateliéry a designérské skupiny z celé Evropy. Strunu na ekologické téma, které je Skandinávii blízké, rozezněli především Britové, kteří zde vybudovali visutou zahradu plnou běžné zeleniny.

Samotná nosná výstava Everyday Discoveries v Kattilahalli představovala prolínání dvou způsobů prezentací designu. Po vnitřním obvodu budovy se prezentovaly jednotlivé země - Japonsko, Rakousko, Francie, Litva, Maďarsko a Belgie (Vlámsko).

Na ose budovy se prezentoval kurátorský výběr mladých finských kurátorek, které koncipovaly výstavu v několika blocích s různými obsahy: Icon, Invisible, Gathering, Inovation, Tradition reinterpreted a Imagination. Oslovily různé země, aby poslaly národní tipy do jednotlivých kategorií. Z nich pak samy vybíraly a různě je v kategoriích přiřazovaly. Českou účast si vzalo na starost teritoriálně nejbližší České centrum ve Stockholmu. Jeho ředitelka Marcela Straková musela mít pevné nervy, protože jí tým domácích kurátorů a odborníků zasílal nové a nové tipy, z nichž si nakonec finské kurátorky vybraly v kategorii Icon kubistickou dózu Pavla Janáka, v kategorii Invisible versatilku z roku 1946, v kategorii Gathering židli 002 od Jaroslava Juřici, porcelánový pes Petra Hůzy byl vybrán do kategorie Tradition reinterpreted, sexuální pomůcky Whoop-de-doo Anny Marešové do kategorie Innovation a logopedická kniha Jany Tiché a Petry Valentové Živěna sbírá ostružiny do kategorie Imagination.

Finským kurátorkám se podařilo shromáždit do jednotlivých kategorií produkty z 23 zemí. Soubory a vztahy vybraných předmětů byly zajímavé, ale v mnoha ohledech nesouměřitelné. Navíc chyběl výběr exponátů z takových designérských velmocí, jako je Německo. U exponátů byly jen jednoduché finské popisky se jménem autora a země, odkud pocházejí a datem vzniku. Takže bylo někdy těžké pochopit, čím je daná věc důležitá, jaká je její filozofie, a proč byla do dané kategorie vybrána. Anglické popisky s výkladem visely zmenšené na

bočních stěnách kontrukce, a bylo komplikované znovu je přiřazovat k exponátům. U některých produktů byly fotografie jejich funkce a způsobu využití, ale u mnoha jiných nebyly, ač by si to zasloužily. To se týkalo například i naší dětské logopedické knihy Živěna sbírá ostružiny, která stála v polici jako torzo a nikdo netušil, k čemu slouží, a proč na výstavě je, ačkoliv splňovala kritéria výběru, a byla ve své kategorii ojedinělá. Přes tyto výtky byl výběr produktů viděn skandinávským prizmatem zajímavý.

Zajímavé byly také expozice jednotlivých zemí - Japonci sázeli na prezentaci řemesla, Rakušané na historické ikony, Francouzi pod patronací A.P.C.I. (vystavovali i v bývalém Design centru ČR) se vymykali představením vynikajícího průmyslového designu, Litevci zaujali nostalgickou ukázkou elektrických spotřebičů, které se vyráběly na jejich území v dobách, kdy byli součástí Sovětského svazu v kontrastu se současnou tvorbou mladých designérů a studentů jejich designérských škol, Maďaři sázeli na řemeslo a Vlámové (Design Flanders, vystavovali také v Praze v bývalém Design centru ČR) byli jako vždy vtipní ve schopnosti hry s minulostí a nadsázkou v současnosti.

Česká republika mívala s Finskou republikou čilý obchodní styk. Nevím, jak je tomu dnes, ale málokterý mladý Fin něco o ČR a jejích produktech (od průmyslového designu po předměty životního stylu ví (s výjimkou piva a hokeje). Alespoň ne ti, s nimiž jsem se bavila. Ještě, že ve finské televizi běží reklama na škodovku. Ovšem, jen na Citigo. Škoda, že nemá naše vláda, potažmo její ministerstva jasnou strategii, jak produktivně český průmyslový design ve světě propagovat. Protože je co propagovat, a je co prodávat.

A ještě něco

Finové jsou opravdu úžasní. V Helsinkách, kde nezaslechnete troubení aut ani halasné výkřiky na ulicích, kde všechno tiše plyne a perfektně funguje, kde máte pocit naprostého bezpečí v každém ohledu, si myslí, že by se spěchající obyvatel města měl na chvíli zastavit a zameditovat si. Srovnat rychlost každodenního valícího se davu Václavským náměstím a poklidný pohyb Finů a návštěvníků Helsinek na korsu Esplanadi by jejich mínění hodně relativizoval. Nicméně proto v době, kdy se město stalo centrem světového designu, postavili úchvatnou „archu Noemovu", meditační prostor, kde zůstává Středoevropanovi rozum stát. Zážitek je neopakovatelný - stojíte opravdu uvnitř skvostného dřevěného lodního chrámu, který nenese žádný náboženský symbol. Pouze světlo a dřevo a tvar, z něhož se tají dech.