Design Cabinet CZ

21.01. 2022

Kdo je skutečným výhercem soutěže na grafický design středočeské dopravy?

Novinky

Přesto, že se vítězný návrh na barevné řešení karoserií hromadných dopravních prostředků Středočeského kraje setkal s oprávněnou kritikou, je třeba říci, že ze všech dosavadních řešení je výtvarně nejkvalitnější. Odborná kritika mu vytýkala praktické funkční nedostatky, jako například špatný podnět pro cestující při hledání dveří nebo narušení potřebného kompaktního vjemu vozidla, které je v městské vizuální změti z hlediska bezpečné orientace důležité.

Jestliže se ale dlouhou dobu od ukončení soutěže s výjimkou propagačních vozidel stále setkáváme s nově nasazovanými autobusy s amatérským designem „Klausovy“ trikolóry, musí nás to vést k celkovému zamyšlení na tím, kdo a jak ovlivňuje vzhled středočeských dopravních prostředků. Původně byla na všechny dopravní prostředky mechanicky aplikována pražská žlutočervená kombinace vycházející z vlajky hlavního města, jež heraldicky respektovala barevnost metropolitního erbu. Jen žlutý tón byl změkčen lomením do krémové. Je zajímavé, že tuto barevnost od 50. do 80. let 20. století celostátně přejímaly také motorové jednotky železnice.

První změna nastala s nasazením nových tramvají Škoda 14T, které namísto žluté/krémové použily dvojkombinaci stříbrná – červená. Ke kvalitnímu, do značné míry futuristickému designu, který vznikl ve spolupráci se značkou Porsche, se to hodilo. Barevné řešení skříně následujícího typu ale již bylo výtvarně problematické, byť vizuálně funkční, neboť podporovalo vjem dveří. Ke kompaktnosti působení celku karoserie sice nepřispívalo, ale alespoň jej svislým členěním nerozbíjelo. Zajímavým poznatkem při pohledu na tramvaje Škoda 15T přetvořené reklamou je, že samotný tvar jejich designu působí harmonicky.

Grafické schéma použité na posledním typu tramvaje ale bylo později násilně aplikováno na jeho předchůdkyni „Porsche“, což rovněž vedlo k potlačení tvarových kvalit jejího designu. Další násilný zásah viděla veřejnost na nízkopodlažně rekonstruovaných legendárních vozech T3. Design se tvářil retrospektivně, ale přitom nerespektoval původní barevné řešení uznávaného designéra Františka Kardause z 60. let minulého století. Vnesl také do barevnosti nově používaný stříbrný tón, který vůbec neodpovídá době výroby původních tramvají. Odborníci samozřejmě s chutí podotknou, že tento nedostatek je maličkostí oproti kýčovité hrůze, která vznikla rekonstrukcí interiérů „tétrojek“.

V dalším období před výše zmíněnou soutěží se v Praze začaly objevovat autobusy s barevností české národní trikolóry. Jednoduchá aplikace na jejich karosérii sice nevedla k potlačení přirozeného tvaru vozidel, sama o sobě ale byla zbytečně kontrastní a bylo cítit, že není návrhem profesionála, ale produktem nějaké dvojice kamarádů úředník-inženýr. Ti se samozřejmě postarali o pozitivní PR a vnímaví lidé se začali děsit, čím se nám to zanedlouho zahltí veřejný prostor. Jakou shodou okolností došlo zanedlouho k vypsání soutěže, není známo. Určitě ale nešlo o systematický krok vyplývající z dlouhodobého kritického sledování designu pražské a středočeské hromadné dopravy. Přesto, že soutěž nevedla k optimálnímu výsledku, lidé si alespoň oddechli, že amatérské trikolóře byla učiněna přítrž. Vývoj ještě také zpestřil návrhář designu tramvaje Škoda 15T, který zorganizoval petici proti změně barevnosti hromadné dopravy. Není se mu co divit, neboť i jako nevysoutěžený autor má právo na ochranu svého řešení před svévolnými změnami. Nicméně jeho tramvají se už nový design možná týkat nebude, neboť bylo stanoveno, že bude aplikován jen na nově objednaná vozidla.

Od poloviny roku 2020, kdy magistrát oznámil změnu barevnosti hromadné dopravy se však s výjimkou propagačních ukázek i nadále objevují nová vozidla v barevnosti trikolóry. Svébytnou informací byla mezitím zpráva v médiích sdělující, že Ropid ustupuje od modrého řešení střech autobusů. Pokud vyloučíme, že se na výsledky soutěže potichu zapomene stejně jako před léty na ministerstvu zahraničí na vítězné řešení státního systému propagace ČR, tak jde minimálně o nehospodárné vyhazování finančních prostředků. Další nehospodárnost můžeme očekávat, prosadí-li se zbytečná rekonstrukce železničních City-Elephantů. V době před epidemií se o to pokoušela lobby některých firem se zavádějícím odůvodněním, že sedadla potřebují nezbytně modernizovat a bez wifi dneska už nikdo vlakem jezdit nebude. Je pravdou, že interiér dvoupatrových jednotek je od počátku ergonomicky nekvalitní po mnoha stránkách, ale za hranou životnosti ještě dlouho nebude. Nehospodárný plán odstavila na vedlejší kolej epidemie, ale opakované snahy lobbistů prozrazují, že není všem dnům konec. Pražští a středočeští zastupitelé bohužel se svými úředníky nesou v této rovině jen vágní politickou odpovědnost, která je nedostatečně motivuje. Smutné je, že jim svěřené instituce třeba v rezortu školství nebo kultury často nutí k přehnané úspornosti, která je na úkor kvality jejich činnosti, ale sami šetřit nehodlají.

Uvidíme tedy, zda a kdy se začnou autobusy, vlaky a tramvaje v nové barevnosti objevovat. Zatím za vítěze soutěže musíme realisticky považovat nikoli grafické designéry, ale politiky s úředníky, s jejichž kontraverzními výsledky práce se na pražských a středočeských komunikacích do dnešních dnů setkáváme.