25.09. 2022
Laura Serra a Maxime Forest: Žijeme modernismem 24 hodin denně
rozhovory
Le Corbusier navrhl v Marseille v roce 1952 kolektivní dům Unité d'habitation. Tato majestátní stavba má unikátní atmosféru, která na vás dýchne hned u hlavních dveří. Celá budova je zahalena v jemném šeru kromě tří pater přístupných veřejnosti. V jednom najdeme hned dvě galerie vedené Laurou a Maximem, milovníky a obdivovateli designu a architektury. Během našeho rozhovoru nám přiblížili jaké je žít v jedné z nejikoničtějších budov moderní architektury a proč si do své galerie vybrali právě kolekci Blocks od Adély Bačové.
Oba jste vystudovali politologii. Odkud se zrodil nápad na založení galerie?
Maxime: Ano, potkali jsme se během studia, po jehož skončení jsme se přestěhovali do Paříže. Já jsem zde ve studiu pokračoval až do získání titulu PhD., Laura se na rozdíl ode mne zaměřila na studium Fashion a Design Managementu na Institutu Français de la Mode, ze kterého získala další magisterský titul. Zjistili jsme, že tato kombinace dovedností byla ideální pro pozdější založení galerie.
Laura: V odvětví designu jsme začali pracovat zhruba před deseti lety. S Maximem jsme v té době žili v Čechách, já jsem pracovala pro fashion značku, které jsem pomáhala s rozvojem ve střední Evropě. Během našeho pobytu jsme zjistili, že je Česko zajímavé z pohledu architektury a designu, který na ní často navazuje.
Jaká byla cesta k proniknutí do světa designu a architektury?
Laura: O vlastní galerii jsme snili už několik let před jejím otevřením. Pobyt ve střední Evropě nás v názoru ještě utvrdil. Začala mě velmi zajímat lokální tvorba a současný design. Nejdříve jsem francouzské publikum prostřednictvím online galerie a různorodých projektů seznamovala s místním modernistickým designem. Díky silnému propojení středoevropského designu s architekturou jsem zároveň budovala i svůj vztah k moderní architektuře. Proto pro nás byla myšlenka otevřít galerii v kolektivním domě Unité d'habitation od Le Corbusiera velmi smysluplná.
Maxime: Práce ve společenských vědách a designu zároveň se stala mou profesí. Snažím se neustále stírat hranice mezi oběma odvětvími. Trávení jak pracovního, tak osobního života v modernistické budově zapsané v Unesco změnilo i můj akademický směr. V současné době učím kromě jiného o avantgardě ve východní Evropě a koordinuji další projekty s tímto tématem na Univerzitě Sciences Po v Paříži.
Inspirovala vás v začátcích nějaká jiná galerie?
Laura: Během několika let jsme si vytvořili velmi specifické zaměření, proto neexistuje žádné místo, které by ovlivnilo naše směřování. Začátkem naší cesty v kolektivním domě bylo otevření galerie a design shopu v roce 2016. Do té doby jsme se věnovali organizaci eventů ve veřejném prostoru nebo například na Designbloku.
Maxime: Stále jsme cítili, že potřebujeme větší prostor, abychom mohli eventy a výstavy organizovat pravidelněji. Proto jsme v roce 2020 ve stejné budově otevřeli naši druhou galerii. Oficiální otevření jsme spojili s projektem Manifesta, což je bienále zaměřené na současné umění. Právě teď v galerii vystavujeme umělecká díla a ilustrace od prestižní italské ilustrátorky Olimpie Zagnoli.
Několik let jste žili v Praze, co pro vás Praha a zdejší lidé znamenají?
Laura: Praha a Česká republika byla naší bránou do středoevropského designu. Zatímco Maxime prohluboval své znalosti o této zemi, já navazovala mnoho kontaktů s lokálními designéry i značkami. Prozkoumali jsme každý kout z architektonického hlediska, často s posledním číslem časopisu Dolce Vita v ruce. Praha je pro nás esencí evropského urbanismu, kde harmonicky koexistují všechny styly, a Československo je značkou, která přežila rozpad státu na dvě země. Evokuje technologickou avantgardu, perspektivní lidi a značky. Kromě designu je to místo, kde žije a pracuje většina našich přátel.
Proč vystavujete produkty od autorů a designérů ze střední Evropy?
Laura: Kvůli našemu zájmu o tento region, ale také, zejména ve Francii, kvůli tomu, že tato oblast zůstává mimo mapu světového designu. V České republice se to začalo měnit díky síle místních výrobců jako je Brokis nebo Bomma. V Polsku jsou naopak silné instituce, jednou z nich je Institut Adama Mickiewicze, který do podpory polských designérů vložil miliony eur. Skromněji je to také díky práci interpretů a kurátorů jako jsme my. Lidí, kteří jsou shodou okolností těmi, kdo dokáží o designérech a jejich výrobcích vyprávět ty správné příběhy.
Jsou produkty a příběhy autorů ze západních zemí něčím odlišné?
