03.06. 2023
Málokdo umí připravit vnímání diváka před vstupem na výstavu
Design v souvislostech
Teorie jasně dokládá, jak funguje proces vnímání umění. Kromě bezprostředního kontaktu s dílem má svou přípravnou fázi a také navazující následnou fázi. Obě mají velký vliv na vyznění tvorby. Potřebná výuka teorie tohoto zaměření se však na běžných školách dějin umění nepřednáší. Pokud se proto „kvalifikovaní“ odborníci v galeriích uvedeným problémem vůbec zabývají, nezbývá jim než tak činit zcela laicky. Není proto divu, že se setkáme s potřebnou pozorností k přípravě diváka před výstavou jen ve výjimečně kvalitních galeriích.
Metody, které umožňují připravit návštěvníka na vnímání umění jsou k dispozici mnohé. Ke tradičním patří výuka o umění, která v rámci edukačních programů bývá k dispozici. K netradičním patří přípravné interaktivní pomůcky, které si návštěvník před vstupem na výstavu ve vymezeném prostoru vyzkouší. To je nesmírně užitečná oblast individuální tiché edukace, která podnítí člověka k vlastním úvahám o kompozici díla, působení barev nebo obsahové analýze. Je dobře popsána v novodobé odborné literatuře. My se ale soustřeďme na jinou důležitou oblast podpory diváka.
Moderní svět je plný zážitků, vzruchu a spěchu. Z něj většinou vstupuje člověk do výstavní síně, aniž by měl čas na „aklimatizaci“. Vnímání pak probíhá nikoliv naplno, často jen povrchně, nebo se rozběhne se zpožděním, čím utrpí úvodní část výstavy. K základní aklimatizaci může pomoci úvodní text výstavy, do kterého se návštěvník v klidu ponoří. Podmínkou k úvodnímu zklidnění však není jen ticho výstavní síně, ale také možnost pohodlného usednutí k četbě. O dlouhých textech na výstavních panelech se naštěstí již déle kriticky hovoří. Rozhodně nejsou vhodným řešením. Mnohdy mají galerie texty vytištěné v mnoha exemplářích a lidé si je mohou číst vsedě.
Pojďme však ještě dále, co můžeme pro návštěvníka udělat. Mnoho galerií je spojeno s kavárnami, kde lze většinou po výstavě příjemně posedět. Pokud se ale instituci podaří nabídnout šálek kávy, sklenku vína, nebo alespoň čaje před vnímáním umění, velmi podnítí divákův prožitek. Návštěvník se totiž stihne nejen odpoutat od předchozího ruchu a vlivů vnějšího prostředí, ale jeho mozek pod vlivem kofeinu nebo trošky alkoholu je velmi příznivě naladěn. Jak dostat diváky hned po vstupu do galerie ke kavárenskému stolku je věcí promyšlené organizační činnosti. Jednou z možností je řazení místností v budově, jinou pobídka například ve formě slevy, pokud si dá člověk občerstvení hned. Nakonec nemusí jít přímo o reálnou kavárnu, stačí automat na nápoje s příjemnou výzvou: Přečtěte si před vstupem náš katalog.
Ale v době, kdy náš svět překypuje různými technologiemi a mnohdy jsou jich plné i výstavní prostory, je užitečné využít také jejich pomoc. Již dlouho je části veřejnosti známa technika tzv. psychowalkmanů. Jsou to malé přístroje, které generují různé typy audiovizuálních podnětů do brýlí a sluchátek. Jsou postaveny na poznatku, že nás mozek během činnosti nebo odpočinku produkuje různé typy vlnění. Člověk může svůj mozek podnítit nebo zklidnit tím, že sleduje vizuálně či sluchově taký typ vlnění, který odpovídá zamýšlené činnosti, ke které se chystá. Muzeum umění v Benešově v návaznosti na zahraniční výzkumy vyzkoušelo užití psychowalkmanů pro návštěvníky výstav. Podpora zklidnění a soustředění přesvědčivě posílila divácké zážitky na výstavách. Nešlo o žádný nový poznatek, jen inciativu pokusit se nabídnout veřejnosti ověřenou možnost technické podpory. Podobně lze podpořit i tvůrce před tím, než začnou například kreslit nebo malovat obraz. Jde přitom narozdíl od známého experimentování s drogami o přirozenou nenávykovou cestu bez rizik.
I ve světě se s takovými postupy setkáme jen v inspirativních galeriích mimo hlavní proud. Proto si jej většina organizátorů výstav u nás zatím nevšimla a nepokusila se je využít v praxi. Hodí se nejen pro volné umění, ale i pro vnímání designu, u kterého mohou posílit nejen prožitek z jeho estetických kvalit, ale i vnímání funkčních souvislostí.
Anna Fassatiová
