12.04. 2011
Jak se mění tělesné charakteristiky české dětské populace?
Novinky
Postupné změny zdravotní péče, změny socio-ekonomických podmínek v naší společnosti a výživových možností spolu s uplatněním moderních poznatků v péči o děti lze hodnotit v převážné většině jako pozitivní. S těmito změnami proto úzce souvisí i změny nebo posuny v růstu a vývoji dětí a dospívajících, které se projevují v posledních více než padesáti letech vesměs urychlením všech vývojových fází jedince. Pravidelné monitorování růstu populace je tedy základním předpokladem pro zachycení dlouhodobých změn základních tělesných charakteristik, a tím i pro kvalifikované sledování a hodnocení růstu jednotlivců v preventivní lékařské péči i při odhalení a léčbě závažných onemocnění.
Tradice antropologických výzkumů dětí a mládeže v České republice (dříve Českých zemích Československa) je ve světě zcela ojedinělá. Výsledky a uchovaná data z těchto výzkumů dávají možnost hlubší analýzy dlouhodobého vývoje tělesných parametrů české populace, a to i v souvislosti s některými socio-ekonomickými podmínkami. První rozsáhlý antropologický výzkum dětí a mládeže v Českých zemích Rakousko-Uherska provedl český lékař a antropolog prof. J. Matiegka, který v roce 1895 prostřednictvím učitelů obecných a měšťanských škol antropometricky vyšetřil téměř 100 000 školních dětí ve věku 6 - 14 let. Výsledky publikoval v roce 1927. Další studie podobného rozsahu i zaměření navázaly na tento výzkum až v období po 2. světové válce.
První poválečný celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže (CAV) byl uskutečněn v roce 1951 a byl zaměřen především na zjištění zdravotního a výživového stavu populace. Další studie pak navazovaly v desetiletých intervalech. Garantem těchto výzkumů byl vždy Státní zdravotní ústav, v poválečném období přejmenovaný na Institut hygieny a epidemiologie. Zatím poslední, 6. CAV proběhl v roce 2001 a bylo do něj zahrnuto více než 60 000 dětí a dospívajících od narození do 19 let z celé republiky. Vedle základních tělesných rozměrů jsou zjišťovány i některé socio-ekonomické údaje o rodině, ve které dítě vyrůstá, o jeho výživových zvyklostech aj. Vždy je zjišťována tělesná výška, hmotnost a obvod hlavy. Podle možností jsou tyto rozměry doplňovány o další, jako je obvod paže, břicha a boků, případně délku chodidla.
V intervalech mezi těmito výzkumy bylo provedeno mnoho dalších antropologických výzkumů, které se zabývaly zjišťováním dalších tělesných rozměrů. Protože veškeré studie jsou finančně podporovány ministerstvem zdravotnictví, jedná se vždy o zaměření využitelné především ve zdravotnictví. Pro soukromou sféru jsou přístupné pouze výsledky veřejně publikované.
K čemu antropologické výzkumy slouží?
Jak již bylo řečeno, ojedinělé datové soubory, které máme k dispozici, umožňují provést detailní analýzy růstu za uplynulých 60 let. Zásadním výsledkem výzkumů je nejen zachycení dlouhodobých změn, ale především aktualizace pomůcek, které umožňují lékařům hodnocení individuálního růstu každého dítěte. Takovou pomůckou jsou percentilové (růstové) grafy, které pomáhají porovnat naměřené hodnoty základních tělesných rozměrů s údaji platnými pro celou populaci. Česká republika (resp. bývalé Československo) patří mezi nemnoho (přibližně 17 %) zemí, které mají vlastní referenční data. Ostatní země většinou přejímají růstové grafy doporučené Světovou zdravotnickou organizací. Tyto grafy jsou vytvořeny jako grafy průměrné pro mnoho populací, nejsou pro českou populaci specifické a jejich vypovídací schopnost je proto pro naši populaci nižší.
