19.12. 2020
Marko Horáček_Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2020
rozhovory
Co tě nejlépe vystihuje jako osobnost?
Jako produkt domácího vzdělávání jsem dost atypický individualista, ale zároveň empatický kamarád s celkem neodbytným sociálním cítěním. Nemusím konzum a miluji divokou přírodu. Nad vším dost přemýšlím, čtu, snažím se porozumět společnosti a kultuře. A i protochci jen maličkost: změnit svět.
Jak se tvůj život proměnil, když do něj vstoupil grafický design?
Výtvarnu v mnoha podobách se věnuji odmala, stejně jako celá moje rodina. Proto jsem si vybral na střední umělecké škole obor Nová média. Škola pro mě byla odrazovým můstkem do fascinujícího světa fotografie a grafického designu, který rád zkoumám a poznávám a jehož součástí se cítím, ať už dělám cokoli. Díky za to.
Proč ses začal věnovat historii krajek ze sbírek Střední umělecké školy textilních
řemesel a Vyšší odborné školy textilních řemesel?
Jednoduchá odpověď – zadáním klauzur ve třetím ročníku SŠ bylo vytvořit výukový materiál k výročí založení textilní školy. Tam člověk popadne jakýkoli nápad a šíleným tempem ho zpracuje bez možnosti vychytávat detaily a chybičky. Chtěl jsem přesto do animáku vnést poklidnou atmosféru a romantiku dob minulých, kdy lidé měli na vše nějak více času. I na krajky a další umělecká řemesla. Je to filmeček vytvořený na míru právě pro tuto školu a pro tento účel. Nabral jsem za ten týden sprintu neuvěřitelnou sumu zkušeností s animací.
Jaké máš pocity z udělení ceny Dobrý studentský design a Ceny kurátorů?
Vůbec jsem nedoufal, že by se moje středoškolská práce mohla nějak umístit v konkurenci převážně zkušených tvůrců z vysokých škol. Je to povzbudivé, opravdu všem porotcům i organizátorům děkuji. Nejzajímavější určitě bylo získat větší přehled, nabrat inspiraci a chuť do nových projektů.
Co bylo podle tebe nejtěžší při tvorbě animovaného filmu?
Šibeniční termín, tedy asi týden komplet na vše, od scénáře přes samotnou animaci po sepsání obhajoby, to je asi první odpověď. Za nejtěžší obecně považuji odsunout trochu tu výtvarnou stránku ve prospěch scénáře, poslání a vlastní mise dílka. Vymyslet smysluplný příběh a koncepci, je pro mne víc, než vše pak nakreslit a rozpohybovat. Při samotné animaci mám asi největší nedostatky v načasování, v odhadu, jak rychle divák čemu porozumí, stále mám málo zkušeností.
Na jaké práci zrovna teď pracuješ a co plánuješ do budoucna?
Právě studuji třetí semestr malinko odtažitého oboru, protože si myslím, že sociologie, psychologie, i třeba andragogika jsou fajn základem do života. Ostatně třeba výstižný portrét bez trochy psychologie těžko vyfotíte. Zrovna jsem dokončil návrh vzdělávacího programu, který dává nečekaně dohromady dvě diametrálně odlišné skupiny: osamělé seniory a teenagery, a to překvapivě a vtipně prostřednictvím fotografie. Mezi těmito dvěma skupinami dnes často zeje doslova propast, vyhloubená moderními technologiemi, jinými životními zkušenostmi a hodnotami, protikladnými postoji, společensky propagovaným kultem mládí, zdraví a individualismu, negativním sociálním statusem stáří, intergeneračním nepochopením. A to bych rád ovlivnil. Uchvacuje mě, jakou roli může hrát výtvarné umění v mezilidských vztazích nebo třeba i ve vzdělávání. Stále mě baví animace, mám za sebou další úspěšné filmečky Hadrosvět a Rožec. Uvažuji, kudy, kam a na jakou školu dál, také se chci trochu rozhlédnout po širém světě. Teď mi bylo teprve jednadvacet a sám jsem zvědav, co mi život přinese…
https://youtu.be/2bnM-yV5pXg
Děkuji za rozhovor.
Andrea Vaňourková
