27.02. 2009
Le Corbusier a Unité d’habitation ve Firminy
Historie a osobnosti
Mezinárodní bienále designu v Saint Etienne je příležitostí k návštěvě nedalekého městečka Firminy. To je nerozlučně spjato s osobností světového architekta Le Corbusiera. Městská čtvrť Firminy-Vert je totiž jeho největší evropskou realizací. Je zapsána na seznamu objektů chráněných institucí UNESCO. Magnetem přitahujícím veřejnost je především dostavba kostela v roce 2006 (základní kámen byl položen v roce 1970) pomocí současných materiálů a technologií v duchu původní stavby, ale také obytný soubor L’unité d’habitation.
Stejně jako Saint Etienne má i Firminy hornickou minulost, která se datuje už od 19. století. Příliv obyvatel je ovlivněn i následným rozvojem metalurgického průmyslu. Starosta města Eugène Claudius Le Petit, původně profesor výtvarné výchovy, posléze ministr stavebnictví a urbanismu a několikanásobný poslanec departementu Loire nechává v roce 1953 udělat sociologickou studii, jejíž výsledem je naprostý nedostatek bytů a zcela nedostatečné hygienické podmínky v bytech stávajících. V tomto kontextu uvažuje Le Petit o urbanistickém plánu, který rehabilituje městské centrum a vytvoří novou čtvrť: Firminy-Vert.
Když se potkají správní partneři...
Starosta Le Petit je blízkým přítelem Le Corbusiera. Není tedy divu, že požádá o realizaci několika objektů v nové čtvrti právě jeho. V duchu tzv. Athénské charty, která doporučuje bydlení v rámci kompaktní zeleně na bázi čtyř fundamentálních funkcí (bydlení, práce, rekreace a doprava) zde má od roku 1957 vzniknout 1070 sociálních bytů doplněných o nezbytné služby, školy a obchodní centrum se striktním oddělením pěších komunikací od osobní a veřejné dopravy. Celek v roce 1961 získá Grand Prix urbanismu a je chráněn Zónou ochrany architektonického, urbanistického a krajinotvorného dědictví ZPPAUP. Součástí Firminy-Vert je také kulturní dům, sportovní areál s bazénem a kostel Sv. Petra.
L’unité d’habitation je jediná realizace ze tří uvažovaných celků. Z důvodu nedostatku finančních prostředků nebylo realizováno ani podzemní parkoviště a nákupní centrum. Složitá obslužnost objektu byla příčinou odlivu nájemníků, dálkové vytápění poloprázdného objektu bylo velmi drahé, a tak se v 80. letech dokonce uvažovalo i o zbourání jedné jeho části. Situace se zlepšila teprve nedávno, kdy část objektu od obce odkoupil soukromý investor, byty opravil a pronajal.
L’unité d’habitation – obytná jednotka
Le Corbusier stavbu navrhl z pohledového betonu na základě principu „jardin vertical" (vertikální zahrada) - oddělení obytného bloku se střešní zahradou prostřednictvím pilířů od okolní zeleně a dopravní zátěže. Uplatnil zde všechna svoje pravidla: pilíře, volné fasády, volný půdorys, slunolamy a střešní zahradu. Použití pilířů rovněž zamezuje průniku zemní vlhkosti a zlepšuje vizuální kontakt objektu s okolní přírodou. Objekt délky 130 a hloubky 21 m má 20 podlaží. Orientace fasády západ - východ je výhodná pro maximální oslunění bytů a také pro funkci mateřské školky umístěné na dvou nejvyšších podlažích.
Dům funguje jako městečko se střešní terasou - zahradou. Výtahy lze přirovnat k metru zajišťujícímu vertikální obslužnost a chodby umožňující přístup k jednotlivým bytům se zde nazývají ulice. Mají šířku téměř 3 metry a jejich tmavost kontrastuje s osvětlením jednotlivých bytů. Ve dvacetipodlažní budově je pouze sedm chodeb, protože převážná většina 414 bytů jsou tzv. duplexy - mezonety různého dispozičního řešení včetně bytu tzv. příčného - zahrnujícího celou hloubku objektu. Jsou zde také tzv. studia - minimální byty určené pro jednu osobu. Pro jednodušší orientaci má každý byt jinou barvu dveří, která kontrastuje s šedí betonu. Le Corbusier zde uplatnil svoje čtyři oblíbené barvy s jasnou symbolikou. Modrá představuje v jeho stavbách oblohu, zelená přírodu, červená znamená lidský prvek a žlutá je slunce.
