12.03. 2013
Je to o mě. Vlastně o něm. Je to o ní.
Recenze
Já. Filip Doušek. Hejno bez ptáků. (subjektivní poznámková recenze)
Když jsem usínala, ten večer po schůzce s Filipem v La Gare, zdál se mi sen. Nad mojí hlavou letělo hejno ptáků. Když přelétali, na pravé straně mých vlasů, začalo se cosi hýbat. Jeden pták, zůstal mi ve vlasech. Ukazováčkem a palcem jsem ho chytila. Byl tak malý! A když jsem ho začala hladit, zjistila jsem, že hladí on mě, a že to není pták z hejna, ale prst na ruce mého přítele.
Vzbudils mě.
Říkala jsem si, že budu psát o Hejně bez ptáků až následující den, ale hlava měla v plánu něco jiného a celá noc byla o chytání hejna bez ptáků. Z ničeho nic jsem se vzbudila a měla myšlenku. Co s ní? Musela jsem si ji zapsat. Do tmy osvícený obličej od iPhonu a zavřené oči, to byla moje noc po La Gare.
Filipova kniha je tématem ke konverzaci s ním. Vybral si téma, já si vybrala jeho, a tak jsme si povídali. I když to bylo o ní, zajímal mě zde on jako autor.
Hejno bez ptáků nebyla knihou, která by se dala jen tak odložit. V mém případě jsem ji četla celé dny. Nutil mě k tomu samotný děj a zhodnocení správného výběru první knihy a jejího konce. Ráno jsem se vzbudila, vzala knížku a už jsem otáčela stránky a knihu. Když jsem dočetla tu první, napsala jsem Filipovi:
Vzrušuje mě její tajemství. Ztotožňuji se v určitých chvílí se všemi postavami v ní. Někdy jsem stejně zoufalá a žadonící jako ona a chci znát odpověď, jestli je to tak správně? Jindy se samozřejmostí potvrzuji jeho správné závěry, ale dohromady to nemůžu být já. Často se směju a občas se zadívám po té druhé, která mohla být první. Žárlím na autora a jeho dvanáct let, které si nedokážu představit.
Přečetla jsem druhou knihu.
Kdyby neměly tak krásnou grafickou úpravu, slepila bych je obálkami k sobě. Stal by se z nich kruh, nezávislý na čase, protože ten čas nemusí být časem společnosti, a kdo vůbec může definovat či uchopit nebo určovat čas? Obsahem jsme my. Skutečnost se zde líbá s fikcí a je těžké i při otevřených očích rozeznat jednu od druhé. Můžu přijímat skutečnost, ale nevědomě z ní tvořit fikci. Kde je potom pravda? Roviny myšlení, roviny vnímání na každé stránce, v každém slově, v každém hejnu (bez) ptáků.
Osvobodit se od ideálů.
Je to krásná kniha na pohled, vymazlená do puntíku. Hezky se mi na ni dívá. Každý v té knize je. Každý se v ní najde, chce-li se najít. A je v ní i Filip. Jeho hezký úsměv a oči jako hvězdičky. Intimní chvíle i nečekaná slova a jednání. Nakonec nic není nečekané, všechno je tak, jak má být, a klišé: Všechno má svůj čas, je pravdou, i když se mi může někdy zdát, že je všechno jinak.
„Nina hladila po vlasech Adama a Adam hladil zvíře, oba lidé si nad čímsi přemýšleli."
DOUŠEK, Filip. Hejno bez ptáků. 1. vydání Toito, 2012. 620 s. ISBN 9788026030775
Cena: 531 Kč
Koupit ji můžete zde