V percentilových grafech jsou většinou znázorněny čáry, které odpovídají hodnotám 3., 10., 25., 50., 75., 90. a 97. percentilu referenčních údajů. Padesátý percentil, tj. prostřední silná čára ve všech růstových grafech, vystihuje nejčastější hodnotu tělesného znaku v referenční populaci. Čím jsou další křivky vzdálenější od této střední čáry, tím jsou jejich hodnoty extremnější. Hodnoty směrem nahoru od střední čáry odpovídají hodnotám vyšším než průměr populace pro daný věk, hodnoty směrem dolů odpovídají hodnotám nižším než průměr. Po zakreslení zjištěné hodnoty konkrétního dítěte do grafu je možno okamžitě porovnat sledovaný údaj s hodnotami jeho vrstevníků daného věku a zjistit případnou odlišnost od normy. Z grafů jsme tedy schopni vyčíst i variabilitu daného znaku pro každý věk dětí od narození až do 18 let.
Na grafu 1a, 1b je uveden příklad růstového grafu tělesné výšky pro chlapce a dívky, který slouží k posouzení přiměřené hodnoty tohoto rozměru vzhledem k věku. Běžně jsou v pediatrické praxi používány grafy dalších základních tělesných rozměrů, tj. hmotnosti, Body Mass Indexu a obvodu hlavy.
Růstové grafy jsou součástí přílohy pro rodiče Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého a mají je k disposici na samostatných listech i pediatři a odborní lékaři. K dispozici je rovněž software, který umožňuje snadnou kontrolu růstu jedince pomocí růstových grafů s možností vytvoření databáze naměřených hodnot. Tento program je možno nalézt na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu, http://www.szu.cz/publikace/data/rustove-grafy.
Dlouhodobé změny tělesných charakteristik
Dlouhodobé změny růstu a vývoje českých dětí a dospívajících jsou uvedeny v následujících odstavcích.
Tělesná výška
Tělesným rozměrem, který je sledován nejčastěji a změny životních podmínek nejlépe charakterizuje, je tělesná výška. Postupné zvyšování jejích průměrných hodnot můžeme pozorovat v mnoha zemích nejen u dospělé populace, ale v zásadě ve všech věkových skupinách dětí i dospívajících. Se změnou tělesné výšky souvisejí i změny dalších tělesných znaků, zejména délky dolních končetin, délky a šířky hlavy.
Analýza sekulárního trendu tělesné výšky dětí a dospívajících v České republice (dříve Českých zemích Československa) byla provedena na základě výsledků všech výzkumů, které jsou zmíněny v úvodu. K analýze byla rovněž použita data o průměrné tělesné výšce českých a moravských chlapců, kteří navštěvovali vojenskou akademii ve Vídni v letech 1800 - 1809, viz graf 2a, 2b.
Výsledky potvrdily zvyšování průměrné tělesné výšky české dětské populace ve věkových kategoriích od 7 let do dospělosti u chlapců již od roku 1800, u dívek od roku 1895 (dřívější data nejsou k dispozici). Postupné zvyšování průměrné tělesné výšky je zřetelné i v nižších věkových kategoriích (tj. od věku 2,5 roku), ovšem s tím, že patřičná data jsou k dispozici až od roku 1951.
Největší rozdíl je zaznamenán u 15letých chlapců, kdy se tělesná výška zvýšila za posledních 200 let o 30 cm. Tento rozdíl je dán jednak zvyšováním tělesné výšky celé populace ve všech věkových kategoriích, ale rovněž postupným posunem období zrychleného pubertálního růstu do nižších věkových kategorií.
V posledních letech však můžeme zaznamenat mírné zpomalování trendu ke zvyšování postavy u obou pohlaví, které je u dívek mnohem výraznější než u chlapců. Porovnáme-li rozdíly průměrné tělesné výšky chlapců z let 1991 a 2001, diference vyšší než 1 cm nacházíme pouze ve věkových kategoriích starších než 12 let s maximem 1,8 cm v kategorii třináctiletých. U dívek nejvyšší diference činí pouze 0,7 cm v kategorii dvanáctiletých.
Pubertální růstová akcelerace
Se změnami tělesné výšky dětské a dospívající populace souvisejí i změny v dynamice vývoje jedince, zejména v období puberty. Celkově dochází k urychlení vývojových fází, což je nejlépe dokumentováno postupným posunem období nástupu zrychleného pubertálního růstu (růstové akcelerace) a pohlavního dozrávání do nižších věkových kategorií.
