20.03. 2013
Maison&objet 2013 ve sněhové bouři
Recenze
Lednová pařížská výstava Maison&objet (dům a objekt) je druhou největší evropskou výstavou s masivní světovou účastí. Termínově bezprostředně navazuje na kolínský IMM. To však neznamená, že jde o francouzskou verzi kolínské akce. Maison&objet má poněkud jiné zaměření. Věnuje se komplexně bytové kultuře, to znamená, že nábytek na rozdíl od IMM tvoří jen část výstavní náplně.
Jak naznačuje název, obsahuje výstava kromě nábytku veškeré objekty potřebné v domácnosti (s výjimkou elektrospotřebičů, celoplošných podlahových materiálů a keramických povrchů do koupelen a kuchyní). O zájem návštěvníků tedy usiluje především komplexní sortiment bytových textilií, tapety, nádobí, sklo, keramika, příbory, dekorace všeho druhu, umělé i živé květiny a jejich obaly, vánočních ozdoby a vonné svíčky. Na ty navazuje kosmetika, dětské oblečení, hračky, ale i umělecké objekty, fontánky, krby a řada dalších komodit nutných pro komplexní řešení bytových interiérů všech věkových skupin. Stranou nejsou ponechány ani požadavky a potřeby domácích mazlíků.
To vše dělá z výstavy Maison&objet megalomanskou akci, kterou žije i laická veřejnost. Právě ona totiž tuto výstavu s oblibou vyhledává, protože většinu menších exponátů si může ke konci výstavy odvézt domů. Akce je ale zacílena především na obchodníky, kteří zde nakupují do svých showroomů. Vyhledávají ji i architekti, bytoví poradci, designéři a dekoratéři s ambicí získat zde inspiraci pro svoji činnost a také novináři, kteří informují odbornou a laickou veřejnost o nových trendech prostřednictvím svých medií.
Význam výstavy je skutečně světový. Dlouholetá tradice a neutuchající zájem laické i odborné veřejnosti si vynutily její konání 2x ročně: v lednu a v září. Návštěva nábytkové sekce lednové výstavy je užitečná i pro ty, kteří neviděli předchozí Miláno. Mnohé italské firmy totiž dávají Paříži přednost před Kolínem. Zářijová výstava zase předvádí aktuální dubnové milánské inovace.
Zásadní podíl exponátů patří pochopitelně domácím producentům. Hned za nimi kráčí s masivním zastoupením sousední země Itálie, Belgie a SRN. Najdeme tu řadu exotických prezentací jako Afganistan, Alžír, Austrálii, Chile, Chorvatsko, Estonsko, Irsko, Kuvajt, Mali, Mexico, Peru, Filipíny, Rumunsko, San Marino, Srí Lanku, Ukrajinu, Vietnam nebo společné francouzsko-exotické firmy. Nechybí ani Česká republika. Ta se letos může pochlubit kromě již tradiční kolektivní prezentace Czechselection (nábytek, svítidla) dalšími třemi subjekty. Je to stejně jako loni firma Artěl (broušené sklo), Moser (limitované série hutního skla) a Lasvit (skleněné objekty na zakázku pro speciální interiéry).
Šedesátka zemí z celého světa zastoupena téměř třemi tisíci vystavovatelů je tedy jasnou garancí toho, že je zde co k vidění. Handicap poměrně velké vzdálenosti výstaviště od pařížského centra je částečně kompenzován bezplatnou dopravou pohodlnými autokary a přímým vlakovým spojením s letištěm Charles de Gaulle, což ocení především návštěvníci ze vzdálenějších destinací. A že jich v celkové návštěvnosti téměř devadesáti tisíc zájemců není právě málo, o tom je zbytečné pochybovat.
Tato vazba však v tomto roce byla spíše problematickou. Na Paříž uhodila padesátiletá zima a přistávací dráhy letiště nečekaně zasypal sníh. Pod sněhem se náhle ocitlo celé výstaviště včetně příjezdových komunikací, které byly pro řidiče zvyklé na letní gumy nesjízdné a jednu chvíli nejezdily z důvodu silných mrazů ani vlaky. A tak mnozí novináři v rámci pudu sebezáchovy sledovali spíše informace o meteorologických změnách, nežli trendy bytového interiéru. Protože jsem bohužel patřila mezi ně, považuji informace o letošní výstavě za mimořádně hodnotné. Byly totiž získány téměř s nasazením vlastního života a po měkkém dosednutí na ruzyňskou runway jsem si slíbila, že se dlouho na žádnou podobnou akci nevypravím.
