01.12. 2011
Mají smysl zvláštní ceny udělené v rámci Národní ceny za studentský design?
rozhovory
Rozhovor s Janem Školou o Trilobitovi a práci v SRN
Jan Škola je talentovaný mladý designér, který v letošním roce úspěšně ukončil studia na Fakultě multimediálních komunikací (FMK) Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB). Ještě za studií získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Design Cabinetu CZ v rámci Národní ceny za studentský design v roce 2008. Tou byl ohodnocen jeho návrh multifunkčního invalidního vozíku s názvem Trilobit. Ultralehké vozítko s odpruženým rámem a speciálními tlumiči nárazů umožňuje handicapovaným věnovat se různým sportovním aktivitám. Design Jana Školy je tedy nejen funkční a estetický, ale má nadto i humánní rozměr. Jan Škola v současnosti uplatňuje svůj talent v rámci renomované německé firmy.
Honzo, jak se vlastně zrodil nápad vytvořit multifunkční invalidní vozík?
S nápadem univerzálního sedáku pro nástavec sledgehokejových saní, respektive designu saní pro sledge hokej, přišel pan Mgr. Roman Herink (nejstarší sledge hokejista ČR a předseda sledge hokeje v ČR), a po zkontaktování pana Mgr. Zdeňka Melichárka (vedoucího Ústavu tělesné výchovy a následně manažera tohoto projektu v rámci UTB) se dostal k nám na design na Fakultu multimediálnich komunikací ve Zlíně.
Na podzim roku 2007 na tom začali pracovat studenti všech ročníků, jako na jednom z mnoha designérských úkolů, kterým se toto zadání nějak zamlouvalo. V květnu 2008 to jako svou bakalářskou práci představili čtyři studenti FMK (a taky jediní, co to zadání dokončili a dotáhli do nějaké podoby). Tři studenti představili pouze studii, která byla zadána, čili designérské zpracování sedáku a konstrukce sledgehokejových saní... a jeden student, a to jsem byl já, představil univerzální řešení - multifunkční lokomoční pomůcku pro aktivní životní styl osob s tělesným postižením s názvem ACTIVE, později s výstižnějším názvem TRILOBIT (ten vznikl až pro prezentaci ve Vancouveru).
Takže jste v podstatě nedodržel původní zadání, ale vydal jste se vlastní cestou. Co Vás k tomu vedlo?
Důvod byl ten, že mi nešlo pouze od tvar - styling, ale o design v pravém slova smyslu, čili o to dát té věci myšlenku, ducha a trochu inovace, nejenom designérské, ale především technické a posunout tu věc dál ku prospěchu lidem - budoucím uživatelům ... Takže při diskuzi s handicapovanými a taky s Romanem Herinkem jsem dospěl od monotónního řešení k univerzálnosti. Bavilo mě na tom i to, že nic podobného ve světě zatím není, chtěl jsem i tak trochu zaexperimentovat s možností podobnou jako dávají dětské stavebnice a skládačky.....a potencionálním uživatelům rozšířit dosud nevyužívané možnosti pohybu a trávení volného času, a to ne na úkor jejich prostoru, finančních možností a možnosti při transportu autem atd., ... ale to už se dostáváme k popisu pomůcky :).
Co Vás k této dokonalé koncepci inspirovalo (kromě dětských stavebnic)?
Velkou inspirací mi byla příroda, respektive lidská kostra a její dokonalé spojení a tvary kostí, které mají tak perfektní funkčnost. To se taky hodně odráží na designu tvarového řešení rámu.
V roce 2008 jste získal mimo jiné Cenu Design Cabinetu CZ. Jakou cena sehrála roli pro Vaši další kariéru?
Samotná cena neznamenala nic a taky hodně. Na základě té ceny a následně prezentace se mi ozvalo pár lidí, i z oblasti potřeby designu, výrobců a podobně, ale to byly jenom výkřiky do tmy, které zůstaly jen u ozvání ...
Na druhou stranu Cena DC CZ a cena NTM sehrála tzv. rozbušku k tomuto projektu (ale to jen díky tomu, že tento projekt byl brán na UTB jako projekt týkající se všech fakult, kde byly prostředky, nebylo to jen ateliérové zadání v rámci fakulty FMK, které ve většině případů končí v zaprášených regálech). A tak díky tomu se to trošku rozhýbalo, ale jen na oko, ve skutečnosti se to vše hýbalo spíše mediálně, na úrovni setkání s různými lidmi: s ministrem sociálních věcí Zdeňkem Škromachem, předsedou NRZP ČR Václavem Krásou , a taky s českým obchodním zastoupením firmy Otto Bock (která zde sehraje důležitou roli, ale až v dalších letech).
Díky Ceně DC CZ a Ceně NTM se rozhodla UTB tento nápad ochránit průmyslovým vzorem ke konci roku 2008. Tohle vše se událo v následujících měsících po získání Ceny DC CZ a ceny NTM, což bylo velmi pozitivní a nadějné. Pak se rok nic nedělo, všechno utichlo a odebralo se k hlubokému spánku... A asi by se to už neprobralo nebýt nápadu - a tím byl Vancouver 2010.
Rozhodnutí, že by se to dalo prezentovat na zimních paralympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010, vzešlo z další diskuze s Romanem Herinkem. UTB neměla zájem se prezentovat ve Vancouveru ani ho nijak podpořit, ale fakulta FMK byla shovívavějšího smýšlení a shodou okolností vybrala pomůcku Trilobit jako nejzajímavější nápad k natočení prezentační animace. Tu jsme následně využili k prezentaci přímo ve Vancouveru, mimo jiné k tomuto účelu vznikl i web: www.trilobitmotion.com a doladily se detaily kvalitnějších vizualizací všech pěti modulů.