Období růstové akcelerace v roce 1951 začínalo u chlapců v průměru okolo 11. roku, v současnosti je to okolo 9,5 roku. Období nejrychlejšího růstu (tzv. vrchol růstové rychlosti) se za posledních 200 let se posunulo u chlapců z věku 16,2 na 12,9 let. V roce 1951 byl tento vrchol zjištěn ve věku 14,1.
U dívek jsou zaznamenány obdobné trendy s patřičným časovým posunem do mladších věkových kategorií oproti chlapcům, avšak veškeré změny jsou méně výrazné. Období nejrychlejšího růstu nastává u dívek okolo 11. roku. I zde můžeme pozorovat mírný dlouhodobý posun do nižšího věku.
Období dospívání
S posunem období rychlého růstu do mladších věkových kategorií došlo i k posunu období pohlavního dozrávání. Zatímco v roce 1895 byl zaznamenán střední věk nástupu menarché u dívek 15,6 roku, v roce 1991 i v roce 2001 to bylo 13 let. Někteří zahraniční autoři uvádějí střední věk nástupu menarché v hospodářsky vyspělých zemích, který se pohybuje v rozmezí 12,6 až 13,3 roku, v závislosti na sociálně-ekonomických podmínkách dané společnosti.
U českých chlapců se období hlasové mutace, která souvisí s obdobím pohlavního dozrávání, ještě stále posunuje do nižších věkových kategorií. V roce 1991 byl střední věk mutace u chlapců 14,5 roku, v roce 2001 došlo k posunu na 13,8 roku.
Ukončení tělesného růstu
Tělesný růst chlapců byl před sto lety ukončen ve 21 až 22 letech, v současné době je to dříve než v 18 letech. U dívek je růst ukončen vždy dříve než u chlapců, v současnosti okolo 17. roku. Osmnáctiletí chlapci dosahují nyní průměrné tělesné výšky 180,1 cm, což znamená zvýšení dospělé tělesné výšky oproti roku 1895 o 12 cm. Průměrná výška současných osmnáctiletých dívek je 167,2 cm, což je o 10 cm více než v roce 1895.
Tělesné proporce
Obezita se stala jedním z vážných nepřenosných onemocnění a její výskyt v posledních letech prudce vzrůstá. Ve světě se masově rozšířilo hodnocení hmotnosti pomocí jejího vztahu k tělesné výšce, tj. pomocí Body Mass Indexu (BMI) i u dětí.
Výskyt nadměrné hmotnosti a obezity u dětí je dáván do souvislosti s některými faktory životního stylu. Bylo potvrzeno, že mezi významné negativní faktory patří vysoká porodní hmotnost, předčasné zavedení umělé výživy kojencům (doporučení Světové zdravotnické organizace je 6 měsíců výlučného kojení a pokračování kojení s doplňkovou stravou do 2 let věku dítěte), nadváha a obezita rodičů, nízká úroveň pohybové aktivity, chybné stravovací návyky a nízké vzdělání rodičů. Vzdělání rodičů je však faktorem, který silně ovlivňuje celkový životní styl rodiny včetně výše jmenovaných faktorů.
Výskyt nadměrné hmotnosti a obezity
Na tomto místě je třeba zmínit, že podíl dětí s nadváhou a obezitou v České republice je zatím v průměru nižší než v dalších evropských zemích a než v USA. Vzrůstající trend je však zřejmý, viz graf č. 3.
V grafu je uvedeno porovnání podílu jedinců s nadměrnou hmotností a obezitou v USA, Evropských zemích (včetně ČR) a v České republice v roce 1991 a 2001. Z grafu vyplývá, že situace v České republice není ještě tak alarmující jako v jiných zemích, avšak vzestupný trend zřejmý.
Závěr
Pravidelné výzkumy, zabývající se sledováním antropometrických charakteristik, jsou nutnou a relativně levnou součástí sledování zdravotního stavu populace, a to zejména dětské a dospívající. Na základě dosud získaných poznatků jsme v současnosti schopni lépe využít výsledky antropologických výzkumů jako citlivého indikátoru k hodnocení vlivu stále probíhajících sociálních a ekonomických změn společnosti. Věříme proto, že se nám podaří uskutečnit i plánovaný, již 7. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže, který by se měl uskutečnit v roce 2011.
Jana Vignerová
Státní zdravotní ústav v Praze
Převzato z časopisu Stolařský magazín 4/ 2010
www.stolmag.com
