12.01. 2021
Kdy nastane Nový rok designu?
Design v souvislostech
Koncept „nového“ se stal ve druhé polovině 20. století zastaralým a omšelým.
Stěží najdeme dnes něco více obtěžujícího a nudného... Pojmenování vžitých manipulativních postupů současné ideologie konzumu je proto čím dál tím potřebnější.
Z uměnovědného kolokvia Forfest 2015
Do nového roku si lidé zvykli dávat různá předsevzetí, aby tím podpořili déle zrající hlubší myšlenky, které všední povrchní praxe dlouho nedokázala dostat do života. A protože to často nefungovalo, mnozí rezignovali, že nemá smysl si žádná předsevzetí dávat, neboť to dopadne stejně, jako vždycky. Je jasné, že hlubší řešení to mají vždy těžší než nějaké komerčně efektní nápady. Odpověď na otázku, jak jim pomoci do života, představuje vždy komplex seriózních úvah, které je třeba mnohdy opakovat téměř do nekonečna. Je ale jasné, že zabývat se povrchními inovacemi je pro inteligentního člověka jen ztrátou času. Pokusme se proto u příležitosti nového roku 2021 alespoň stručně podívat na několik myšlenek, které by mohly podnítit Nový rok designu.
Rozhlédněme se po českém prostoru, zda přeci jen někde něco opravdu inspirativně nesvítí. V samotné tvorbě převažují komplexně nevyvážená řešení, kde dominuje estetika nebo lákadla neužitečného povrchního komfortu, které ve spolupráci se sofistikovaným marketingem dokážou nejen zakrýt nedostatky produktů, ale také vytvořit často silný dojem neexistujících kvalit, zejména ekologických, ergonomických, ale mnohdy i ekonomických a etických. Neznamená to, že by někteří tvůrci nebo firmy neměly dobré úmysly například v oblasti ekologie, ale většinou nejsou dost důslední a neznají ekologickou problematiku dostatečně komplexně a do hloubky. Ostatně mnohdy ani nemohou být důslední, protože konkurence těch nepoctivých by jim těžko umožnila přežít na trhu, neboť komplexní ekologie je krátkodobě velmi nevýnosná.
Kvalitu v rámci tržního mechanismu dokáže podpořit nezávislé testování (které je mnohdy opakem marketinkových průzkumů oblíbenosti a lidových „recenzí“ na internetu) a nepovrchní komplexní odborná kritika.Testování ve prospěch uživatele (ten je důležitější než zákazník) má u nás zatím velmi slabou pozici. Provádí je Sdružení na ochranu spotřebitelů se svým časopisem D-TEST, o jejichž existenci se však nenáročná veřejnost téměř nezajímá. Autoři z oblasti kritické publicistiky jednak nemají odborné předpoklady pro komplexní hodnocení (včetně objektivního testování) a ani dostatečnou motivaci se takovou „přízemní prací“ zabývat. Vždyť přeci existuje dost příjemných možností psát o stylově obdivuhodných pracích designérů, kteří se trochu dotkli i dalších kvalit, takže jsou pro čtenáře dostatečně atraktivní, aniž bychom je museli zatěžovat abstraktním myšlením o kvalitách neviditelných. Může za to samozřejmě také nevhodně nastavený motivační systém grantů a finančních podpor vědeckých institucí, který ignoruje společenský efekt uměnovědných prací a nedokáže pracovat na hlubší úrovni se společenskou zakázkou.
V rámci produkce teoretických textů si lze samozřejmě všimnout některých poměrně kvalitních prací, které se dotýkají sociálních a ekologických vazeb designu. Bohužel ale téma převážně vztahují jen do politické roviny, aniž by jej předtím dostatečně provázaly s poznatky psychologie, antropologie a etiky. Politické prosazování sociálních myšlenek bez podpory uvedených věd vede jen k povrchním vítězstvím, která nejsou dostatečně pevným východiskem pro další vývoj společnosti. Lidstvo si to ve své minulosti už párkrát vyzkoušelo. Dnes ovšem žijeme v době mnohem intenzívnějšího rozvoje věd a je značně rizikové vymlouvat se známou větou, že lidé jsou z historie nepoučitelní.
Do jisté míry by mělo mít smysl hledat východiska problémů v oblasti vzdělávání. Kvalitní pedagogové bojují proti hrubému prakticizmu slovy: „Mnohde jinde už pochopili, že výbava dnešních mladých pro dvacáté první století nespočívá jen a hlavně v odborných znalostech. Znalosti a dovednosti musí být podloženy hodnotami. Hodnoty definují povahu člověka, formují přesvědčení, postoje i činy, a proto tvoří jádro kvality vzdělávání pro 21. století. Tím je dána také odpověď na aktuální otázku, zda má být absolvent připraven především pro provozní problémy praxe, když je tak těžké do osnov vměstnat větší množství předmětů. Leckteré věci praxe každého absolventa funkčně a rychle sama naučí, těmi se jistě nemusí ve škole ztrácet mnoho času. Vztah k hodnotám zejména česká praxe moc naučit neumí a z hlediska poznatků vývojové psychologie se musí budovat včas. Proto kultivace vztahu k hodnotovým systémům společnosti, lidského těla a přírody musí nezbytně tvořit rozhodující část výuky.“ (Ondřej Štefl)
Jaké je z tohoto pohledu vzdělávání českých designérů? Jednak velmi tradiční, neboť používá stále systém mistrovských ateliérů převzatých z akademií volné tvorby, které by možná i dnes mohly ještě částečně obhájit klasický postoj do sebe zahleděného „umění pro umění“. Ale design prolnutý přímo s mnoha rovinami reálného života? A proto se za progresívní změny na školách považuje už jen zařazování předmětů podporujících fungování trhu.Tu a tam je do vzdělávacích systémů zařazena ekologie. Hlavním důvodem ale není vztah k životnímu prostředí, ale silná legislativní regulace ekologie, proto na trhu obstojí jen ten, kdo se v ní „vyzná“. Psychologie, která odjakživa s uměním souvisí, také není na akademiích příliš pěstována. A počítejme s tím, že bude zařazena spíše ve vztahu k zavádějícímu marketingu, kterému dnes tento obor vědy slouží mnohem více než samotnému uživateli. O výuce ergonomie většina škol neví a ty, které ji zařadily, s ní pracují na úrovni minulého století, aniž by si toho byly vědomy. A základ veškeré kvality – profesní etika podporující orientaci v hodnotovém systému by se měla vyučovat alespoň formou diskusního semináře. Na to však zatím nikdo ani nepomyslí.