Přes spoustu problémů a rozhodování jsme se definitivně rozhodli pět dnů před odletem, zabookovali letenku a odletěli. Ve Vancouveru sklidila pomůcka úspěch (i když v tu dobu jsme pořád neměli žádný reálný model nebo prototyp, všechno stálo na vizualizacích), ale ještě větší přinesla na zlínskou půdu. Po návratu z Vancouveru jakoby se projekt probudil ze zimního spánku a UTB se o něj začala zase zajímat, uspořádala tiskovou konferenci, a začala hledat potenciálního výrobce.
... a výsledek? Zdá se, že dobrý, i když pomůcka je zatím tam, kde jsem ji zanechal v roce 2008, čili pořád na papíře, ale září 2010 přineslo „nečekaný" posun ve dvou směrech. Našel se již dlouho hledaný investor, který podepsal s UTB spolupráci a já jsem uspěl v Německu při pracovním pohovoru ve firmě Otto Bock, kde jsem si domluvil čtyřměsíční stáž ve vývojovém oddělení.
V současnosti tedy pracujete pro německého výrobce. Jak vás našel? O jakou firmu se jedná?
Nyní pracuji pro německou firmu Otto Bock Mobility Solutions GMbH, což je největší firma zabývající se výrobou a vývojem pomůcek pro postižené (bývá též označována jako „Mercedes mezi vozíky pro handicapované"). Tato společnost celosvětově reprezentuje vysoce kvalitní, technologicky výjimečné procesy a servis v oborech Orthobionic® a Bionicmobility®. Aktivity firmy jsou orientované na lidi: jak naše moderní výrobky z produktového segmentu protéz a ortéz, tak i invalidní vozíky a neuroimplantáty poskytují lidem nejvyšší stupeň mobility a nezávislosti. Nabízí kompletní program manuálních a elektrických vozíků a výrobků pro dětskou rehabilitaci. Navíc vývojem neuroimplantátů v Bionicmobility® dosáhla společnost Otto Bock průlomu v medicínské technologii.
Výrobce mě našel přes projekt Trilobit, o kterém se již před lety doslechl, a který se jim přes dva roky válel v kanceláři, a tak jsem tam nakonec nastoupil na začátku roku 2011 jako praktikant, kde jsem realizoval svou diplomovou práci a po úspěšném ukončení UTB ve Zlíně jsem zde nastoupil jako designér.
Je pro Vás místní prostředí inspirativní?
Spíše je pro mě zde inspirativní ten kontrast - supermoderní firma plná lidí z celého světa (především západní Evropa , USA a Čína) a prostředí plné nápadů a pulsující inspirace v technologii a možnostech s naopak poklidným východoněmeckým městečkem ležícím uprostřed Durynska - zeleného srdce Německa (Durynsko je jedna ze 16 zemí, kde většinu území tvoří lesy), kde se jakoby zastavil život... :)
Řekl jste, že projekt je stále na papíře, jak to vypadá s jeho výrobou do budoucna?
Jak jsem již zmínil, vozík bohužel ještě ve výrobě není. Nicméně další posun nastal v květnu 2011, když bylo vyhlášeno toto oficiální stanovisko UTB: „Podpisem licenční smlouvy mezi Fakultou managementu a ekonomiky a investorem se dostal do další fáze vývoj multifunkční lokomoční pomůcky pro handicapované TRILOBIT. V následujících měsících se tak začne s průmyslovou výrobou této pomůcky."
Vozík Trilobitmotion lze jednoduchým rozložením a přidáním nástavců proměnit na pomůcku pro různé druhy sportovních aktivit - in-line bruslení, lyžování, bruslení na ledě nebo jízdu na kole. Četla jsem, že jste plánoval přidat varianty pro další sporty, je to pravda?
Ano, je to pravda, konstrukce je navržena tak, že je zde možnost přidáním určitého prvku rozšířit možnost pomůcky a její využití a díky konstrukci je počet prvků v podstatě neomezený, omezen je jen lidskými schopnostmi a fantazií, respektive počtem sportů, které mohou handicapovaní vykonávat... Například jsem přemýšlel o variantě bi-ski, což jsou běžky pro handicapované a nebo off- road vozík, čili vozík do méně přístupného terénu.
Na čem v současnosti pracujete?
Nyní pracujeme nejen na nových produktech, ale i nových idejích pro potřeby lidí v následujících letech, které v produktporfoliu firmy zatím nejsou, momentálně jsme zaměřeni na segment starší generace, který by se mohl objevit na trhu v následujících letech.
Zároveň rok 2011 znamená ve firmě, kde pracuji, milník, ve kterém mění po více než devadesáti letech svou značku, a tím pádem zde probíhají velké změny ve strategii, marketingu a nových trzích, což je velká příležitost i pro designéry, kteří musí přichystat nové nápady a s nimi i nové výrobky...
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších skvělých nápadů.
Andrea Bartáková
A my dodáváme, stojí to za to, stojí zato udělovat mladým designérům ceny a pořádat pro ně tak organizačně náročné soutěže, jako Národní cena za studentský design je.
Design Cabinet CZ
Více informací na:
www.trilobitmotion.com
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2349666&drm=1
http://www.ottobock.cz/