Maxime: Je zřejmé, že mezi jednotlivými regiony existuje mnoho rozdílů, a to z historických i ekonomických důvodů. Česká republika má mnoho společného se severní Itálií, pokud jde o propojení designu s průmyslem. Polsko je velmi vnitřně zaměřené, jedná se o velký trh s mnoha průmyslovými městy. Často je zde design propojený s typografií. Litva je místem, kde hrají jedinečnou roli koncepty a myšlenky, země je více orientovaná na výtvarné umění a konceptuální architekturu než na design. Naopak Ukrajina bývala před válkou zemí ambiciózních projektů a vysoké politizace. Všechny země mají odlišný přístup k designu
Jaký je proces výběru designérů a umělců do vaší galerie, která není ovlivněna jinými institucemi?
Laura: Výběr se řídí vztahem vystavených umělců nebo ateliérů k architektuře a modernistické estetice. Pořádáme a společně jsme kurátory výstavy věnované moderní architektuře a městům s mezinárodními muzei a institucemi. Pokud se mají akce konat uvnitř kolektivního domu, vždy se snažíme vytvořit vztah mezi kontextem a obsahem. Jde především o dialog mezi umělci nebo designéry, námi a místem.
Do konce září probíhá ve vaší galerii a design shopu výstava české designérky Adély Bačové, produkty se pak stanou součástí prodejní sbírky design shopu. Jak jste její tvorbu objevili?
Laura: Adélu jsem objevila na Designbloku, a poté jsem její tvorbu viděla v různých magazínech. Její produkty odkazující na architekturu, výrazné tvarosloví i barvy mně okamžitě zaujaly.
Kolekce Blocks, která je v současné době v galerii vystavena, je inspirována moderní architekturou. Vaše galerie sídlí v budově Unité d'habitation, o které jsme se už bavili. Ovlivňuje toto prostředí výběr umělců, které v galerii vystavujete?
Maxime: Jelikož sídlíme v této ikonické budově, náš výběr prezentovaných produktů je spojen s architekturou. Rádi vytváříme mosty a spolupracujeme s designéry a umělci. Například Le Corbusier ve své tvorbě používal keramiku. Provence je zároveň velmi známá tímto tradičním řemeslem. Když se zaměříte na detaily budovy, okamžitě si je spojíte s Adélinou prací a její kolekcí Blocks.
Výstava právě probíhá a některé vázy z kolekce jsou již prodány. Znamená to, že Adélina tvorba je ve vaší galerii nebo ve Francii obecně úspěšná?
Laura: Myslím, že její práce je ceněna, o ruční práce a keramiku je velký zájem. Ale tím, že je kolekce vystavena v tak ikonické budově, je samozřejmě podtrženo architektonické tvarosloví váz. Mnoho návštěvníků jsou architekti a ti snadno zachytí propojení kolekce Blocks a architektury.
Maxime: Jeden z kupujících byl navíc majitelem bytu, který se v budově nachází. Okamžitě věděl, kde bude váza umístěna. Obvykle všichni v domě chtějí respektovat velmi čisté stěny a linie, takže pokud do bytu umístí nějaké předměty, velmi pečlivě je vybírají.
A jaký design najdeme ve vašem obchodě propojeném s jednou z galerií?
Laura: Obchod je poměrně eklektický. V naší nabídce najdete známé značky jako Nemo (svítidla od Charlotte Perriand a Le Corbusiera) nebo produkty jako například hračky Fatra od Libuše Niklové, vázy Krystal od Malwiny Konopacké, 3D tištěné vázy od UAU Bauhaus, hračky od Modernisty nebo křeslo Resort od Palma de Alma. Vše spojuje vizuální jazyk inspirovaný různými proudy moderní architektury, od konstruktivismu po postmodernu. Obvykle se nesoustředíme na původ každého kusu, ale na jeho vztah k těmto estetikám.
Ve stejné budově máte také vlastní byt. Vnímáte v této budově historii spojenou s Le Corbusierem, nebo se tato architektura stala přirozenou součástí vašeho života?
Maxime: Modernismem žijeme téměř 24 hodin denně. Někdy je to až příliš intenzivní, zejména proto, že bydlíme ve vertikální vesnici. Jsme ale rádi, že se nám podařilo vybudovat most mezi tímto přelomovým dílem modernistické architektury, zavěšeným nad Středozemním mořem, a naší vlastní vizuální a intelektuální cestou po Evropě. V současné době se například snažíme nabídnout bezpečný dočasný přístav našim přátelům, kteří přijíždějí z Ukrajiny.
Jaké kousky od středoevropských tvůrců najdeme ve vašem bytě?
Laura: V našem bytě najdete bruselský styl z Československa, několik fotografií od Márie Švarbové, textil od Sáry Matysové, keramiku od Superior Objects a racionalistický design z Pobaltí, který dobře rezonuje s místem navrženým Le Corbusierem a Charlotte Perriand. Už víme, který kousek si chceme vybrat i od Adély.
V komplexu trávíte hodně času, předpokládáme, že ho musíte opravdu milovat…
Laura: Je velmi zajímavé poznat komunitu zevnitř, poznat jednotlivce a jejich příběhy, které jsou s tímto místem často spojeny. Máme však to štěstí, že občas máme i jiné aktivity mimo budovu. Třeba když kurátorujeme rezidence, konference, výstavy v zahraničí a v zimě je velká šance, že nás najdete na východě!