Je zajímavé, jak příklady kvalitních škol designu z historie zůstávají dnešními akademiemi a univerzitami ignorovány. Slavný Bauhaus přinesl řadu kvalitních řešení jak ve skladbě předmětů, kde byl kladen mnohem větší důraz na poznání člověka – tvůrce i uživatele, tak ve způsobech vyučování. Dvojice uměleckého a řemeslného mistra ve vedení jednotlivých ateliérů by dnes měla být motivací pro účinná soudobá řešení. Stejně slavná škola v německém Ulmu dokázala po 2. světové válce mimořádně zareagovat na podnět rozvoje technologií včetně kybernetiky a vytkla si úctyhodný cíl udělat ze svých absolventů „šlechtice mezi designéry“, což se projevilo v inspirativním řešení skladby vyučovaných předmětů. Podotkněme také, že vědecké přednášky nenesly dnešní charakteristicky podceňující označení „doprovodné disciplíny“, které jen přisluhují „královně umění“. Byly rovnocennou součástí vědomě integrovaného systému vedoucího k profesionalitě. Ten ovšem může vycházet jen z přesvědčivé filosofie, jakou Bauhaus nebo Ulm samozřejmě měly. Zkuste hledat mezi dnešními školami ve světě formulaci jejich myšlení. „Sloužíme trhu?“ Spíše ale „Posluhujeme trhu!“ V rozdílech významu obou slov je skryta podstata problému.
Filosofii školy velmi snadno prozradí složení školní rady. V některých převažují umělci, vzácně mají dobré postavení společenskovědní obory. Škola, která by měla ve své radě zastoupeny vyváženě i další vědní obory, které tvoří součást produkce a hodnocení designu, by byla na české poměry příliš odvážným, nelehko prosaditelným činem. Připomeňme jen z nedávné doby snahu bývalého rektora VŠUP prof. Jindřicha Smetany, který po svém nástupu do funkce prohlašoval: „Musíme položit větší důraz na druhou část přívlastku v názvu naší školy, musíme být více průmysloví.“ Vše ale zůstalo při starém, nenašel se dostatek názorů, které by myšlenku podpořily.
Ve školách nejde jen o skladbu předmětů, ale zásadně také o didaktické metody. Už v závěru 20. století upozornil teoretik Jan Michl na důsledky modernistického pojetí výuky vedoucí k dominanci vizuality a odtržení od hmatové a utilitární reality. Chybný přístup pak intenzívně podpořila změna metod prezentace v UP muzeích. Dnešní vývoj technologií tento trend dále posiluje, vše se navrhuje ve virtuální rovině a přes všechny doplňkové snahy tak nevizuální kvality dále unikají kontrole. Problematickým završením může být užití naivně do nebe vychvalovaných 3D tiskáren, kdy už si designér ani neohmatá přímo technologii výroby, byť třeba jen při řemeslné výrobě modelu produktu. Řešením je posílit ve školách designu rozvoj výukových (ale i výzkumných) laboratoří. Je bohužel typické, že školy, které se takto progresívně chovají, nebudí v povrchním světě vůbec pozornost. Víte o tom, které školy u nás více či méně opouštějí ateliérový model výuky vytvořený a vhodný pro volnou tvorbu, nebo které školy v Evropě kladou důraz na laboratorní výuku?
Stále více se oprávněně zabýváme fenoménem výzkumu prováděným uměleckou tvorbou a módně nazýváme kdeco „laboratořemi“, ale na druhé straně výzkumu v rovině funkčnosti, ekologie, ergonomie, ale i etiky se bráníme. Ani samotný smysluplný „výzkum uměleckou tvorbou“ není vinou nedostatečné spolupráce praktiků a teoretiků dostatečně veřejně prezentován a společensky využíván.
Na uvedené myšlenky lze jistě také reagovat tradičním neškodným prohlášením „Já myslím, že to není až tak zlé“. Nebo „Věřím mladé generaci, která snad problém do jisté míry cítí a jistě se s ním dokáže postupně vypořádat!“ Zda je to až tak zlé, závisí značně na poněkud různorodé funkčnosti našich kontrolních emočních mechanismů, které z jejich dostatečné spolehlivosti vykolejily příliš rychlé sociální, technologické a ekologické změny. Mladá generace oplývá potřebnou energií a tekutou formou inteligence, ale nedostává se jí nezbytné inteligence krystalické. Ta je nezbytná pro formování hodnotné výchozí filosofie řešení nových návrhů. Proto jako vždy pomůže jen vyrovnaná generační spolupráce, která ovšem musí umět překonat škodlivý soudobý izolační trend v oněch nechvalně známých, internetem posilovaných „bublinách“. Nevíte někdo, jak na to?
Nesouhlasné reakce :-) můžete posílat na adresu institut.id@atlas.cz (thing-tank Institut inteligentního designu). Budou zveřejněny v občasníku DESIGN 4.0 – MEZIČAS.
Tomáš Fassati
