23.05. 2010
Knihovna, má láska
Design v souvislostech
Jako každý správný pseudointelektuál sním o velké knihovně. Měla by zabírat minimálně dvě stěny pracovny. Kdybych se k tomu kdy dostal, a mohl plánovat dům, začal bych od knihovny. Ta by byla srdcem domu. Ano, dnes je trendem tam postavit kuchyni či koupelnu, ale cosi to asi vypovídá o naší době.
Trošku mně děsí, při pohledu do moderních designových katalogů a časopisů, co se děje s knihovnami. Na jednu stranu dostávají neotřelé tvary, podoby obrazu, na druhé straně už ani nejsou určeny pro knihy. Každý katalogový byt či dům sice knihovnu má, ale ta je z poloviny zaplněna květináči, nádobami na cokoliv a portréty dětí předškolního věku. Druhá půlka je sice tvořena knihami, ale ve stylu: 100 nejlepších filmů historie, Salvator Dalí, Pryč s břichem, Tajné dějiny Říma, Příroda od A po Z.
Mnozí z vás se jistě setkali s knihovnami, které ani nelze naplnit knihami - při plné zátěži se police ohýbají, prohýbají a trpí předo-zadní nestabilitou. Zkrátka, dnes se s velkou knihovnou nepočítá. Představa nepotřeby velkých knihoven vládne napříč kvalitou designových návrhů - od interiérového designu pro paničky na předměstí, po ultra-intelektuální a designové koncepty pro největší postmodernisty. Knihovna musí být, ale malá, aby nepřekážela. Je paradoxní, jak se v průběhu věků obrátila role kuchyně (nebo koupelny) a knihovny v rámci interiérového uspořádání.
Knihovna je přitom celoživotní výpovědí o vlastním osudu. Probírat se knihovnou kohokoliv cizího je mnohem větší intimita, než probírat jeho spodní prádlo.
Nejprve malá sbírka poezie a několika románů, obstaraná v antikvariátech během středoškolského studia, je rozšířena o tvrdě intelektuální literaturu během let vysokoškolských. Posléze se přidají vybrané tituly z knihovny po prarodičích. Následují léta střízlivého, ale vytrvalého přibírání, knihy k narozeninám, dary i vlastní nákupy, knihovny po dříve zemřelých kamarádech. Poslední velké rozšíření obstará knihovna po rodičích. Pak už je pomalu čas knihovnu předat dál. Jen sezení mezi knihami s takovou historií dává pocit nehynoucí rodinné sounáležitosti, nemluvě o inspiraci, kterou nám poskytují autoři.
Místo toho jsou dnes knihy vybírány tak, aby barevně a tvarově ladily do designové „knihovny." Představa, že stylový Mac obstará veškeré potřebné informace, je samozřejmě pravdivá. Když se ale podíváme například na stylistickou úroveň internetových článků (právě přečtené řádky mohou posloužit za odstrašující příklad), zjistíme, že něco na těch knihách bylo (neplatí pro Pryč s břichem). „Běžný" internetový článek je téměř vždy povrchní, zatímco kniha často nabízí smysluplný „background" (neplatí pro Pryč s břichem a Tajné dějiny Říma).
Kniha je spojením s informacemi, které na první pohled nepotřebujeme. Kdo chce žít moderně (na povrchu) pouze s informacemi, které „potřebuje", knihovnu nepotřebuje. Kdo se touží ve všech směrech pevně usadit, patrně by měl odsunout koupelnu či kuchyni ze středu svého domu.
Daniel Zeman
