Design Cabinet CZ

05.02. 2023

Konvenčnost až katastrofální

Design v souvislostech

Teorie jednání charakterizuje konvenčnost jako podporu lidské a společenské existence, která pomáhá napodobováním řešit problémy, pro které by člověk neměl vlastní předpoklady. Je to tedy v mnoha případech nezbytná forma jednání, se kterou je třeba běžně počítat. Pokud ovšem u jedince nebo sociální skupiny konvenčnost příliš (nebo i zcela) převáží, není to dobré. Je důležité si všímat, že k takové situaci došlo v prostoru edukační činnosti, která doprovází výstavy umění včetně výstav designu.

Již v 80. létech minulého století si pracovníci banskobystrické Galérie F při cestách do zahraničí všimli, že vedle kolektivních hlasitých animačních aktivit existují v muzeích umění také formy individuální tiché formy edukace. Provází je většinou promyšleně vytvořené interaktivní pomůcky. Staví na tom, že umělecké dílo také většinou vzniká v tichém individuálním kontaktu s člověkem. Kolektivní hlasité aktivity kolem něj mohou pak zamýšlené autorovo sdělení zcela potlačit nebo nevhodně změnit. Ne, že by nebyly vůbec vhodné, ale je třeba je užívat s rozmyslem a citem jen v některých případech, kdy se po odborné úvaze ukáže, že nebudou škodit. Česká praxe však jede jako parní válec. Animace jsou vnímány jako samozřejmá a optimální metoda, citlivé analýzy problémy v teoretické reflexi chybí.

Ne že by interaktivní prvky umožňující individuální tichou aktivitu v našich galeriích vůbec neexistovaly. Netvoří však hlavní a trvalejší rovinu práce s divákem a pracovníci muzeí jejich užití neumí funkčně analyzovat a dále rozvíjet. Současně si neuvědomují, že animace jsou naopak velmi vhodné pro užité umění, ale tam musí být spojeny s mnoha možnostmi interakce návštěvníka s designovými produkty. Základ pro takovou činnost mohou tvořit muzejní výukové laboratoře navracející se k někdejší činnosti uměleckoprůmyslových muzeí. O nich se u nás již delší dobu mluví, ale praxe je vůči těmto myšlenkám hluchá.

Stejně tak si většina lidí zabývajících se edukací u nás nevšimla, že už dlouhá léta je možné v zahraničí zakoupit různé edukační interaktivní pomůcky v museum-shopech. U nás téměř vůbec ne, zato si však můžete koupit předražené suvenýry, kterým budete dělat galeriím bezplatnou reklamu.

Protože edukační téma se stalo v galeriích v posledním období módou, jsou občas připravovány semináře a vydávány texty, které se mu věnují. Je však neuvěřitelné, jak jsou organizátoři a autoři těchto činnosti izolováni v bublině, která dovnitř nepropustí nic než konvenci animací volného umění. A ještě si při tom mnozí myslí, jak jsou progresívní.

To je ovšem podle teorie jednání také typická forma ochrany těch méně schopných, kteří se přirozeně obávají nápaditých jedinců a skupin, že by mohli ohrozit jejich postavení. Všímavý pozorovatel si jistě uvědomí, že takový typ jednání nalezneme ve všech oblastech lidské činnosti. Bývá tam často předmětem oprávněné kritiky, která může vývoj posunout dopředu. Všimli jste si ale nějaké kritiky edukační činnosti v nás?