Stavba byla realizována podle principu Le Corbusieorova Moduloru, což byl systém proporcí lidského těla vypracovaný ve čtyřicátých letech na principu tzv. Fibonacciovy řady. Modulor je muž výšky 183 cm s mírně pokrčenou zdviženou paží. Ta vymezuje světlou výšku místnosti 226 cm a dává celé stavbě skutečně lidské měřítko.
Na rozdíl od podobného Le Corbusierova objektu v Marseille, kdy bylo součástí státní zakázky jeho komplexní vybavení, obsahovaly byty ve Firminy jediný nábytkový prvek - příborník vymezující prostor kuchyně a jídelní zóny. Návštěva L’unité d’habitation obsahuje prohlídku jednoho vzorového mezonetového bytu pro čtyřčlennou rodinu kompletně vybaveného nábytkem a svítidly od významného pařížského designéra Pierra Guariche (1926–1995).
Mobiliář je vysoce funkční a velmi skromný. Nechává vyznít celkový objem bytu. Dvojí výška mezonetu z pohledu jídelní zóny i ložnice manželů na horním podlaží umožňuje úžasné výhledy do okolní horské přírody. Okenní sklo je osazeno přímo do betonu, kvůli maximální ploše využitelné pro oslunění (problémy mohou nastat při výměně rozbitého skla). Architekt zde použil další typický prvek - betonový slunolam, který zabraňuje průniku nadbytečných slunečních paprsků. Ložnicovou zónu lze navíc zaclonit textilií. Ložnice dětí jsou propojeny posuvnou stěnou, pracovní zóny dětí mají dokonalé umístění vzhledem k západní fasádě. Nevýhodou dispozičního řešení je shodná velikost jídelní/kuchyňské zóny bez ohledu na počet přidružených ložnic, přesto dochází v privátní části objektu ke sdružování bytů podle přání jejich nájemníků - majitelů.
Dvě předposlední podlaží jsou věnována mateřské školce. Orientace fasády východ - západ umožňuje přemísťovat aktivity podle denní doby. Malé okenní otvory se skly ve 4 typických barvách a parapetní výškou odpovídající dítěti umožňují kontakt s okolní krajinou. Využití světla je i zde pro Le Corbuisiera fundamentální záležitost. Děti mohou dokonce využít slunečních paprsků ke svým hrám. Školka fungovala 30 let. Kvůli nedostatku dětí a změny řady bezpečnostních předpisů v minulých letech byla před časem uzavřena a uvažuje se o její přeměně na dětskou knihovnu nebo galerii. Na nové využití čeká i střešní terasa s úchvatnými výhledy na Massif central.
Ojedinělý celek je navzdory všem nedostatkům jedinečnou ukázkou řešení sociálních problémů, což je i v současné době žhavé téma řady evropských měst.
Le Corbusier
Charles Édouard Jeanneret-Gris se narodil 6. října 1889 v Chaux-de-Fonds v pohoří Jura. Po studiu na umělecké škole v rodném městě pokračoval ve své kariéře jako autodidakt. Během svého života prakticky stále cestoval. Jeho profesionální orientaci na pohledový beton ovlivnilo setkání s bratry Perretovými. Jméno Le Corbusier začal používat v roce 1920. Architekt, urbanista, malíř, spisovatel, designér definuje sám architekturu jako krásnou, moudrou a přesnou hru objemů a světla. Ve 12 zemích světa realizoval Le Corbusier 75 budov a pracoval na přibližně 200 projektech. Tragicky zahynul 27. 8. 1965 v Roquebrune Cap Martin právě v době výstavby komplexu v městě Firminy-Vert.
Ludvika Kanická
Převzato z časopisu Stolařský magazín 1/2009
www.stolmag.com
