28.08. 2024 - 27.10. 2024
Křídla moře přenáší: Taj jemnosti – Míla Fürstová
Výstavy
Přestože je v první řadě malířka a grafička, s její tvorbou se v běžném životě nejspíš setkal téměř každý… Pokud jste posluchači skupiny Coldplay či jste v supermarketu zaznamenali v roce 2018 změnu etikety na láhvích minerální vody Mattoni, protnula se vaše cesta s umělkyní Mílou Fürstovou (*1975). Osud jí zavedl do Anglie, avšak dětství strávené v Hradci Králové je pro ni nevysychající studnou inspirace, a tak se sem vrací se svou výstavou Taj jemnosti aneb Návraty domů.
Výstava Taj jemnosti v Muzeum východních Čech v Hradci Králové nabízí unikátní vhled do tvorby dnes již etablované umělkyně Míly Fürstové (vlastním jménem Miluše). V rámci dvou sálů a též s využitím prostor schodišť a předsálí představuje retrospektivní pohled na její výtvarnou cestu – návštěvník se seznamuje s jejími školními pracemi, sleduje postupné nacházení osobitého uměleckého výrazu prorůstajícího do její volné tvorby. V druhé místnosti může divák přihlížet zrodu coveru pro album Ghost Storie (2014) skupiny Coldplay a také vizuálu pro Mattoni k jejímu 145. výročí. Tímto však spolupráce Fürstové s jinými subjekty nekončí, spíše naopak – vytvořila cover pro album Double Cover (2018) Miro Žbirka a Anima (2020) skupiny Vesna a ilustrovala trojici klenotů české literatury Kytici Karla Jaromíra Erbena (2020), Babičku Boženy Němcové (2021) a Máj Karla Hynka Máchy (2023). Její dílo Mateřská láska posloužilo jako předloha velkoformátové instalace na fasádě hotelu Premier Inn.
„Moje dětství se stalo mým pevným přístavem, do kterého se ve své tvorbě ráda vracím dodnes.“
– Míla Fürstová, 2024
Příběh Míly Fürstové demonstruje, co může vnést do světa designu umělecká duše, je-li jí poskytnutá dostatečná autonomie, a pokud se spolupracující strany dokáží naladit na stejnou vlnu. Umělec většinou potřebuje přiměřenou míru volnosti a pocit, že jeho tvorba vyvěrá z jeho nitra, a to i tehdy, když dílo vytváří na zakázku pro někoho jiného. Fürstová se sama chce v současné době věnovat hlavně své volné tvorbě, do povědomí široké veřejnosti se však dostala právě díky spolupráci s hudební skupinou Coldplay. Bylo jí dopřáno též uznání v její domovině, kterou v mládí musela opustit, protože dveře vysokých uměleckých škol jí v Čechách zůstaly zavřené. V Anglii získala magisterský titul na Royal College of Art a nastartovala svou kariéru. Na albu s Coldplay pracovala přes dva roky a jednalo se o spolupráci oboustranně obohacující. Její vizuály vznikly na základě hlubšího pochopení nejen tvorby zmíněné skupiny, ale též jejích členů a Coldplay se při skládání alba inspirovali zase jejími díly, která zaplnila celé nahrávací studium. Její „křídla“ se tak vznesla na billboardech nad Londýnem a byla ve spolupráci s animátory rozpohybována do podoby upoutávek k jednotlivým písním. Od těchto křídel už nebyla dlouhá cesta k druhým – „českým“ křídlům pro Mattoni.
„Mateřství převrátilo můj život naruby, z mé lodičky se stal koráb, kolébka, miska, vlaštovka, prostě všechno, co může přetékat láskou, klidnit bolest a být pramenem dalšího růstu.“
– Míla Fürstová, 2024
Právě motiv křídel a letu či cesty je pro tvorbu Fürstové typickým. Její umělecký slovník je poměrně stálý, čehož si mohou diváci na výstavě povšimnout. K nejčastějším symbolům patří papírová lodička, která obrazy proplouvá již od roku 1997 a znázorňuje umělčin pohled na život jako nikdy nekončící cestu. Představuje též variabilitu, možnost změny či proměny. Dalším tématem je vnímání sebe sama, svého místa ve vesmírném řádu, introspekce. Právě proto často můžeme v dílech vidět autorku samotnou. V posledních letech k její tvorbě neodmyslitelně patří také mateřství, které je pro Fürstovou velkým zdrojem inspirace – v obrazech nacházíme motivy hnízda, ženských šatů či krinolín a též její dvě děti. Umělkyně spřádá větší příběh, svět, který prostupuje skrze jednotlivá díla. Loďky se plaví z papíru na papír, perlové korálky se zakutálejí do nejzazších koutů. Z jedné roviny vyrůstá nová, napříč časem a prostorem, s pečlivostí a něhou odhaluje nitro věcí. Odebírá vrstvu po vrstvě a nechává sama sebe i přihlížejícího diváka nakouknout pod povrch, pod konstrukci věcí i lidských těl jejichž duše se vznášejí v tělech zvířat jako ve vesmírných korábech. Odhaluje dvojakost věcí, máloco je pouze jedním – její les je zároveň chrámem a její chrámy jsou neseny sloupy silnými jako kmeny stromů.
