14.03. 2010

Jak proběhly klauzury na Fakultě Umění a designu v Ústí nad Labem?

Recenze

Stejně jako každý konec semestru byla atmosféra ve škole nabita očekáváním; nezvykle mnoho studentů pobíhalo po chodbách s kusy silonu v ruce, pátrajíce po kladívku či izolepě nebo s právě vytištěným portfoliem v ruce, aby tak dokončili svou instalaci, a tím završili svoji klauzurní práci.

Vše bylo tedy dokonale připraveno pro zraky ctěné poroty i pro veřejnost, která se mohla zúčastnit jak samotných obhajob, které probíhaly 23. 2. 2010, tak si práce v klidu projít kterýkoli jiný den do pátku 26. 2. 2010.
Porota pro katedru designu měla před sebou nelehký úkol. Během jednoho dne měla ohodnotit práce studentů z ateliéru Design interiéru - pod vedením prof. akad.arch. Jana Fišera, Produktový design - pod vedením doc. akad. soch. Alexiuse Appla a Design keramiky pod vedením doc. akad. soch.Pavla Jarkovského.
Jako nezaujatý pozorovatel jsem mohla být přítomna průběhu obhajob v ateliéru Produktového designu. Téma letošních klauzur v sobě neslo mnoho možností, ale také úskalí. Studenti se zabývali obnovitelnou energií - z vody, větru a slunce.

Každý se vypořádal se zadaným tématem po svém a řešení bylo opravdu různorodé. Vzhledem k obtížné problematice, do které museli studenti proniknout, aby tak mohli hledat nová řešení a využití přírodní energie, často docházelo k ostré polemice, mnohdy až k lehce arogantním poznámkám, které i zamrzely. Přestože studenti byli otevřeni kritice a účelem obhajob měla být konfrontace s nezávislými odborníky ve svém oboru, ať už technicky či designově orientovaném, čím dál víc mi unikal smysl a podstata celého projektu.
Jde o to, že projekt, který mladí designéři po dvouměsíčním vývoji takto prezentují, je ve fázi návrhu a před sebou má ještě dlouhou cestu mnohdy na několik let, než se dopracuje do fáze, kdy je připraven nabídnout se potenciálnímu zákazníkovi; jak po technické tak designové stránce. To, co by tedy podle mě mělo být předmětem diskuse, je podstata a princip, na kterém je projekt vystavěn. Inovace a uchopitelnost, smysl experimentu a posun dále díky položené otázce.

Takových řešení bylo podle mě v ateliéru profesora Appla mnoho. Celkový dojem ještě podtrhlo nové využití 3D tiskárny, díky kterému modely vypadaly opravdu profesionálně.
A co všechno tedy v ateliéru Produktových designérů vlastně vzniklo?
Základní téma ENERGIE se nakonec rozdělilo do mnoha podob; od solárních baterek a svítilen až po elektrické vozíky a větrné elektrárny.

Představujeme několik zástupců ateliéru, kteří dodali k přiloženým fotografiím sami komentář.

 

Tereza Svobodová

Foto: Nela Tréšková, Lucie Táborská

Anna Marešová - Green Props
Green Props je vertikální větrná elektrárna se jmenovitým výkonem 100kWh, která je určená do vyšších poloh, kde by běžné horizontální elektrárny měly značný problém, pokud jde o stabilitu za ztížených povětrnostních podmínek. Tvar elektrárny nebyl zvolen náhodou. Díky výpočtům vyšlo najevo, že kónický tvar je pro tento typ elektrárny a její aerodynamickou stabilitu nejvhodnější.

Kryštof Činčera - Wind Catcher
Chytač větru je lehká mobilní horizontální lopatková větrná elektrárna z odlehčených materiálů. Ve čtyřech krocích lze snadno rozložit do výšky 3 metrů bez použití jakéhokoliv nářadí. Elektrárna je ve složené podobě válcový balíček o rozměrech 120x650mm.

Marek Baláž
Nabíječka autobaterií PLUS MÍNUS je designovaná tak, aby si každý dokázal nabít autobaterii, aniž by se potýkal se složitým ovládáním nebo zbytečnými funkcemi. Nasazuje se přímo na póly baterie. Nabíječka je malá, skladná a umožňuje nabíjení přimo v automobilu.

Iva Jančová
Sunfloris je solární elektrárna na přeměnu slané vody na vodu pitnou. Kus od mořského pobřeží se na vodu rozmístí několik speciálních zabarvených solárních panelů od firmy GreenSun s vlastním filtračním zařízením. Získaná energie je následně využita k filtraci vody a potrubím vyvedena na břeh.

Lucie Táborská S.M.L.O.K. vz. 2010
Aku svítilna s možností nabíjení tužkových akumulátorů sluneční energií solárním panelem, dynamem poháněným kličkou či nabíječkou. Diskonuje třemi rovnými a třemi sklopenými parabolami, a kompasem. Je z odolného plastu, a tak je svítilna vhodná i do zhoršených klimatických podmínek. Existuje civilní a armádní verze.

Adam Dvořák - Elektronický vozík na přepravu zavazadel
Vozík vychází ze starého rumunského modelu. Jeho tvar je upraven pro snadnější obsluhu. Na rozdíl od ostatních modelů má odnímatelnou regulovatelnou střechu a je opatřen dvěma elektromotory na jednotlivých zadních kolech. Rolovací plachta, baterie se dobíjí na boku, LCD display, to jsou jen některé z vylepšení pro větší komfort a snadnější obsluhu.

Sergej Kuckir
Práce se zabývala malou skládací větrnou turbínou vhodnou pro camping a různé expedice a vůbec potřebou energie v outdoorových podmínkách. Vertikální 500 W turbína lze snadno a rychle složit do malého tubusu a díky hi-tech materiálům je velmi lehká a pevná. Slouží pro dobíjení elektronických zařízení a přístrojů.

Perla Kratochvílová
SOLA je příruční plastová svítilna dobíjená pomocí solární energie. Po jejím obvodu je obal, který je pokrytý solárními články a po jeho rozbalení nám zvětšuje nabíjecí plochu. Tím se stává nabíjení rychlejším a účinnějším.

Martina Kleinová
Jedná se o solární slunečník vějířovitého tvaru který se dá díky svému vějířovitému tvaru složit. Vějíř je ukotven do zásobníku na baterie které se díky solární energii dobíjejí. Má variabilní nohu a ukotvující klíč.

Veronika Fialová
Větrná elektrárna Energo o výkonu 1kW je určena pro ostrovní provoz (například pro chatu bez elekrické přípojky). Její tvar je navržen tak, aby měl co nejmenší odpor vzduchu, splňoval veškeré požadavky pro tento typ elektárny a při tom její vzhled byl elegantní a příjemný pro oko.

Josef Majrych - dynamo Dynamo

Dynamo má tvar malého kola. Ve středu kola jsou umístěny magnety a cívka. Guma umístěná po obvodu zajišťuje lepší otáčení dynama a převod kinetické energie. Uchycení tohoto dynama je velmi jednoduché - stačí nasadit na vidlici a dotáhnout kličkou, která umožňuje pohodlnější instalaci, úpravu během jízdy, či sejmutí.

Vit Fendrych
FIN je nový způsob získávání energie z vodního proudu pomocí vlnění těla elektrárny kopírujícího sinusoidu. Toto vlnění připomínající pohyb mořského úhoře je jednoduše zpřevodován do rotačního pohybu hřídele umístěné v „páteři", ta vede energii do alternátoru umístěného v hlavě. Je určen pro řeky i mořské proudy (celý proces je podložen funkčním modelem).

---