17.07. 2010 - 15.10. 2010
Jiří Pačinek - Hra se sklem
Výstavy
V Sun Gallery lázeňského komplexu Spa Resort Sanssouci v Karlových Varech byla 17. 7. 2010 zahájena výstava skláře Jiřího Pačinka. Výstava seznámuje s nejnovější autorskou tvorbou jednoho z nejlepších sklářů současnosti, který pracuje s hutními technikami.
Um a virtuozita Jiřího Pačinka jsou mězi zasvěcenými již delší dobu dobře zavedenou značkou a pojmem. Již jeho působení ve sklárně Ajeto mu vydobylo renomé skutečného mistra, který se nebojí žádné výzvy a díky tomu se stal vyhledávaným spolupracovníkem každého, kdo přichází na huť s chutí vyzkoušet něco nového a odvážného a zároveň chce mít jistotu, že pan „huťák" má dobře zvládnutou malou i velkou násobilku svého řemesla.
Pačinkovy autorské počiny představené na komorní výstavě v karlovarském lázeňském hotelu jsou dobře charakterizovány titulem výstavy, navrženém samotným autorem: „Hra se sklem". Pačinek si sklem skutečně hraje s bezprostřední klukovskou radostí a zároveň poctivým chlapským zanícením. Suverenita s jakou se chápe „krátkého" českého skla, které neumožňuje dlouhé rozjímání nad konečným tvarem, bere dech nejen laikům, ale především těm, kdo vědí, zač je toho loket.
Lehkost je pouze zdánlivá. Napadlo mě při prohlížení exponátů přirovnání ke Zdeňku Burianovi. Na otázku, jak se připravuje například na vytvoření figur z živočišné říše, které vypadají jako živé, dává lakonickou odpověď: „Mám to v kebuli". Ovšem je jasné, že toto prosté konstatování má oporu v podobě důkladného obeznámení s objekty zobrazení a hlavně v dobré znalosti, co sklo snese a co se s ním dá všechno provádět. V Pačinkově případě člověk navíc snadno uvěří, že ze skla se dá vytvořit v podstatě cokoliv.
V době, kdy vizuální umělci a teoretikové umění zkoumají nejzazší výspy individuální autentické výpovědi prostřednictvím nejsoučasnějších médií, chápe se Pačinek prastarého materiálu s tisíciletým rodokmenem; s hrdostí a potěšením z horkého skla od ruky a „z kebule" formuje ptáky, zvířecí lebky, mořskou havěť, bazilišky, vázy v benátském stylu. Nebojí se velkých rozměrů, nepohrdá miniaturami. Je si dobře vědom své role. Nepovažuje se za umělce, ale za „pouhého" řemeslníka a neopomine zdůraznit, že všude vystupuje jako český sklář. A v hlavě to má dobře srovnané nejen pokud jde o mistrovsky stylizované výtvory. Není náhodou, že pracuje „z volné ruky" a obejde se bez forem. Podle jeho slov má české sklářství největší šanci právě v tom, že kreativita a zkušenost umožňuje dělat věci, které jsou jedinečné a vzpěčují se sériovosti dané repetitivním využitím sklářských forem.
V životopise má Pačinek dobře zapsané významné sklářské výtvarníky, se kterými pracoval a kteří si váží jeho schopností. Dovolím si tvrdit, že v současné době je již Pačinkovo jméno takovou ochrannou známkou, že nejeden slavný výtvarník rád poznamená, že jeho dílo vzniklo ve spolupráci s tímto výjimečným mistrem sklářského řemesla. Mistrem, který dokazuje, že česká sklářská tradice není prázdným slovem a už vůbec ne pouhým skansenem pro turisty. Při zahájení výstavy jsem si dovolil přirovnání hutních sklářů k muzikantům, kteří si jdou zahrát pro radost i po koncertu, když už mají „odpracováno". Prostě proto, že je jejich práce baví. To jsem ještě nevěděl, že Jiří Pačinek večer vyrazí na karlovarskou Vřídelní kolonádu, kde je celé léto v provozu malá pec v rámci 10. Festivalu uměleckého skla a bude tam bavit sebe i přihlížející svým uměním. Uměním, od slova uměti.
Výstava ve Spa Resort Sanssouci je k vidění do 15. října.
Jiří Pačinek se narodil 3. července 1972 v Litoměřicích.
V roce 1987 byl přijat na Střední odborné učiliště sklářské v Novém Boru, kde v roce 1990 s vyznamenáním ukončil studium v oboru sklář.
Ve stejném roce nastoupil do stálého pracovního poměru ve sklárně Chřibská 1414, která je zaměřena především na výrobu hutního ručně tvarovaného skla.
Významným a zásadním dnem pro život a současnou sklářskou tvorbu Jiřího Pačinka byl pak 3.červen 1992, kdy byl přijat jako sklář/zadák do firmy AJETO (tehdy ještě pod názvem NOVOBOR), a to přímo do sklářské dílny Petra Novotného.
V září roku 1995 odcestoval na tříměsíční pracovní stáž do sklářského studia Leona Applebauma v americkém Rochesteru a po svém návratu do sklárny AJETO, která již sídlila v Lindavě, byl jmenován mistrem sklářské dílny.
Pravidelně se účastní mezinárodních sklářských sympozií, konferencí a jiných profesních a uměleckých setkání jak v Evropě, tak i v zámoří, například IGS v Novém Boru, mezinárodní festival skla Glasstage v německém Zwieselu, Glass Art Society v USA a celé řady dalších akcí.
Jeho tvorba získala i oficiální ocenění, například v soutěži Řemeslo a umění, kterou organizuje Sklářské muzeum v Novém Boru se v roce 1994 umístil na druhém místě, v roce 1997 dokonce na prvním místě a v roce 2006 na místě třetím..
Během své dosavadní kariéry měl možnost tvořit sklo pro celou řadu světově proslulých umělců, designérů a architektů:René Roubíček a Miluše Roubíčková, Bořek Šípek, Leon Applebaum, Rony Plesl, Sem Schanzer, Louis Sakalovski, Charles Parriott, Anna Torfs a mnoho dalších.
Kromě velkorozměrných, technicky náročných dekorativních plastik, které jsou inspirovány především figurativně, se ale Jiří Pačinek věnuje i tvorbě čistě užitkových objektů, jako jsou vázy, mísy, talíře a další předměty. Ty se v průběhu let staly součástí nejen soukromých uměleckých sbírek, ale i kolekcí několika designových firem a galerií uměleckého skla a designu.
V roce 2008 odešel ze sklárny Ajeto a založil vlastní huť v Lindavě.
Jiří Pačinek
Lindava 82 471 58 Cvikov
Tel.: +420 487 752 502 Mobil: +420 774 636 376
Email: info@pacinekglass.com
www.pacinekglass.com
Více informací podá kurátor výstavy Jaroslav Polanecký
Jaroslav.polanecky@ujep.cz + 420 733 127 829
