26.07. 2015
Miláno 2015 v mramorovém hávu
Novinky
Návštěva milánského Salone Internazionale del Mobile je stěžejní událostí roku pro každého, kdo se zajímá o nábytek. Všichni se těšíme, i když dobře víme, že to není výlet, ale tvrdá práce.
Ve srovnání s konkurenčním areálem v Kolíně nad Rýnem je milánské výstaviště po architektonické stránce noblesnější díky různým skleněným přístřeškům, vodním plochám a dalším detailům, uspořádání jednotlivých hal podél páteřního pojízdného chodníku je sice naprosto přehledné, ale díky své délce časově náročné.Výstavní plocha je organizována v jakýchsi dvojpodlažních „dvojhalách" s jasně vymezenou hranicí v podobě protipožární bariéry. Přístup z eskalátoru do dvojhal je v jejich středu, což je další ztráta času. Podle mého názoru by také snesly mnohem výraznější a logičtější označení. Čísla hal totiž následují po vertikále, zatímco haly jsou spojeny horizontálně. To si člověk uvědomí, až se splete, pokud skutečně počítá každou minutu. Platí tu přímá úměra: čím dříve se bez bloudění dostanu na příslušné místo, tím více zážitků z uchvacujících exponátů si přivezu domů. Dva dny je na Miláno málo. Cesta za designem připomíná spíše maratón a zážitky se dají vyhodnotit až s jistým časovým odstupem.
Klasika, moderna a design
Salone Internazionale del Mobile je zaměřen na nábytek do bytových interiérů s členěním na klasiku, modernu a design. K němu jsou přičleněny další specializované výstavy: kuchyně alternují s koupelnami a svítidly, letos tu proběhla výstava kancelářského nábytku a součástí akce je i „satelitní" výstava studentských prací a mladých designérských studií. Já jsem se tradičně zaměřila na oblast designu. Ten bývá standardně prezentován v jedné „dvojhale" a dva dny má návštěvník skutečně „co dělat". Nablýskané expozice útočí ze všech stran a vrývají se do podvědomí zajímavou scénografií s působivými prvky aranžmá. I to může být pro bytový interiér inspirující.
Vyhodnotit poznatky a pokusit se definovat trendy nebylo ani letos jednoduché. Spíše bych jmenovala některé postřehy. Rozhodně jsem nezaznamenala nic převratně nového a jasně formulovatelného. Roční perioda je pro současnou nábytkářskou Evropu zřejmě moc krátká.Jednoznačná odpověď není ani na barevnost, žádná barva nedominuje, uplatňují se spíše tmavé odstíny. Na textiliích byly barvy převážně čisté i lomené v celé paletě, a to i včetně červené. Dekoru bylo skutečně pramálo, v oblasti designového nábytku se uplatňoval spíše mimo textilie.
Jeden trend by tu ale byl, a to v radikálním omezení předávání informací o výrobcích. Je to z ekonomických a ekologických důvodů, ale i kvůli zamezení zneužití nepovolanými osobami. Tištěnou dokumentaci už před léty nahradila elektronická média. Zprvu to byla cédéčka, pak přišly flešky, ale s tím vším je konec. Výrobci odkazují na webovské stránky a novinářům po jejich identifikaci sdělují přístupový kód k fotodokumentaci. Tato úspora však má svoji nevýhodu. Při psaní reportáže se novinář nebude zdržovat hledáním informací na webu a použije jednoduše to nejdostupnější, zpravidla svoje vlastní fotografie, které mají „punc" dané atmosféry, i když profesionální snímky na webu jsou tisíckrát dokonalejší.
Nepříjemný zážitek mne čekal v expozici firmy Sawaya & Moroni. Objevila jsem „indiscret" - pohovku kruhového půdorysu pro 3 osoby se sedáky uspořádanými pod úhlem 120°. Tento netradiční nábytkový bonbónek byl velmi oblíbený ve druhém rokoku a firma vyrobila jeho repliku v působivé moderní bledě zelené 3D textilii. Vyfotit jsem si ji ale nesměla, prý je na webu. Samozřejmě jsem ji nedohledala...
Mramor „leitmotivem" expozic
Itálie je díky vyspělému nábytkářskému průmyslu milánské oblasti a malým dynamickým firmám fungujícím hned po 2. světové válce považována za kolébku designu 20. století. Obecně platí, že v Miláně hrají v prezentaci inovací a nablýskanosti expozic hlavní housle tuzemské designové firmy jako Edra, Moroso nebo Kartell. Ten po loňské expozici ve zlatém kabátku letošní aranžmá rozehrál v duchu mramoru. Mramorová byla podia i stěny, mramorová byla i fleška pro novináře (jedna z mála, kterou jsem dostala). Lesklé mramorové pozadí je noblesní, pro fotografování nábytku ale velmi komplikované. Mramor se stal jakýmsi „leitmotivem" expozic všeho druhu a kromě výstavního fundusu opanoval i nábytek, zejména drobné stolky a odkládací plochy.
Vedle italských leaderů mohou milovníci designu obdivovat i expozice předních německých, španělských či skandinávských firem. Inovacemi všech druhů se to doslova hemží, a tak je dost zajímavé sledovat osud některých z nich. Už třetí rok sleduji osud židle Dent švédské firmy Bla Station. Má hrbatý sedák nutící člověka měnit při sezení polohu. Povrch je ze 3D dýhy. Tvarově i technologicky jeden z nejzajímavějších produktů posledních let. S radostí jsem se dozvěděla, že je na trhu úspěšný a firma produktovou řadu dále rozvíjí. Stejně mne potěšila firma Alot of Brazil, kterou bych nazvala „skokanem" roku. Poskočila totiž z haly „moderno" do haly „disegno". V sortimentu má židli Filcka od Bořka Šípka hned vedle produktů od Alessandra Mediniho. O letošní kolekci se postarali brazilští sourozenci Humberto a Fernando Campana, známí jako dlouholetí spolupracovníci firmy EDRA. Šípkova Filcka se prý dobře prodává.