Navzdory velkému stresu jsem se nechala unášet opulentními expozicemi, které nijak nenaznačují, že bychom měli žít v ekonomické krizi. Přemíra exponátů všeho druhu útočí na psychiku návštěvníka a láká k objevování a nákupu. Areál praská ve švech a je zapotřebí vytvořit časový harmonogram, jinak se návštěvník doslova „utopí" v první hale. Pokud zaútočí únava, lze se na mnoha místech občerstvit, vstřebat dojmy a připravit na další etapu výstavního maratónu. To bychom ani nebyli ve Francii, kdyby ve výstavním areálu chybělo zastoupení světoznámého pařížského lahůdkářství Fauchon!
První moje kroky vedou do nábytkové sekce NOW!, kterou lze s jistou nadsázkou kvůli dominující účastí italských firem (včetně mnohých, které nebyly v Kolíně nad Rýnem) označit jako „malé Miláno". Zde stále dominuje minimalistické řešení, i když se silným nábojem proudu „retro".
Výstava je však zaměřena především na dekorace a bytové doplňky. To se v době ještě nepřekonané krize jeví jako strategické. Dekorace a fragmenty interiérového vybavení se ve srovnání s komplexnějším řešením interiéru zpravidla častěji obměňují. Davy návštěvníků výstavy proto míří do sekce „Éditeurs" (výrobci bytových textilií a doplňků v kontextu nábytku) a zejména do sekce Scènes d´intérieur" obsahující dokonalé interiérové scénky zařízené s důrazem na nábytek a bytové textilie. Další útok na city a peněženku číhá v podobě stovek firem prezentujících bytovou kulturu v rámci sekcí „Décoration" a „Etnic", což je prezentace ve Francii velmi oblíbeného exotického bydlení vyplývajícího z koloniální historie země vyživované multikulturní francouzskou společností.
Aranžmá výstavy vyvolává silné emoce. Vše je prostě dokonalé do posledního detailu, překypující tvary, materiály a barvy jsou doslova strhující. Některá řešení jsou až na pomezí kýče a při návštěvě mnohých expozic si člověk uvědomí, že tato výstava rozhodně není zacílena na spotřebitele, jenž má hluboko do kapsy. Komplexnost nabídky, inovace a kreativita v kontextu s technologickým, sociálním a stylistickým vývojem společnosti podtrhuje dokonalost povedení a v mnoha případech i řemeslného zpracování. Maximálně se zde zohledňuje francouzská záliba pro vlastní historickou nábytkovou tvorbu poskytující nekonečný zdroj inspirace.
Opulentnost tvarů a přetékající nabídka vyvolává pocit, jako kdyby tato výstava měla být poslední, jako kdyby chtěla vyčerpat veškerou kreativitu na úkor budoucnosti. Všeho je totiž tak trochu moc. Nové barevné trendy pevných povrchů i textilií útočí na emoce návštěvníků. Optimistickou pestrou barevnost loňského roku nahradily tlumené tóny opět v celé šíři palety, žádná barva nedominuje, i když se hodně hovoří o modré. Vedle tohoto širokého proudu se ustálila elegantní šedo-béžovo-zlatá verze. Možná, že tato svoboda volby je výrazem rozpaků, jako kdyby nová doba neměla žádné sjednocující prvky. Možná je i ohlédnutí do historie výrazem pokusu návratu k jistotám, k období, kdy nám bylo lépe, nebo si to alespoň myslíme. Možná dnešní přehlcenost elektronikou vyvolává potřebu obklopit se ve svém domově předměty, kterých se velmi úzce dotkla lidská ruka. I tak lze interpretovat poselství výstavy Maison&objet 2013.
I když jsem zde neobjevila nic, co by mne doslova omráčilo, stojí výstava rozhodně za návštěvu. Člověk si mimoděk uvědomí pestrost světa a možnost svobodné volby zařídit si svůj domov „na míru" podle vlastních preferencí a tloušťky peněženky. Až zapomenu na útrapy spojené s letošní sněhovou bouří nad Paříží, tak se sem narok zase ráda vypravím.
Ludvika Kanická
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 3/2013
www.drevmag.com