„Trvalo to pak ještě mnoho let a mnoho let, než jsem si uvědomila, že velká témata a svůj styl hledat nemusím, že to, jak se dívám na svět, bylo formováno od útlého dětství.“
– Míla Fürstová, 2024
Umělecký jazyk Fürstové však nevychází pouze ze subjektivity či jejího nitra, navazuje na dlouhou tradici evropského umění, na nějž četně odkazuje jak stylovými, tak více doslovnými citacemi. V jejích dílech vidíme Masacciovu perspektivu, konstrukční přístup Michelangela Buonarroti, perspektivní paradoxy Mauritia Cornelia Eschera, anděly Fra Angelica, Amora a Psyché od Canovy či jeleny jako symboly zázraku či duše hledající poznání. Na první pohled něžné a krásné obrazy tedy skrývají něco více, znalost kulturní historie, středověké ikonografie i autorčinu vlastní životní filozofii. Na druhou stranu něha a krása s její tvorbou úzce souvisí. To je v současné době vnímáno někdy jako problematické. Preferována bývá tvorba expresivní až rozervaná, křičící do světa všechny jeho bolesti a útrapy. Snad i proto je důležité, že je dopřána pozornost umělkyni, která se rozhodla zachycovat, jak sama říká, malé všednosti, které vnímá až jako posvátné relikvie, zázraky. Svět, se všemi svými vadami, skrývá zázraků nepřeberně mnoho. Vyrovnávat se s jeho nástrahami nelze, pokud lidstvo zapomene, proč stojí za to vzdorovat. Proto v sobě výstava Taj jemnosti neskrývá jen jemnost, ale také tajemství a sílu.
„Když sedím ve svém ateliéru v Anglii a kreslím tenoučkou linku skrze svíčkou zakouřený vosk pokrývající kovovou matrici (…), hlavou se mi prolínají příběhy z mého dětství a mísí se s mou současností.“
– Míla Fürstová, 2024
Technika leptu, kterou Fürstová využívá, není v dnešní době natolik obvyklá. V jejím pojetí se však jeví jako velmi atraktivní, protože autorka volí velké formáty a skládá svá díla z několik na sebe navazujících tiskových ploch. Nebojí se též barevnosti a experimentu s prostorem. Nezřídka své lepty umisťuje jako koláže na podklad černého sametu, využívá průstřihů, klade tisky do více rovin, aby vznikla trojrozměrná díla či je kombinuje s technikou sítotisku na skle. Pro její tvorbu je důležité napojení na přírodu, rostlinné prvky se v jejích dílech nenacházejí jen jako motivy, ale také je přímo využívá při výtvarném procesu.
„Mojí největší životní výhrou byla a je láska, do které jsem se narodila a která mi pomohla složit papírovou lodičku mého života tak, aby se mohla vydat na daleké cesty.“
– Míla Fürstová, 2024
Výstava Taj jemnosti aneb Návraty domů v Muzeum východních Čech v Hradci Králové je zajímavá nejen vystavenými díly a atraktivním příběhem alba Ghost Storie, ale také svým instalačním přístupem. Tvorba Míly Fürstové není dokonalá, jako není dokonalý ani svět, který znázorňuje, jejím ilustracím by snad prospěla menší popisnost a dopřání prostoru pro čtenářovu imaginaci, avšak autorčin přístup slibuje, že příznivci její tvorby se mohou těšit na to, kam umělčina papírová loďka ještě dopluje. Když Fürstová uviděla své dílo reprodukované na velkých billboardech, což se přeci jen poštěstí málokterému umělci, zažila záchvěv pochybností. A právě tyto zdravé pochybnosti ji jistě povedou k další a další práci ve vytváření vlastního zcela unikátního snového světa, ve kterém je možné překračovat všechny hranice.
„Pokud můžeme každý den udělat jen jednu jedinou věc, žasněte na tím velkým zázrakem, jehož jste součástí!“
– Míla Fürstová, 2024
Výstava Taj jemnosti aneb Návraty domů probíhá v Muzeum východních Čech v Hradci Králové do 27. 10. 2024.
Kurátorka výstavy: Markéta Pražáková
Úterý až neděle 10–18 hodin, poslední středa v měsíci 10–20 hodin
Web muzea: https://www.muzeumhk.cz/
Citace Míly Fürstové pocházejí z katalogu Taj jemnosti/Delicate matters vydaného k výstavě v Hradci Králové v roce 2024.
Julie Vojtková
Foto: Jitka Vojtková