Kdybych měla z paměti vylovit nějaký ten trend, tak chronicky známé heslo kvalita - funkčnost - pohodlí dostává reálnou podobu například v maximálním zabydlování odpočivných zón. I když se čalounění tvarově zjednodušuje, pokračuje trend většího pohodlí, přestože loňský hit - zvýšenou sedací plochu pohovek jsem nenašla ani jedinou. Zato sedací nábytek pro 1-2 osoby s větší mírou intimity danou zvýšenou konstrukcí opěráku zůstává stále živým tématem.
Čalouněný nábytek dokončen zcela převážně v uni-textilu nebo v usni je doplněn větším množstvím malých stolků, ale často i pracovní plochou, nebo úložným prostorem všude, kde to vůbec jde. Jako materiál se uplatňuje převážně již výše zmíněný mramor.
Kamenné stolky letošní Miláno zcela ovládly, ale vedle něj přichází ke slovu i kov, avšak nikoliv v podobě ušlechtilých trubek (retro 30. léta), ale spíše jako téměř kovářská práce v černém dokončení.
Zřejmě stále dostatečně neprobádanou a nevytěženou problematikou jsou usně. Ty z oblasti sedacího nábytku pronikají i do prostoru psacích ploch pracovních stolů, případně dokonce do úložného nábytku. Nápadité řešení prostříhané usně, která vypadala z dálky jako krajka, bylo posledním bonbonkem mé návštěvy letošního Milána.
Odpočivnou zónu doplňuje úložný nábytek, stále na hranici minimalismu. Člověk si položí otázku, kam Italové umísťují svoje věci, nebo že by současná generace žila už jen pomocí elektroniky? Kontrastem jsou občas přece jen kompaktní úložné prostory neutrální optiky samozřejmě se skrytou audiovizuální technikou.Ta nadále pokračuje v invazi do velkého úložného prostoru - různé způsoby vyklápění a vysouvání monitorů, které jsou přes den ukryty před dětmi a prachem jsou nedílnou součástí ložnic. U lůžek lze pozorovat vedle pokračujícího trendu zvýšené lehací plochy stále častější asymetrii zadního čela a možnost volby nočního stolku pro muže i ženu. S velkou radostí jsem obdivovala vylepšený předloňský hit firmy Lago - „klecové" lůžko (lůžko s ohebným zvýšeným lemem poskytující vysoký stupeň intimity a pocit bezpečí). Prý má na trhu velký úspěch. V letošní expozici jednoznačně dominovala i skříň uzavíratelná na principu textilního závěsu.
Italové projevují obrovskou kreativitu i v oblasti minimálních bytů pro početné rodiny. Variabilita různých výsuvných lůžek, úložných prostorů a pracovních ploch dětského a mládežnického interiéru je každý rok omračující, studnice nápadů je snad nevyčerpatelná. Obvyklým tématem bylo i letos alternativní řešení jídelní a spací zóny. Firma Clei předvedla opět úplně jinak variabilní kuchyňskou zónu. Magnet její loňské expozice - kuchyně Eco king se však k mé lítosti nevyrábí. Člověk si mimoděk klade otázku, zda toto veškeré variabilní řešení není skvělým marketingovým tahem upozornit na firmu v přemíře konkurence.
Sluší se i velmi pochválit expozici TONu, která vsadila na jednu kartu - světově známého izraelského designéra žijícího v Paříži - Arika Levyho. Ten s důkladností jemu vlastní vytvořil kolekci stolků a židlí, kde použil technický detail - ručně ohýbaný rozštěp z masivního dřeva. Rozštěp funguje jako působivý designový prvek a vše je podpořeno netradiční povrchovou úpravou - nástřikem ve formě přechodu barev. Nemůžu zde neskromně zatajit fakt, že právě já jsem před léty Arika Levyho do České republiky přivedla. Jako čestný host Mobitexu uchvátil svým šarmem a nejenom proto odstartoval úspěšnou spolupráci s několika českými firmami. Další čeští producenti vystavovali pod společným názvem Czech selection. Byla mezi nimi například Helena Dařbujánová se svými taburety, Kovonax a další.
Italské firmy si na místní scéně velmi zakládají na své historii a tradici. Častým jevem je připomínání slavných produktů,které mají jubileum. Zpravidla jsou vyrobeny v limitovaných signovaných sériích, jako barová židle LEM firmy La Palma, nebo pohovka firmy Meritalia od Gaetana Pesceho. Firemní narozeniny oslavil i Zanotta a připomněl všem legendární designérské ikony posledních 50. let. Francouzská firma Fermob zase věnovala celou expozici nedávno zesnulému Pascalu Mourguovi (čestný host Mobitexu v roce 2004).
Nejatraktivnější produkty salonu často ale nelze vyfotit. Jsou obsypány lidmi, kteří zde odpočívají, případně mobilují a zpravidla nejsou fotogeničtí. Dalším problémem jsou vozíčky na kolečkách vlečené bezohlednými novináři. V tmavé expozici představují velké riziko úrazu stejně jako atraktivní podia. Uvedené fotografie byly pořízeny téměř s nasazením života a odhodlání podstoupit další maratón v příštím roce bude vyžadovat delší regeneraci organismu. Doufám, že se mi to podaří.
Ludvika Kanická.
Foto: autorka
Převzato z časopisu Dřevařská magazín 6/2015
