19.10. 2020
Inteligentní nebo hloupý design proti Covidu?
Design v souvislostech
Během jarního vystupňování epidemie coronaviru mnohé školy designu pyšně hlásily: přispěly jsme šitím roušek! Jen ale část studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se intenzívně po úvodním odborném výzkumu zabývala tvarováním a materiálem ochranných prostředků, takže jejich práce přinesla skutečný užitek.
Připomeňme, že před viry chrání spolehlivě jen roušky z nanomateriálu speciálního střihu a utěsnění kolem výstupku nosu s pevným a současně pružným a neklouzavým upevněním přes zátylek. Roušky z běžného textilu upevněné ležérně volně za uši jsou v podstatě jen formální dekorací pro uspokojení městské policie. Odborná média je také výstižně přirovnala k telefonům s rotačním ciferníkem z 60. let 20. století, kdybyste s nimi chtěli rychle volat z Prahy do New Yorku. Přiléhavost je rozhodující, státní testovací laboratoř ve VÚBP dává certifikát funkčnosti jen ochranným prostředkům, které propustí maximálně 2% kontaminovaného vzduchu. Zkuste si představit, kolik desítek procent projde štěrbinami vedle nosu. Soudobé navrhování i výroby jsou přímo posedlé inovacemi a novými technologiemi, takže každý, kdo ignoroval technologii nanomateriálů a inovativní tvůrčí řešení přiléhavosti byl úplně mimo trendy.
Inteligentní design podle nového pojetí vzniká s maximálním využitím všech devíti typů lidské inteligence. Prvním typem je inteligence logická, která společně s verbální a prostorovou je součástí IQ. Logika je základem vědy a ta jasně popisuje, jak se virus šíří, co jej zachytí, co jej ničí, a co nikoliv. Při aplikaci těchto poznatků nelze používat žádné pocity, dojmy a přibližnosti nebo tzv. „selský rozum“, na které mnohdy lidé mohou spoléhat.
Znalost emoční inteligence (EQ) nám pak pomůže při užívání ochranných prostředků. Nezvyk v nás bude vytvářet dojem, že nepříjemný pocit z roušky a trochu ovlivněné dýchání je důležitější, než účel – ochrana před nemocí. Lidé, kteří umějí pracovat se svými emocemi, ale roušku kvůli tomu nesundají.
Sociální inteligence nás pak upozorní, že vždy se najde nemalé množství neukázněných lidí, kteří budou roušky chybně odkládat, vyhlašovat různé akce proti jejich užívání a pro uspokojení svých nezvládnutých emocí se vysmívat těm, kteří je nosí. Člověk s rozvinutou sociální inteligencí s takovými skupinami počítá, nepřekvapí jej a už vůbec nemají šanci ovlivnit jeho jednání.
Ekosystémová inteligence nám pomůže pochopit a správně pracovat s různými typy a koncentracemi dezinfekčních prostředků.
Nejdůležitější pak vždy je inteligence hodnotová/existenciální (SQ): I kdybychom sami měli jakýkoliv důvod riskovat onemocnění, nebudeme ohrožovat druhé, třeba už jen špatným příkladem.
Práce studentů designu na ochranných prostředcích tak byla typický příkladem toho, že návrhy řešené a kontrolované jen anebo především z hlediska estetiky jsou povrchně formální a nezaslouží si žádné ocenění. Školy designu, které nemají své výukové a testovací laboratoře se těžko mohou vyrovnat s požadavky doby.
Tomáš Fassati
